Lukáš Konopka skládá básně, hraje na kytaru a tančí. Na kole

Flatland sice není nejrozšířenější sport, nicméně pozornost dokáže přitáhnout dokonale. Jezdec při něm dokáže rozpohybovat kolo v neuvěřitelných polohách, to všechno na několika metrech čtverečních. Jde o triky, plynulý pohyb a technickou dokonalost. „V překladu znamená flatland rovnou zem. Jezdec si totiž vystačí se speciálně upraveným kolem a rovnou, hladkou zemí. Největší důraz se klade na rovnováhu a kreativitu, protože ve vymýšlení triků a jejich variací se meze nekladou,“ představil netradiční disciplínu Lukáš Konopka. Flatlandu se věnuje několik let. Ve svých počátcích, na konci sedmdesátých let, propojoval flatland klasické bikrosové kolo s prvky breakdance a bojových umění. Někdy se o nové disciplíně mluvilo jako o uměleckém ježdění na kole. Z původního BMX si flatland zachoval pouze kolo, které časem ještě prošlo čistě specifickým vývojem. Kolo je menší a má stupačky na osách kol.
„Flatland není tak nebezpečný jako jízda na vertikální rampě, nebo skoky. Není to až tak adrenalinový sport, právě proto se nejspíše netěší takové oblibě. Jezdím už spoustu let a vyzkoušel jsem na kole vše, co šlo. Flatland je mnohem náročnější než jízda na rampě, nebo skoky. Právě to mě láká a pořád hodně baví,“ prozradil Konopka.
Než se ale jezdec může pochlubit pořádným trikem, musí na kole dřít několik hodin denně. Jednoduché triky se dají zvládnou během několika dnů, složitější zaberou i několik týdnů. Navíc je na technice pořád co vylepšovat. „Mezi základní triky bych zařadil GW rolling. Jezdec si stoupne na pravou stranu kola a pravou nohou se opře o zadní peg, což je krátká tyčka u osy kola. Potom se otočí o devadesát stupňů s řídítky, pravou nohou odšlapuje od pláště a kolo se dá do pohybu,“ přiblížil Konopka. Jeho první kroky k flatlandu byly hodně pionýrské. Internet v té době nebyl tolik rozšířený a dostupné nebyly ani BMX časopisy. „Pořídil jsem si tehdy obyčejného předrevolučního bikrosa a různě skákal z překážek. Pak jsem někde zahlédl, že lidé mají trubky přidělané u os kol, tak mi je otec posvařoval, a to byl první krok k flatlandu. Začal jsem na ně lézt a zkoušel vymyslet triky. Až později jsem zjistil, že to, co dělám, má i své jméno a místo ve světě,“ podotkl Konopka. Kolo na flatland stojí i třicet tisíc korun

První flatlandový nástroj třiadvacetiletého studenta Slezské univerzity vznikl v domácí dílně. Ceny speciálních kol se šplhají až ke třiceti tisícům korun. „Po tom domácím hybridovi jsem měl několik freestylových kol. První speciálně na flatland jsem koupil za deset tisíc korun. Nebylo nic moc, ale triky šly hned lépe. Středně kvalitní bike se vyšplhá s cenou k dvaceti tisícům a ty nejlepší stojí i třicet tisíc korun. Jezdit se dá ale opravdu na všem. Znám jezdce, kteří na základních modelech umí lépe než na těch profesionálních. Je to o tréninku a dřině,“ dodal Konopka.

Ústup nebo jenom stříbrná éra?

Flatland byl těsně po svém vzniku začátkem osmdesátých let spíš undergroundová záležitost. V devadesátých letech se začal objevovat na největších freestylových akcích a začal si získávat mladé jezdce. Momentálně je ale jeho obliba na ústupu a kromě Lukáše Konopky jiného jezdce na flatlandovém kole v Opavě skoro nejde najít. „Nevím proč, ale zájem opravdu znatelně klesl. Pamatuji si, že závody byly skoro každý měsíc, teď jsou maximálně dva až tři do roka a účast není zrovna velká. Proto se s mým dlouholetým parťákem z Ostravy snažíme dělat exhibice a propagovat flatland. Žijeme tím už dlouho, hodně nám to dalo a chceme to flatlandu taky vrátit. Uvidíme. Třeba jsem zažil jen stříbrnou éru a ta zlatá tenhle sport teprve čeká,“ řekl Konopka.
Pro diváky je flatland atraktivní a hlavně rozmanitý. I na nejvyšší úrovni si jezdci zachovávají originální styl. „Proto možná neexistuje taková klasická špička. Každý jezdí jiný styl, má jiné triky a jejich kombinace. Neznám nikoho, kdo by jezdil podobně jako jiný jezdec. Je ale pravda, že v zahraničí je pár jezdců, kteří se tím živí. Projektují komponenty na kolo a pořádají velké závody. Třeba ve Francii je jezdců hodně a podle toho vypadá také jejich úroveň. Mezi profesionály vyniká třeba Martti Kuoppa, Vigi Goméze, Alex Jumelin nebo Mathias Dandois. Tihle lidé dřou a jde to vidět,“ sdělil Konopka.
Malý útlum měl ve flatlandu i on. Letos se chce ale ke kolu naplno vrátit, a zároveň musí stíhat i ostatní povinnosti. „Přes zimu jsem se kolu moc nevěnoval. Záliby se rozrostly, a když se snažím dělat vše, dělám to jen napůl. Chci další rok dodělat školu a flatlandu se věnovat více než v uplynulých letech. Potřebuju trénovat alespoň třikrát týdně. Do toho bych rád uspořádal několik exhibičních vystoupení a možná i závody v Opavě,“ přiblížil Konopka.
Studující biker teď rozděluje čas i mezi další aktivity. „Chytlo mě horolezectví. Zatím lezu jenom po stěnách, ale chci vyzkoušet i skálu. Mimo sport mám nejraději hudbu. Hodiny trávím u svého elektronického projektu Herbal Infusion, se kterým v nejbližší době vystoupím před lidmi. Občas taky pozlobím spolubydlící basovou kytarou a rád píšu. Své básně představím lidem 11. dubna v klubu Art,“ prozradil o sobě Konopka.