Kostel patří na sídliště stejně jako supermarket, říká kněz budovatel

Ve španělské Barceloně začali stavět chrám Sagrada Familia, jenž je symbolem města, v roce 1882 a dodnes není dokončený. Kvůli své složitosti je nesmírně nákladný a stavba tak postupuje jen pomalu. Na podobný osud má „zaděláno“ i kostel v brněnském sídlišti Lesná, o jehož stavbu se snaží tamní věřící už od roku 1968.

Až dnes, po více než čtyřiceti letech, to vypadá, že by se přece jenom začít stavět mohlo a věřící nebudou chodit na bohoslužby do klubovny duchovního centra. Pokud půjde vše, jak má, za tři roky by měl kostel poblíž Nezvalovy ulice stát. „Asi rok bude trvat, než seženeme všechna razítka,“ říká římskokatolický kněz Pavel Hověz o kostelu, jenž ponese jméno blahoslavené Marie Restituty. Mučednice a oběti nacistického teroru z brněnských Husovic.

Jsme národem neznabohů. Myslíte si, že by kostel měl patřit i na sídliště?

Bezpochyby ano. Jinak by to byla jenom noclehárna. Na sídlištích ostatně není skoro nic. Jen nějaký supermarket, a to je vlastně všechno. Duchovní stránka k životu na sídlišti patří.

I když je podle sčítání lidu nemnoho věřících?

Víte, katolický kněz a teolog Tomáš Halík říká, že jsme národ nábožensky plachý. To znamená, že se o víře moc nemluví, ale mnoho lidí nějakým způsobem věří, i když to nedává najevo.

Lidé tedy onu kolonku s vírou nevyplnili popravdě?

S čísly se hodně operuje, ale můj názor je takový, že to mnoho lidí nevyplnilo, protože je naštvaných na stát. Nevěří mu, protože některé věci nefungují. Proto otázku víry nevyplnili, stejně jako jiné kolonky.

Původní otázku jsem ale spíše myslel tak, že je ve starém Brně kostelů dost, tak proč stavět nový v místě, kde se lidé ani neznají.

Částečně na vašem názoru něco je. Na druhou stranu jsou na sídlištích lidé, kteří už nikam jinam chodit nemohou. Přijdou sem pěšky a nemusí jezdit do centra města hromadnou dopravou. Kromě toho se lidé sdružují ve farnostech, což je společenství lidí. To je takový duchovní chrám. Proto je důležité, aby měli lidé duchovní středisko a znali se mezi sebou. Křesťanský život se přece neodehrává jen při bohoslužbě. Je to i život společenský i rodinný.

Když jste tedy před bezmála sedmi lety přišel na Lesnou, tak – řečeno slovy duchovního – neměli tamní ovečky svého pastýře?

Ona historie je mnohem širší. Už v politicky uvolněnějším roce 1968, kdy na Lesné žilo zhruba patnáct tisíc lidí, chtěli křesťanští aktivisté postavit na sídlišti kostel. Pro svou aktivitu sbírali podpisy, které jsou na zažloutlých arších papíru dodnes. V srpnu toho roku ovšem přijeli Rusáci a myšlenka na stavbu kostela zhasla. Ale touha zůstala. Žili s ní až do roku 1989, kdy byla sametová revoluce. Po ní si věřící pronajali sál, kde byla každou neděli bohoslužba. Faráři z Husovic a Králova Pole ovšem byli vytížení, a tak bohoslužbu sloužili jezuité. V pronajatém sále se scházeli věřící čtrnáct let. Mezitím sháněli peníze a pozemek, kde by mohli kostel postavit. Jenže zjistili, že jim na to nestačí síly. Proto vzniklo duchovní centrum, které do mého příchodu vedl jezuita.

Takže se po čtyřicetiletém snažení dočkají?

Duchovní centrum na Lesné zůstane, kostel na bohoslužby postavíme vedle. A faru, samozřejmě, protože já sem dojíždím.

Když se řekne kostel, většina lidí si představí věžičky, strašnou zimu uvnitř a dobrou akustiku. V čem bude moderní kostel jiný?

Určitě tam bude topení, aby bylo příjemně. Další důvody jsou prostorové. Teď je v duchovním centru tolik aktivit, že se tam už lidé těžko vejdou. Až bude stát nový kostel, s duchovním centrem se propojí. Lidé si tak mohou po mši posedět v kavárně nebo si půjčit knihu ve farní knihovně.

V čem spatřujete další smysl kostela?

Sídliště je hodně anonymní. A kostel není jen budova. Je to nabídka. Jiného života, který se kolem něj odvíjí.

Máte tedy pocit, že lidem na sídlištích něco chybí?

Hlavně vřelé lidské vztahy, sounáležitost, přátelství. Vědět, že nejsem sám a že si s někým můžu povykládat. Že existuje někdo, komu na mně záleží a pro koho jsem důležitý.

Takže byste plnil i roli jakéhosi psychologa?

Není to sice můj denní chleba, ale dělám to často. Katolickému faráři se říká otec. Není to jen nějaký čestný titul. Každý kněz se snaží být otcem nebo bratrem, když je mladší. Teď jste zatím otcem v takové neobvyklé modlitebně.

Na jakých neobvyklých místech jste sloužil bohoslužbu?

Třeba v lese.

Jako na paloučku?

To bylo v době hluboké totality, kdy byla církev pod přísnou kontrolou. V lese jsem dělal bohoslužbu pro ty, kteří jako by vyrazili na brigádu. Ona bohoslužba byla její součástí.

Knězem jste se v té době stal. Co vás k tomu vedlo?

Je to povolání. Bůh k němu člověka volá a on cítí jeho hlas.

A vy jste ho slyšel?

Studoval jsem střední ekonomickou školu a už v době studií jsem viděl bídu svých vrstevníků. Pozoroval jsem jejich úpadek. Kluci začali chodit po hospodách a pít, holky zase sháněly muže. Dvě spolužačky se navíc musely brát ještě před maturitou. No a já jsem měl touhu lidem pomáhat. Bylo to vnitřní pnutí. Vzor jsem neměl, i když moji rodiče byli věřící.

Jít studovat teologii ale asi nebylo jen tak.

Přihlásit se na školu bylo to nejmenší. Největší překážkou bylo to, že výběr na školu dělal stát. Kdo to měl kádrově polepené, neměl šanci. U mě to bylo jinak. Studoval jsem ekonomickou školu, obor zahraniční obchod. Bavila mě němčina a humanitní obory, a tak jsem se přihlásil na teologii.

To odbočení ke komunismu bylo záměrné. Říkal jste, že věřící chtěli postavit kostel od roku 1968. Totalita trvala do roku 1989. Je třiadvacet let po revoluci, tedy déle než období v totalitě, a kostel pořád nestojí. Čím to?

Nesmíte zapomenout, že lidé sehnali devatenáct milionů na duchovní centrum. Jsou lidé, kteří na to dali i celoživotní úspory. Jiní sháněli peníze, kde se dá. Druhou stranou mince je fakt, že se plán stavby kostela vleče. Když jsem na Lesnou před šesti lety přišel, myslel jsem si, že to bude rychlejší. Jenže jsme zjistili, že si musíme pomoci sami. Na stavbu kostela totiž nejsou ani žádné granty z Evropské unie. Brno a Jihomoravský kraj nám možná dají nějaký příspěvek. Církev jako taková žádné peníze nemá. Ta dostává od státu jen na platy duchovních.

V souvislosti s tolik diskutovanými církevními restitucemi ovšem řada lidí žije v domnění, že je církev nesmírně bohatá…

To ale není pravda. Peníze, které se v kostelích vyberou, sotva stačí na jejich provoz. A postavit z nich nový na zelené louce je nereálné. Ostatně i před staletími vznikaly kostely na místech, které církvi dali třeba sedláci. Ti k pozemku dali i kusy polí, aby se z nich farář uživil a mohl kostel udržovat. Takto vlastně vznikl církevní majetek. Fary byly zařízené pro pět deset lidí. Farář, kaplan, hospodyně, čeledín, děvečka. Fary měly polnosti, koňský potah, chovala se na nich hospodářská zvířata. Podmínky byly velmi skromné.

Vy ale nejspíš nebudete mít pole a čeledína…

Určitě ne. Lesná má pětadvacet tisíc obyvatel a věřím tomu, že do kostela bude chodit hodně lidí, kteří jeho provoz uživí. Stavba je ohromná investice a většinu peněz na ni zase dali lidé formou darů.

Kdy asi by mohl být kostel hotový?

Znalci říkají, že rok trvá shánění nejrůznějších povolení a razítek. V roce 2014 by se mohlo kopnout do země. O rok později by mohl být hotový.

Jak by kostel vypadal, kdybyste ho navrhl vy?

Pojetí liturgie je dnes jiné, než bylo kdysi dávno. Třeba ve Žďáře nad Sázavou je kostel dlouhý sedmdesát metrů a v čele má oltář. Modernější kostely jsou kulaté nebo oválné, v nichž je oltář minimálně ze tří stran obklopený lidmi.

Takže dlouhá loď na Lesné nebude?

Upřednostňoval bych ovál. Co se tvaru týče, pak ho nechám na fantazii architektů. Může to být tvar třeba i poupěte nebo květiny. Přál bych si, aby tam byl přírodní materiál. Dřevo a kámen. Také bych chtěl barevná abstraktní okna. Na pozlacené věci a ornamenty moc nejsem.

Mohlo by se vám říkat farář-budovatel. Už jste zachraňoval kapli…

Jednalo se o kapličku sv. Antona v zalesněné rokli na Lesné. Byla zdevastovaná stejně jako okolí před kaplí. Je tam takový žleb a v dobách, kdy byla na Lesné sodovkárna, byla do žlebu svedená kanalizace. Mysleli si, že se voda někam vsákne. Ale když byly přívalové deště, vtrhla do žlebu obrovská masa vody a kapličku ničila.

Co vás k tomu vede? Poselství dalším generacím?

Je to kulturní dědictví. Co odkáže naše doba potomkům? Možná nějaké betonové paneláky nebo kovové haly.

Na Lesné bude kostel, v Líšni chtějí další postavit salesiáni. Jaký je váš názor na stavbu druhé mešity?

Nevím, jestli je muslimů v Brně tolik, že druhou mešitu potřebují.

Tvrdí, že je jim malá.

Já bych jim to přál. Ale je otázka, jestli se kolem toho nenabaluje podezřelý život. Mají Evropu postupně islamizovat. Znám to z Německa, kde jsem několik roků působil coby duchovní pro české krajany. Tam je několik ghett, ačkoli existovala představa, že se integrují. To se nestalo, naopak. Vymezují se vůči západní společnosti a nejsou ochotni její normy akceptovat. Nejde jen o náboženství. Pokud by šlo jen o náboženství, pak jim novou mešitu přeji. Jde ale o vývoj. Církev chápala víru taky fanaticky, ale ve středověku. Pak se vyvíjela. Ale muslimové jsou v tomto ohledu o století zpátky.

KNĚZ PAVEL HOVĚZ

• Narodil se v Brně.
• Vystudoval střední ekonomickou školu se zaměřením na zahraniční obchod, poté absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích.
• V roce 1980 byl vysvěcen na kněze.
• Jako duchovní působil ve Žďáře nad Sázavou, Třebíči, Mrákotíně a v Králově Poli.
• V letech 1998 až 2005 vykonával duchovní službu pro české krajany v německém Frankfurtu nad Mohanem.
• Od října 2005 je farářem na sídlišti Brno-Lesná, je však jedním z mála duchovních, kteří nemají vlastní faru.