Krajta ze skříně, nahý potkan. Hříčky osudu v centru města

Jejich životní příběhy se liší. Týdeník Sedmička vybral sedm zvířat, která jsou něčím zvláštní nebo se do boleslavské minizoo, již provozuje Dům dětí a mládeže Na Výstavišti, dostala neobvyklým způsobem.

Krkavec velký
Leckomu se vybaví zlý Rumburak, který se v pohádce o Arabele proměňoval v krkavce. Dobrák Ben však má blíž k zakletým bratrům z pohádky O sedmero krkavcích. Na rozdíl od nich však ještě umí štěkat.
Pták s černým lesklým peřím zhruba před pěti lety vypadl z hnízda. Protože minizoo funguje také jako stanice pro handicapovaná a nalezená zvířata, ocitl se v Zahradě. Tam jej uměle dokrmili a pojmenovali. Od štěněte u sousedů se naučil štěkat. A pochytil slovo Ben.
Pro jablko, mrkev, ale i namočené granule si doletí až k ruce. Když má jídla dost, zahrabe si stejně jako třeba sojky nebo straky v přírodě pochoutku do písku ve voliéře. Letos v březnu, když mu ji čistili, se rozhodl vyrazit na výlet. Skončil po pár desítkách metrů u střední průmyslové školy.
„Našli jsme ho, jak sedí na prknech. Let mu už nejspíš stačil, ostatně, není na něj zvyklý. Byl evidentně rád, že nás vidí,“ vzpomíná Josef Sochor, který se zvířaty v Zahradě pracuje už čtrnáct let.

Krajta písmenková
Čtrnáct roků je přibližně i krajtě v jednom z terárií. Narozeniny s ní však děti neslaví.
„Je to mrcha, pozor na ni,“ varuje Sochor. Má z ní evidentně respekt. Těžko si proto představit překvapení muže, jenž ji před lety našel v jednom z boleslavských paneláků v rozvodné elektrické skříni. Tehdy byla ještě poloviční, dnes tahle hadí dáma, která před útokem syčí, jako když z balonu uniká vzduch, měří ke třem metrům. A ještě poroste, klidně jednou tolik. To jí však chovatelé budou muset najít jiného opatrovníka, do terária se už nevejde.
„Máme různé známé ,hadaře‘, kteří znají někoho, kdo by měl zájem,“ říká Sochor. Ten přiznává, že si nevzpomíná, že by jim bylo někdy zvlášť smutno, když se museli nějakého zvířete vzdát. Vědí, že jde za lepším. Zabolí je spíš, pokud se nějaké zraní a musí jej utratit.

Myš bodlinatá
Krajta, o níž byla řeč, by ji mohla mít jako předkrm, vždyť dokáže spořádat i malého králíka. Tahle myška by jí však svačinku znepříjemnila. Na zádech má bodlinky jako ježek. Malým hlodavcům, kteří se do minizoo dostali díky nákupu v jednom pražském zverimexu, narostou asi ve třech měsících, pár hodin po narození se však už dokážou nemotorně pohybovat a vidí. Zvláštní je, že při porodu samičce asistují ostatní myši.
Myši bodlinaté žerou zrní, ovoce, zeleninu, ale také maso.

Sova pálená
Jmenuje se NickNack (na velkém snímku uprostřed). Jeho rodiče se v zoologické ocitli kvůli zraněním. Jeden z nich by se neuživil, protože nedokáže sevřít kořist, druhý měl naštípnutou ramenní kost, takže po deseti patnácti metrech letu padá k zemi.
Jejich syn v Zahradě zůstal jako jediný z jejich potomků. Tři jeho sourozenci se dostali do volné přírody.
Proč je v zajetí zrovna NickNack? „Pro jednoho sokolník prostě sáhl,“ říká Sochor. Potřebovali totiž ochočeného dravce.
Jméno sova dostala od dětí podle jedné z postav ze seriálu Adamsova rodina. Byla prý podobně ošklivá. Po sedmi letech v zajetí sedí volně na opěradle židle, nechá se pohladit, malí obdivovatelé si ji berou na rukavici.
Radost NickNackovi udělá sokolník obyčejnou myší k snědku. A pozor, ve dne nespí. Sice dřímá, ale není to spánek jako takový, zevlouny ostražitě pozoruje.

Hedvábnička
Kuriózní slepice. Na první pohled vypadá, jako kdyby se maskovala za ovci v bačkůrkách. Může za to nadýchané peří, které je podobně strukturované jako u pštrosů. Pod ním má hedvábnička černomodré maso, na noze pět prstů místo čtyř a z kurníku nikdy neuletí, peří ji totiž neunese. A psal o ní už Marco Polo, když cestoval do jihovýchodní Asie.
V boleslavské minizoo žijí v bílém provedení skoro tři roky – dvě slepice hlídá jeden kohout. Protože jedné z hedvábniček zachutnal žloutek z vajec, které s kolegyní snášejí, mladé zatím nemají.

Krocan bronzový
„Krocana zná každý, ale tohle je divoká forma, která žije v Severní Americe. U nás se už moc nechová,“ říká Josef Sochor. Dřív jej prý lidé měli na maso, nyní se vyplatí spíš širokoprsý druh.
V minizoo se starají už o druhou generaci. Čtyřletá krůta a její tříletý samec navíc v posledních dnech očekávají mladé.
Krocan se právě proto nemá příliš proč předvádět. Ale když už se chce ukázat, roztahuje péra na ocasu do velkého vějíře a prodlužuje se mu výrůstek na horní části zobáku. Ten z několikacentimetrového kousku kůže během chvíle vyroste a visí krocanovi až do půlky hrudníku.
Tam mu z peří vyčnívá chomáč žíní podobných těm koňským. Podle jejich délky chovatelé poznají stáří kusu.

Potkan dumbo
Ten na snímku je lysý. Rodí se sice trochu chlupatý, pak mu však srst vyplešatí. Vypadá tak hodně zvláštně, někteří v jeho tělíčku vidí třeba minihrocha. Vyhledávají ho hlavně malí alergici, kteří chtějí doma chovat hlodavce.
„Dumbáka“ poznají podle velkých uší po stranách plošší hlavy.
V minizoo žijí samozřejmě i v obvyklejší zarostlé verzi. Jedním z nejpopulárnějších je Vojta. Ten má v rodokmenu dokonce jednoho lysého prapředka, jeho táta byl však albín a máma dumbo. Vojta je bělomodrý.
„Děti sem kvůli němu chodí o přestávkách, jenom si ho pohladit,“ říká Sochor. Právě on jej ochočil. Nyní se Vojta nechá nosit v kapse, panáčkuje a bydlí bez jakýchkoliv mříží. Sám chovatel pije z hrnečku s jeho podobiznami. A co víc, obměkčil i srdce lecjaké maminky.
„Dřív potkany nikdo nechtěl, teď když děti vidí tohohle dumbáka, okamžitě by jej rádi domů. Tam musejí bojovat. Ale hodně maminek se nakonec, když je děti přivedou, nechá obměkčit,“ vypráví Sochor. Hlodavci tak díky Vojtovi začali být v Boleslavi populární. „Zapotkanili jsme Boleslav,“ říká se smíchem chovatel.
Pokud si totiž děti některé myšky, králíky či právě potkany oblíbí, mohou si vzít domů jejich mládě. Zbytek hlodavců poslouží jako krmivo pro větší zvířata.
Naopak to však už tolik nefunguje. „Lidem přeroste želva nebo králíček, který není nakonec tak zakrslý, jak si mysleli, a přinesou je k nám. My je však kvůli nedostatku prostoru a peněz na krmení musíme odmítat,“ říká Sochor.
A místa bude v zoo, která s padesáti druhy zvířat vlastně není tak úplně mini, možná ještě méně než dosud. Ve sklenících se totiž opravuje topení. Někteří živočichové se tak po prázdninách vrátí z letního bytu do jiného terária či klece.