Kickboxer: Troufl bych si i na Norrise

Most / Trojnásobný mistr světa, několikanásobný evropský šampion a mnohonásobný mistr republiky. To je výčet úspěchů, jichž zatím dosáhl osmnáctiletý Mostečan Filip Strajčev. Jeho doménou je kickbox, forma boje semi kontakt. „Letos se připravuji na to, že přejdu do tvrdší a náročnější kategorie full kontakt, navíc mezi dospělé. Mezi muži se již turnajů účastním několik let, ale v těžší disciplíně full kontakt to pro mě bude nová výzva,“ říká odhodlaně Strajčev.

Začal jako pětiletý

Semi kontakt neboli americké karate je duel, který se vždy přeruší, když jeden bojovník udělá bodovaný úder nebo kop. Tím se liší od full kontaktu.

Bojové umění začal Strajčev nacvičovat už v pěti letech. V sedmi se současně učil kickbox sebeobranu a taekwondo. „Zhruba po třech letech co jsem dělal kickbox, přišla dětská krize, už mě to moc nebavilo. Chtěl jsem toho nechat, ale rodiče mi zrovna koupili novou výstroj, takže o mém konci nechtěli ani slyšet. Dnes jsem rád, že jsem u kickboxu vydržel. Mám za sebou dobré výsledky,“ říká Strajčev. K jeho přednostem patří výbušnost, vytrvalost a schopnost předvídat soupeřovy údery.
Zvedáním činek v posilovně moc času netráví. Kickboxer dává přednost cvikům, při kterých zvedá svoji váhu, nebo třeba švihadlu. Silové a tahové cviky by mu ubraly hlavně na rychlosti.

Úspěchy ale nejsou všechno. Stejně jako v jiných sportech je důležité i ekonomické zázemí, které ve sportu jednotlivcům moc nepřeje. Přes veškeré tituly a ocenění hledá Filip Strajčev toho pravého sponzora, který by se radoval z vítězství v kickboxu společně se zarputilým mosteckým bojovníkem. „Letos mám ještě jeden sen. Chtěl bych se zúčastnit prestižního turnaje US Open ve Spojených státech. Na turnaj se chystají bojovníci z celé planety a účast je hojnější než na mistrovství světa. Mezi kickboxery jde o velice prestižní věc. Věřím, že bych se ve velké konkurenci neztratil, ale i v kickboxu je vše otázkou peněz, takže uvidíme,“ doufá Strajčev v další úspěch.

Vymazaná paměť

Mosteckému fighterovi, který je členem klubu SK Leon, se v mladém věku několikrát podařilo knokautovat svého soka. Při vyhraných zápasech stylem K.O. jde většinou o nepříjemnou podívanou, při níž se dostanou ke slovu zdravotníci.

Jeden takový případ měl šťastný a úsměvný konec. „Podařilo se mi protivníka trefit patou z otočky do brady a poslat ho k zemi. Po chvíli, kdy byli v permanenci lékaři, se kluk zvedl a nic si nepamatoval. Nevěděl v jakém je městě, co je za den a co tam vůbec dělá. Celý ten den jsem mu vymazal z paměti,“ dodává výmluvně s odstupem času Filip Strajčev.