Lázně se mění v palmový háj

V těchto dnech se první z více než tři sta padesáti palem a vavřínů vydávají na svá každoroční stanoviště na kolonádách, ke vchodům hotelů a lázeňských zařízení, na korza a do ulic. Sezona je za dveřmi.
„Palmy jsme vyvezli, když přestaly mrazíky. Mírně pod nulou snesou, do mínus tří až pěti, to pro ně není problém. Ze skleníků je vždy stěhujeme ven, kde jim stříháme poškozené a staré listy. Pak je chemicky ošetříme proti škůdcům a ty, které mají poškozené květináče, musíme přesadit. Přes zimu jsou palmy ve skleníku, kde se topí do pěti stupňů. Zálíváme je zhruba jednou měsíčně, protože země nevysychá,“ přibližuje péči Ilona Zapfová, mistrová zahrady Správy lázeňských parků.
Stěhování palem ze skleníků ven se neobejde bez techniky, protože největší stromy váží i s dřevěným květináčem také přes tunu. Nejstarším palmám je osmdesát let, část je z dob těsně poválečných, část pochází z Pražského hradu a zámku v Lounech. Většinu stromů si ale lidé ze správy parků vypěstovali. „Na hradě vyváželi palmy a vavříny výtahem do Španělského sálu. A když jim stromy přerostly, museli se jich zbavit. A protože jsem se znala s tamějšími zahradníky, prodávali nám je do Varů,“ vzpomíná ředitelka Správy lázeňských parků Zuzana Macešková. Z různých druhů zdobí město nejvíce phoenixy, původem z Kanárských ostrovů. Dále jsou to chamaeropsy a vavříny. „Zkoušeli jsme i brsleny, ale rostou pomalu a nemáme s nimi úplně dobré zkušenosti,“ poznamenává Macešková. Vavříny neboli bobkový list jsou stálozelené keře, které velmi rychle obrůstají. Proto jsou vhodné k tvarování do různých forem, nejčastěji kuželů a koulí. Vavříny zdobí většinou obchodně-správní část města, lze je vidět například na třídě T. G. Masaryka.
Přestože palmy snášejí i mrazíky, v polovině devadesátých let, kdy město pronajalo skleníky Na Vyhlídce, polovina palem vinou nedostatečné péče umrzla. „Jezdili jsme tenkrát po republice a sháněli, kde se dalo. Část phoenixů, které dnes máme, jsme sehnali v Bratislavských chemických závodech, nebo jak se to jmenovalo,“ vzpomíná Macešková.