Litevec, který našel domov v Česku

Fotbalisté MFK Karviná získali do svých řad zajímavou posilu. Na rok a půl se karvinskému klubu upsal litevský útočník Tomas Radzinevičius. Devětadvacetiletý forvard má zkušenosti z nejvyšší české soutěže, kde v dresu Liberce, Českých Budějovic a Kladna odehrál čtyřiašedesát utkání, ve kterých vstřelil devět gólů. Naposledy působil v Třinci.

Už jste se zabydlel v Karviné?

Pomalu ano. A od začátku vidím, že jsem volil správně, když jsem přišel do Karviné. Vedení mi splnilo podmínky, dostal jsem byt a parta v kabině je taky výborná.

Do Česka jste přišel v roce 2006, kdy jste přestoupil z litevského klubu FK Sūduva do Liberce. Tam jste se ale neuchytil. Proč?

Odpověď je jednoduchá. V Liberci byla velká konkurence. V útoku hráli Nezmar a Kerič a přes ně jsem se prostě do sestavy nedostal.

Hostoval jste v Kladně a v Českých Budějovicích, kde jste nastupoval pravidelně. Nechtěl jste zůstat natrvalo v některém z těchto týmů?

Chtěl. České Budějovice o mě projevily zájem, ale v Liberci řekli, že mě z hostování stáhnou zpátky, a tím přestup skončil. Když jsem se pak vrátil do Liberce, zjistil jsem, že místo útočníka budu hrát krajního obránce.

Jak jste reagoval?

Nijak, zůstal jsem a chtěl jsem se poprat o místo v sestavě. V začátku jsem i pár zápasů v přípravě odehrál. Sice jsem pořádně nevěděl, kam se mám postavit, ale vyhrávali jsme a myslel jsem, že budu nastupovat i v lize. Jenže přišel Theodor Gebre Selassie ze Slavie a na mě nezbylo místo.

Před příchodem do Liberce jste byl v Litvě vyhlášen nejlepším hráčem v nejvyšší litevské soutěži. Střílel jste spoustu branek. Asi jste čekal, že se prosadíte v Česku více.

Čekal, ale pořád věřím, že se karta může obrátit. V Karviné je dobrý mančaft. Věřím, že budu střílet branky a třeba pomůžu Karviné i k postupu do nejvyšší soutěže.

V Litvě je sportem číslo jedna basketbal. Nezkoušel jste ho v dětství také hrát?

Zkoušel. Dokonce jsem ho asi pět let hrál závodně. Můj problém ale byl, že jsem byl malý. Rozhodl jsem se, že budu stejně jako otec hrát fotbal. Basketbalový trenér mě sice přemlouval, ať vydržím, že jsem rychlý a můžu být dobrý rozehrávač. Já měl ale jasno. Fotbal zvítězil.

Jste odchovancem litevského FK Sūduva. Kde by váš bývalý klub hrál v Česku?

Zázemí se v klubu hodně zlepšuje. Lidé tam fotbalem žijí, ale co se týká výkonnosti, patřila by Sūduva k tomu horšímu ve druhé české lize.

V reprezentaci Litvy jste odehrál jednadvacet utkání. V zářijovém kvalifikačním utkání proti Česku vás ale trenér Raimondas Žutautas nevyužil.

Bohužel jsem z reprezentace vypadl. Ale zápas jsem si v televizi nenechal ujít. Vítězství 1:0 nad Českem vyvolalo v Litvě euforii. Doufám, že se do reprezentace vrátím co nejdříve. Trenér mi přislíbil, že když budu pravidelně v klubu nastupovat, určitě se ozve.

Kde jste se naučil tak výborně česky?

Od mé ženy, která pochází z Liberce. Při mém působení na severu Čech jsem bydlel v jednom penzionu, který vlastnil její dědeček. S manželkou jsme si padli do oka a za chvíli jsem mluvil česky.

Takže je reálné, že vaším domovem zůstane natrvalo Česko?

Vypadá to tak. Manželka po všech fotbalových štacích jezdí se mnou, ale jednou se usadíme v Liberci.

Když nemáte fotbalové povinnosti, co nejčastěji děláte?

Máme spoustu zájmů. V zimě jezdíme na snowboardu a v létě vyrážíme na kola. Máme dva psy, yorkšíra a naháče, takže se o ně staráme.