Konec dvacátých let byl začátek hokeje

Když se v západních Čechách řekne indián, většina má na mysli plzeňský hokej.

Zatímco svět gastronomie ovládla Plzeň pivem, ve sportu zase exceluje na ledě. Plzeňský hokejový klub má za sebou bohatou historii, která trvá už více než osmdesát let. Odbor ledního hokeje vznikl při Viktorii Plzeň v roce 1929 a právě tento moment považují členové klubu i fanoušci za počátek. Důležitým historickým milníkem pak byla stavba stadionu s umělou ledovou plochou. Té se plzeňští hokejisté dočkali v roce 1950 a už o rok později hostil prvoligová utkání. Od roku 1951 byl klub častým účastníkem nejvyšší československé soutěže a nyní je pravidelným účastníkem samostatné české nejvyšší soutěže. I když mají plzeňští hokejisté v dnešním logu rok 1929, hokej se ve městě hrál už dříve.

V roce 1909 vznikl klub Union, jehož prvními soupeři byli hokejisté Strakonic a Písku. O osm let později byla založena Česká sportovní společnost, ke které patřil i odbor ledního hokeje. Další hokejové kluby, jako SK Smíchov Plzeň, Český lev a I. ČLTK Plzeň vznikly po roce 1919. V té době byla založena západočeská župa. O deset let později vznikl také Studentský klub Střelnice a zároveň také odbor ledního hokeje při Viktorii Plzeň, který odstartoval historii dnešního HC Plzeň. Hokejovou Plzeň ovšem nekorunovaly jen úspěchy. Nechvalně se do historie zapsal zápas s Českými Budějovicemi v roce 1955. Na zápas tehdy přišlo šest tisíc fanoušků, jenže ledová plocha byla pod vodou, takže vedení klubu muselo zápas odložit.

„Místo aby úpravě ledové plochy věnovala správa zimního stadionu patřičnou péči, bylo umožněno několika jedincům volné bruslení do 16 hodin, a proto nemohli zaměstnanci stadionu udělat maximum pro přípravu ledové plochy, tak jako na jiných stadionech,“ vyšlo v tehdejším tisku. Sportuje celá rodina Více než osmdesát let plzeňského hokeje – taková doba se neobejde bez zvučných jmen. Průcha, Šalda, Binder, Diviš, Čechura, kteří byli plzeňskými průkopníky, jsou dnes již minulostí. Do roku 1949 hrál klub pod jménem Sokol Plzeň IV I. A třídu a tehdejší borci Plochý, Volráb, Liškové, Švajner nebo Nekola jsou už známější. V pozdějších letech ale figurovali na plzeňském ledě hráči, kteří hokejovému klubu zůstali věrní i po ukončení své kariéry. Jedním z nich je například František Černý, nejlepší útočník osmdesátých let. „Když jsem jako kluk začínal, rodiče to neviděli moc rádi. Tatínek mě spíš klonil k fotbalu, ale já si vybral led. Ovšem když jsem se pak v hokeji dostával výš, rodiče byli naopak rádi, že jsem u toho zůstal,“ vzpomíná.

V rodině je ovšem jediným sportovcem. „Nikdo v mých stopách už nekráčel. Jen má dcera hrála basketbal, ale když se vdala, sport pověsila na hřebík,“ dodává. Krásné vzpomínky na plzeňský led má také Zdeněk Haber. Byl uznávaným útočníkem, pak dlouholetým trenérem a nakonec stál v čele extraligového klubu jako prezident. „Konec padesátých a začátek šedesátých let. To byla nejkrásnější léta strávená po boku spousty skvělých hráčů,“ říká Haber, který patří do sportovní rodiny. Jeho bratr Vladimír vynikl v házené. Té se věnoval i jeho tatínek.

„Maminka byla zase gymnastka, takže sportovní založení je u nás dědičné. Je pravda, že jsem se původně taky věnoval házené, ale pak do toho přišel hokej a dělat oba sporty najednou už prostě nešlo,“ vzpomíná bývalý plzeňský hráč. Zdeněk Haber je také velkým patriotem Třemošné. Tam také začínal v Meteoru, který byl předchůdcem dnešního klubu. Velký hokej pak začal hrát na vojně v Českých Budějovicích. „Po vojně přišla Plzeň. Kromě toho jsem vystřídal několik trenérských postův Plzni, Zlíně a nějaký čas jsem byl v klubech v Německu, Polsku a ve Švýcarsku,“ dodává.

Články z jiných titulů