Když v sadech jezdila úzkokolejka
Dva mosty, tunel ale i vlastní nádražní budovu měla takzvaná Pionýrská dráha, která ležela v místech dnešní víceúčelové haly. Poslední pasažér se na úzkokolejce svezl před více než padesáti lety, stopy po ní ale nezbyly žádné.
„Dráha vznikla u příležitosti založení pionýrské organizace a stavěli ji převážně brigádníci. Ti s prací začali 15. dubna 1951 a na stavbě trávili čtyři až šest hodin denně,“ zavzpomínal Jaromír Hinčica, který Pionýrskou dráhu důkladně zmapoval.
Po navezení zeminy z okolních pískovcových dolů se začala budovat dráha samotná. Používal se většinou vyřazený materiál a zbytky ze zrušené tramvajové trati. „Byly tam kolejnice ze železničních skládek nebo třeba ze zrušené linky číslo tři elektrické pouliční dráhy, která vedla z Horního náměstí k městskému hřbitovu. Koleje brigádníci podbíjeli ručně a jejich rozchod byl jeden metr,“ přiblížil Hinčica.
Trať tvořila nepravidelný ovál a na dvou místech křížila městský náhon. V místech křížení stály dva mosty s kovovou konstrukcí získanou ze starých, válkou zničených mostů.
Později přibyl i tunel, který sloužil taky jako depo. Vozový park byl starý, stejně jako materiál, ze kterého brigádníci dráhu stavěli. Většinou šlo různé železniční zbytky. To pro dráhu znamenalo rychlý konec. „Dva vozy pocházely z pouliční dráhy. Původně je vyrobila vagonka Johann Weitzer Graz už v roce 1880 a jezdily původně jako vlečné vozy koňské tramvaje v rakouském Linci,“ doplnil Hinčica.
První úzkokolejka vyjela na trať ještě v roce zahájení stavby. Brzy se ale provozovatelé začali potýkat s problémy, které trvaly prakticky až do roku 1957. „Vlak jezdil pomalu, aby v obloucích nevykolejil. Chyběly i peníze na lidi a opravy. Stavba byla uspěchaná a nikdy ji řádně nezkolaudovali. V roce 1957 ji provozovatel ještě opravil, ale brzy se na ni vozy rozjely naposledy,“ uzavřel Hinčica.
