Kemp udělal z malých holek rockerky

Sandálky s mašlí, blond vlasy překryté čapkou, něco přes metr útlounkého těla na výšku a jemný hlásek. Sladká mámina holčička? Nikoli. Desetiletá Barbora Pekárková se rozhodla zkusit kariéru rockerky.

Společně s dalšími náctiletými hudebnicemi byla na týdenním kurzu, kde je učili jediné: jak se dělá dobrý ženský rock.

Rockový kemp pro holky do čtrnácti let připravily instruktorky ve Ctiborově mlýně, uspořádala ho organizace CESTA v čele s bubenicí kapely Sabot, Hilary Binder. Sedm dívek čekaly lekce hry na nástroje, přednášky o historii ženského rocku i o tom, jak připravit dobrou reklamní kampaň. Týden vyvrcholil koncertem v café baru MP7.

Dům hudby

Je středa dopoledne. Už cestou ke mlýnu je slyšet údery bicích. U vchodu dostanou novináři průkaz. „Jinak by s vámi holky nemluvily,“ vysvětluje Hilary. Profesionální přístup od začátku.
Schody domu vedou o patro níž, na první nadechnutí je cítit vlhkost zdí. Surové prostředí pro drsné rockerky. Podle hlasitých bubnů by člověk čekal protřelého bubeníka. Omyl. Pod klenbou malé místnosti stojí dvě bicí soupravy a za nimi dvě malé holky. V uších mají sluchátka, věk něco mezi deseti a patnácti lety. Trénují.

„Nečekala jsem, že budou holky takhle šikovné, překvapily mě,“ pokyvuje pochvalně Hilary, jejich instruktorka.

Střih. Další malá místnost. „Tak co je tam, poslouchejte. Co? Tak to zazpívejte!“ obrací se Karolína Kubešová na své dvě kolegyně – kytaristky. Žádnou akustickou „španělku“ v ruce nedrží, všechny hrají na basovku. Musí odposlouchat akordy písničky, které jim pouští Daphne, další Američanka a lektorka.
Střih druhý. Podkroví. Ostrý kytarový zvuk a známé akordy Nirvany. Jiné holky trénují na elektrickou kytaru. Mezi vším zní slabý dívčí hlásek „Máááš má ooovečko dávno spááát,“ zkouší nástroj Bára. Na kempu hraje poprvé v životě. Spíš zpívá. O pár hodin později o tom přesvědčí i novináře.

Místo kobyly kytara

„Co je v černé díře, chci to zjistit blíže. Černá díra!“ zpívá Bára a s ní celá tříčlenná dívčí kapela. Písničku složila sama, i když drobné úpravy text i hudbu neminuly.

„Přišla jsem proto, že se chci stát zpěvačkou. Moc se mi tu líbí, mám hudbu strašně ráda,“ poskytuje interview. Nadšené jsou i její spoluhráčky Karolína Kubešová a Johana Moravcová. Vlastní písničku Začátky chtějí zahrát na závěrečném koncertě. „Je to o tom, co teď prožíváme,“ vysvětluje Johanka.
Holky z kapely Rockat, která na kempu vznikla, jsou zkušené hudebnice, Karolína a Johana chodí do umělecké školy na violoncello, Bára na sólový zpěv. „Nejdřív se mi sem nechtělo, měla jsem v plánu užít si prázdniny s kobylou, kterou máme doma, přes rok ji moc nevidím. Pak jsem si řekla, že poznám nové lidi a uvidím. A jsou dobrý. Taky je fajn, že tu mají švédské stoly,“ vypočítává Karolína plusy. Hrát s kapelou by muzikantky bavilo. „Ale živit se tím? To asi ne. Bára, ta chce být zpěvačkou, už trénuje podpisy, až budeme slavné,“ popisuje Karolína.

Střih třetí, závěrečný. Na koncert přišly desítky lidí. Bavili se stejně dobře, jako holčičí kapely Rockat a Black ´n´white, které po týdnu kempu zahrály vlastní písničky.