Liberečané pomohli, ale zraněný ležel na lavičce dlouho

Na lavičkách na Soukenném náměstí v Liberci polosedí, pololeží muž s krvácejícím šrámem na čele. Rána je ošklivě rozšklebená, muž se třese, z úst mu tečou sliny. „Zase nějakej vožrala,“ říká procházející mladík partnerce.
Je čtvrtek, kolem deváté hodiny ranní, po nejrušnějším libereckém náměstí proudí chodci. Tři dívky nabízejí služby mobilního operátora, na lavičkách odpočívají a svačí lidé. Někdo se na zraněného zadívá, jiný otočí hlavu a dělá, že nic nevidí. Další spěchá a ničeho si nevšimne. Nikdo ale netuší, že muže chvíli předtím nalíčil zdravotník a že jde o zkoušku.
Po deseti minutách se k muži blíží zmíněné dívky, které prodávají služby operátora. „Je vám něco,“ ptají se. Když muž nereaguje, jdou pryč. Na druhém ostrůvku laviček sedí mladík a výjev pozoruje. Pak se zvedá a odchází. Přicházejí opět dívky. Scéna se opakuje, ale po chvíli dívky vytahují telefon a volají pomoc. Ve stejnou chvíli se u zraněného zastavuje starší žena, k ní se přidá další. „Musíme mu nějak pomoci,“ říká jedna z nich. Přichází stejný mladý muž, který před chvílí raněného pozoroval. Tentokrát vytahuje mobil a vyťukává číslo.
„Přijeďte, leží tu chlap a z hlavy mu teče krev,“ říká do mobilu. Ve stresu zaměňuje Šaldovo náměstí za Fügnerovu ulici, operátor mu uděluje rady, jak se o zraněného postarat. Zraněný v centru Liberce se po čtvrthodině dočkal.

Desítky lidí muž nezajímal

Redakce Sedmičky se rozhodla vyzkoušet, jestli Liberčané pomohou zraněnému člověku. Pomohl liberecký červený kříž, který nalíčil jednoho z redaktorů, o akci věděla i záchranka a policisté. Pro jistotu, aby pomáhající neblokovali výjezdové hlídky. Kolem zraněného ale prošly desítky lidí bez zájmu.
„Nikoho jsem neviděl. Krvácejícího bych si přece všiml,“ diví se muž chvíli poté, co prošel kolem figuranta, podíval se na něj a pokračoval v cestě.
Lidé, ochotní pomoci, se přece jen našli. Zatímco starší lidé začali stav zhrouceného muže zkoumat a zkoušeli s ním mluvit a navzájem si radili, mladí lidé většinou hned volali sanitku.
„Koukaly jsme na pána, co mu je, ptaly jsme se, ale neodpovídal. Přišel nám nějaký divný,“ vysvětlovala Petra Novotná, jedna z trojice dívek, které si nalíčeného muže všimly mezi prvními. „Pomoc bychom zavolaly,“ hájila se Szalma Bernardett, jedna z další skupiny radících se dívek.
„Viděl jsem ho, říkal jsem si, že spadl nebo to je bezdomovec,“ řekl Luboš Streit, mladík, který jako první volal sanitu mobilem. Než to ale udělal, odešel do blízkého obchodu pro rohlíky a spoléhal, že záchranku zavolá někdo jiný. „Když jsem ale přišel, viděl jsem, že nikdo nezavolal, tak jsem to udělal sám,“ dodal Streit.

Test odhalil, že mnozí nevědí, jak pomoci

Figurant Sedmičky, kterému zranění vymodeloval Karel Studený, ředitel libereckého Českého červeného kříže, na pomoc čekal čtvrt hodiny. „To by mohlo být v mnoha případech osudné,“ říká Studený. „Když pět minut nedýcháte, začne odumírat mozek. Když nedýcháte čtvrt hodiny a proberou vás, je z vás živá mrtvola,“ poznamenal zdravotník. Fakt, že se zraněným se snažili hovořit spíše starší lidé, Studený vysvětluje zkušenostmi a vzděláním. „Starší lidé jsou vnímavější a připraveni pomoci, protože toho víc zažili. Měli  také ve škole základy zdravovědy, ale ta už dnes není povinná,“ říká Studený. Mladí lidé často podle něj nevědí, jak se zraněným mají zacházet. Proto se do záchranných akcí neženou. To ostatně potvrdil i Streit. „Nehýbal bych s ním, nedovolil jsem si na něj sáhnout. Nechal jsem si poradit po telefonu,“ poznamenal Streit.
Podle Studeného je vina na straně rodičů i škol. „Pořádáme kurzy, v Liberci ročně proškolíme tak dvě stě lidí. Na Liberec to je ale málo,“ říká Studený. Školy mají podle něj o vyučování první pomoci malý zájem. Liberecký červený kříž loni získal dotace na zdravotnické kurzy pro školy. „Bohužel, z třiatřiceti oslovených škol se ozvala jediná,“ posteskl si Smutný. Sám již život zachránil několikrát. Pomáhal třeba těžce zraněnému motorkáři v Chrastavě. „Narazil do domu a odletěl do sloupu. Měl zdevastované nohy. Projížděl jsem chvíli po nehodě kolem a viděl, že má nohy až za hlavou. Seběhlo se asi třicet lidí. Nikdo se o pomoc nesnažil,“ popsal Studený. Díky jeho rychlé pomoci těžce zraněný motorkář nehodu přežil.