Městská doprava: cestujících je méně než před lety

Přerovská hromadná doprava letos slaví kulaté narozeniny. Má rovných třicet let. Za tu dobu prošly změnami nejen autobusy, ale i zastávky, trasy či jízdenky. A také zákazníci. Stát na jedné noze v přeplněném autobuse a bát se kritizovat? To už dnes odmítají. A navíc: cestujících je rok od roku méně.

Nadbytek přechodů?

Autobus číslo čtyři přijíždí na zastávku v Palackého ulici. Je všední den odpoledne a na spoj čekají hlavně důchodci. Shodují se, že s přerovskými linkami jsou spokojeni – tedy až na pár výjimek. „Chtěla bych, aby čtverka jezdila z Kopanin až k nemocnici. Bydlím v domě s pečovatelskou službou a často se potřebuji dostat do nemocnice. Přímý spoj ale nejede,“ říká sedmdesátiletá Marie Dospivová. Pravidelní cestující mají dobře zmapované i víkendové linky – a také k nim přidávají své postřehy. „Je škoda, že sedmička jede až po sedmdesáti minutách. To je dlouhá prodleva,“ posteskla si dvaaosmdesátiletá Magda Šenková. Kromě těchto výhrad se pasažéři shodují, že jsou autobusy čisté a cení i vlídné řidiče. „Chodím s hůlkou, vždycky na mě počkají a netváří se, že zdržuji,“ chválí Emílie Trefilíková. Cestující hodnotí kladně i to, že do autobusů nemusejí chodit po schodech, protože většina je nízkopodlažních. A vyzdvihují i další věci. „Já oceňuji elektronické tabule, díky kterým mám přehled, kam jedeme. A nedávno jsem seděla vedle nevidomého pána, který byl vděčný za nové hlásiče zastávek,“ říká studentka Barbora Zlámalová.
Téměř všichni oslovení se ale shodují v jednom negativu. Dlouhé čekání v kolonách aut jim dokáže cestování otrávit. A stejná věc štve i řidiče autobusů, protože nabírají zpoždění a musejí za to čelit kritice. „Netrpělivě proto čekáme na obchvat, který by měl přinést odlehčení dopravy. Špatná průjezdnost a dopravní zácpy bývají navíc často násobeny nehodami či uzavírkami ulic,“ podotýká Tomáš Trna ze společnosti Veolia Transport, která v Přerově městskou dopravu provozuje. A řidiči adresují svému zaměstnavateli i další postřehy. „Stěžují si například na to, že je v Přerově nadbytek přechodů pro chodce, které omezují plynulost dopravy,“ podotýká Trna.

Jízdenka za osm korun

Strojky na procvaknutí jízdenky už v přerovských autobusech nenajdete, dopravce se vrátil ke starému způsobu – peníze vybírá řidič. Za lístek dá zákazník osm korun, dítě se sveze za polovičku, lidé nad sedmdesát let si mohou koupit roční kupon za tři stovky. Za posledních třináct let se jízdné zvýšilo o sto procent. A cestujících MHD ubývá, což zjišťuje i dopravce. „Ve srovnání s minulými lety zaznamenáváme pokles zákazníků. Souvisí to s odlivem lidí do vesnic, s demografickou křivkou a nyní i s celosvětovou krizí a propouštěním ze zaměstnání,“ řekl Trna.
Každopádně bez podpory města by pasažéři zaplatili mnohem více. „Městskou a příměstskou dopravu dotujeme ročně dvaceti miliony korun,“ připomněla Daniela Novotná z přerovského magistrátu.

Zelenobílé autobusy

Necelý rok rozváží lidi po Hranicích zelenobílé autobusy ČSAD Frýdek-Místek. Ty měly původně Hraničany vozit až od letošního ledna. Předchozí přepravce ale přestal na konci loňského září ze dne na den fungovat. Společnost ze severu Moravy si tak nečekanou generálku v hranických ulicích odbyla už v říjnu. A podle smlouvy s městem má ČSAD Frýdek-Místek zajišťovat provoz hromadné dopravy v Hranicích až do konce roku 2016.
„Firma nám loni na podzim vyšla v nepříjemné situaci vstříc. Nakoupila pro Hranice i nové autobusy. A od občanů máme minimum připomínek, což chápeme tak, že jsou lidé spokojeni,“ hodnotí spolupráci s frýdecko-místeckým provozovatelem mluvčí hranické radnice Petr Bakovský.

Spoje nenavazují

Lidé jsou sice vesměs spokojeni, ale připomínky rozhodně mají. „Spoje na sebe špatně navazují. Jezdím ráno z Hrabůvky a přípoj z autobusového nádraží k domovu důchodců mi ujíždí. Měl by být aspoň o deset minut posunutý,“ stěžuje si Iva Kachlířová. A není jediná. Návaznost městských linek na autobusy, které lidi do Hranic sváží z okolních vesnic, trápí spoustu dalších pasažérů.
„O čem nevíme, to nemůžeme řešit. Je potřeba, aby nám lidé dali své připomínky vědět. Pokud budou stížnosti oprávněné, není problém se s dopravcem domluvit a časy odjezdů změnit,“ vybízí Bakovský.
Některým pasažérům se nelíbí chování šoférů. „Je pravda, že řidiči jsou občas nepříjemní. Hlavně ke starším lidem by mohli být ohleduplnější,“ říká Ludmila Symerská, ale jedním dechem dodává: „Naštěstí se to nestává moc často. Obecně se kultura cestování určitě zlepšila,“ dodává Symerská. Potvrzují to i slova Vladimíra Pavláska z ČSAD Frýdek-Místek. „Máme zprávy, že oproti předchozímu přepravci si lidé v Hranicích pochvalují přístup řidičů i úroveň nových autobusů,“ uvádí Pavlásek.

Čipové karty nelákají

Příjemnou změnou oproti minulým časům je, že cestující už si nemusejí kupovat jízdenky v trafice. Jednotné osmikorunové jízdné se platí šoférovi autobusu. Kdo se nechce při nástupu zdržovat, může si pořídit čipovou kartu. Tu cestující přiloží na čtecí zařízení, které mu odebere příslušný obnos. „Placení kartou zatím lidé používají minimálně. Kdo jezdí pravidelně, má většinou měsíční nebo týdenní lístek,“ popisuje řidič Lubomír Černý. „Když ale jedu jen jednu zastávku, zdá se mi osm korun moc,“ posteskla si Julija Harhajová, která si jinak městské autobusy pochvaluje. Bez roční osmimilionové dotace na provoz by ale lidé zaplatili za lístek daleko více.