Mladým chybí antitotalitní virus, říká Žáček
Proč se podle vás studenti vzbouřili až v roce 1989, a ne dřív?
V roce 1987 poprvé na fakultu nastoupil ročník, který nebyl zasažený prohrou našich rodičů v letech 1968 a 1969. Poprvé jsme se nebáli být političtí. Zatímco v předchozích ročnících to byli jednotlivci, v našem ročníku to bylo víc než padesát procent. Pak nastoupily mladší ročníky, kde byly třeba i děti z disidentských rodin nebo z rodin opozice, které jsme také absorbovali. A v roce 1989 už jsme byli velká skupina.
Dokáže si dnešní mladá generace představit, jak revoluce vypadala? Dá se to vůbec popsat?
Vyprávět to a zažít to jsou dva od sebe oddělené světy. Když ale vidíte videa, duch těch demonstrací a to, co se tam skandovalo, tak takhle to bylo. Obraz nelže, ale atmosféra se nedá popsat. Pokud ale při sledování těch záběrů cítíte mrazení v zádech, tak to je ten komunismus, ta jeho totalitní část, násilná část, kdy mlátili do poslední chvíle.
Odnesla si česká společnost po dvaceti letech nějaké poučení?
Ze zkušenosti víme, že se dají změnit instituce. Máme demokratický volební systém, demokratické strany, tedy až na tu komunistickou. Můžeme změnit systém, ale těžko změníme člověka. Potřebujeme se zbavit dluhu z minulosti tím, že mezi sebe pustíme víc demokratů, lidí, kteří studují v zahraničí.
Existuje i nyní riziko vzniku totalitního režimu?
To, že demokracie porazila totalitní režim, ještě neznamená, že tady ty zárodky nejsou. Jsou tady. Jeden velký zárodek máme dokonce v parlamentu, pak tu jsou různé ministrany, miniskupiny, které se nějakým způsobem některého z „ismů“ zmocnily. Používají nové technologie, ale podobná slova, techniky a násilí.
Dá se nějak zabránit opakování minulosti?
Minulost je třeba připomínat, nezapomenout. Připomínat mladým, že tehdy bylo na začátku také krásné slovo a skončilo to totalitním režimem, který fyzicky zlikvidoval miliony lidí. Mladí do naší společnosti sice vnáší demokracii, ale chybí jim něco, čemu říkám antitotalitní virus. Kontrolka, která, když někdo přijde s hezkými slovy, upozorní: „Bacha, to už tady jednou bylo.“
