Komunisté se generála báli i po smrti
Noc 20. června roku 1949 je pro Heliodora Píku jeho poslední. Už ví, že ráno zemře, i to, jakým způsobem. Loučí se s manželkou, synem, svým nejbližším píše dopisy na rozloučenou. Vyzpovídá se knězi a ten mu dává poslední pomazání. Syna prosí, ať neopouští maminku a až přijde vhodná doba očistí jeho jméno.
Připil na lepší osud
Těsně před popravou si se synem Milanem připíjí šampaňským na lepší osud Československa. Na dvoře, kde už ho čeká šibenice, statečný voják pronáší: „Má- li moje smrt vykoupit sjednocení národa, umírám rád. Mým posledním přáním je, aby národ zůstal sjednocen.“
Osm minut po šesté hodině ranní, je generál Heliodor Píka, nositel čtyřiceti vojenských vyznamenání, politik a vlastenec, který celý život bojoval za svobodu své vlasti, mrtev. Zbavili ho nejen života, ale také cti.
Rodina ho nemohla ani pohřbít. Tehdejší úřady jim odmítly vydat tělo. „Komunisté měli strach, že by lidé na pohřbu demonstrovali. Strýčka se báli, protože na ně hodně věděl. Byla to hrozná doba. Otec tenkrát přišel domů a jen hleděl na palcové titulky v novinách: Zrádný generál odsouzený k trestu smrti provazem,“ popisovala neteř Heliodora Píky, Alexandra Šmiřáková. Rodina musela nejen zaplatit soudní výlohy, ještě je komunisté označili za kolaboranty a zrádce národa. Píkova bratra a otce Šmířákové propustili z finančního úřadu a až do penze dělal vrátného. Bratra vyhodili z gymnázia a mladší bratři se dostali jen do učení.
Mstili se i na mrtvém
Po popravě tělo generála z plzeňské věznice na Borech převezli do Anatomického ústavu lékařské fakulty v Brně k pitvě. Když pracovníci poznali, o koho jde, fingovali záznamy. Místo mrtvého generála putovaly do krematoria části jiných pitvaných těl. Nabalzámované tělo Heliodora Píky zatím odpočívalo na dně kádě, z níž studenti odebírali těla k pitvám.
V roce 1957 ho tam objevil mladý snaživý asistent Václav Novák. Podle tehdejšího hodnocení chytrý, pracovitý a agilní. „Ten tělo generála dal do rakve a pravděpodobně pod cizím jménem ho v krematoriu nechal zpopelnit. Schránku s popelem tam ještě rok přechovávali. Pak ji otevřeli a vsypali do společného hrobu na plzeňském hřbitově svatého Václava,“ popisoval tehdejší přednosta ústavu Kos.
Společný hrob se nenašel
V roce 1999, přesně 31. června, v den, kdy ho popravili, se na tomto hřbitově sešla celá generálova rodina. Protože společný hrob se dodnes nenašel, postavili tam Plzenští Heliodoru Píkovi pouze pomník. „Po padesáti letech jsme se s ním konečně mohli důstojně rozloučit. Myslím, že strýček došel konečně klidu a byl tam tenkrát s námi. Stejně jako stovky vězňů, které zachránil z ruských gulagů,“ mínila sedmasedmdesátiletá Alexandra Šmiřáková.
Soud generála očistil
V roce 1969 se vdově a jeho synovi podařilo splnit generálovo přání a Nejvyššího vojenský soud ho zprostil obvinění. Potvrdilo se tak, co Píka psal už ve vězení: „Jsem zcela nevinen. Můj proces není justičním omylem, ale politickou vraždou. Nepřipustili jediného svědka, jediného dokumentu. Z archivu vybrali jen zprávy dnes nepříznivé.“ tvrdil generál.
