Kolonou projížděli běžkaři v čepicích

„Byli jsme zrození proto, abychom sloužili ostatním. Tato služba je naším posláním a nám nezbývá než děkovat bohu, že jsme to právě my, kdož byli beze zbytku obsahem. Je to služba nejcennější, nejčestnější i nejtěžší, je to služba horská.“
Slova nepoutají na nový akční film. Za své motto si je vybrali záchranáři. Členové horské služby v Plané nad Lužnicí. Minulý týden měli tradiční sraz.
Teploměr v autě ráno ukazuje devatenáct stupňů. Planou popojíždějí řidiči v zácpě. Na jedničku přes celé město. Běžný obrázek všedního dne. Až do doby, než se na silnici zjeví lyžař. A ne jeden. Hned třináct mužů na běžkách si nenechalo ujít dvacátý ročník HS Open, setkání horské služby.
„Jestli někdo moc touží po vítězství, tak se na darech domluvíme,“ ozývá se z hloučku sportovců. Na nohou mají letité běžky, na hlavách kulicha i sjezdařské brýle. Někteří třeba i kufr s kšírami a cepínem. Právě dorazili na start časovky. Na lyžích musí oběhnout kolečko, v cíli z basy uložené v Lužnici vylovit pivo a vypít.
Sport a zábava spojily před lety místní, Sezimoústecké i chataře. U vzniku spolku v Plané stála záchranná akce na společné dovolené v Krkonoších. „V noci jsme hledali slečnu, která odešla a už se nevrátila. Dopadlo to dobře. Tak jsme se rozhodli založit horskou službu,“ říká náčelník Petr Vavruška. Fyzičku společně s kolegy trénují několikrát do roka. „Máme takzvané open akce, otevřené i pro manželky a děti. Ty closed, jsou jen pro nás,“ usmívá se Tomáš Douda, mluvčí a jeden ze zakládajících členů služby. V létě nechybějí kola, v zimě hory.
Recesi dotáhli v Plané k dokonalosti. Záchranáři mají svůj znak. Vedle červeného kříže je v něm dubový list, stejně jako v oficiálním „erbu“ města. O smyšlených vládních a evropských dotacích mluvili před lety v tisku tak přesvědčivě, že si vysloužili výstražný telefonát skutečné horské služby. „Pak jsme měnili znak, do té doby jsme používali stejný,“ vysvětluje Douda, který nevynechal jediný letní běh.
Minulý pátek čekal všechny jako obvykle tenisový turnaj. Jméno vítěze zdobí spolu s předchozími bílou bustu – skutečný odlitek tváře náčelníka. „Autorem je Jiří Trnka mladší, syn známého výtvarníka,“ popisuje Vavruška a s vlastní sádrovou hlavou v dlaních pózuje fotografovi.
Jak dvacáté setkání dopadlo? „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.“ V Plané by Pierre de Coubertin, autor slavné věty, měl radost.