Lásku k vodě dědí z otce na syna

Skvělou sezonu má za sebou naděje klatovské kanoistiky. Desetiletý Vítek Pohanka sbíral nejen zkušenosti, ale i výborné výsledky ve slalomu na divoké vodě. „V Českém poháru předžáků jsem byl šestý. V seriálu O štít města Benátek jsem byl třetí. Byl jsem členem hlídky, která vybojovala v republikovém poháru bronzovou medaili,“ chlubí se Vítek Pohanka.

Pro reprezentanta oddílu kanoistiky Tělovýchovné jednoty Klatovy byl vrcholem sezony plzeňský závod Mazák roku. „Ale měl jsem smůlu. O půl vteřiny jsem skončil až čtvrtý,“ mrzí talentovaného závodníka. Klatovský čtvrťák sjíždí divokou vodu třetí sezonu. Do loďky ho přivedl tatínek Jiří. Láska k vodě se totiž u Pohanků dědí z otce na syna. V osmi letech Vítek poprvé poznal ostré vodácké závodění na toku v Blovicích. A chce se pořád zlepšovat. Obdivuje svoji krajanku Karolínu Galuškovou z Tedražic a chtěl by jezdit jako tahle talentovaná závodnice. Jednou chce být nejlepší.

„Teď jsem se vrátil z třídenního soutředění z veltruského umělého kanálu. Tam jsem poprvé poznal divočejší vodu. Byla to makačka, ale hodně jsem se naučil,“ říká Vítek Pohanka. „Je fakt, že jsem se často koupal. Ale umím perfektně eskymácký obrat. Tím jsem začínal. Ještě jsem neuměl ani pořádně pádlovat, ale eskymáka jsem už uměl skvěle. Je to výhoda. Šetřím loď, mám míň modřin a nemusím tolik plavat,“ vysvětluje.