Když prohraju, tak tenis nenávidím
Přerov / Letos už stihla tenistka Renata Voráčová procestovat s raketou v ruce Austrálii, Thajsko, Spojené státy americké či Mexiko. Ale minulý týden si kufry na velké cestování po světě balit nemusela. Zahrála si turnaj Zubr Cup na kurtech svého domovského klubu TK Precolor Plus Přerov.
Za sebou má úspěšný rok. Na podzim se dostal na svůj vrchol v singlovém žebříčku, byla čtyřiasedmdesátá na světě. A také je jednou z deseti Češek, které byly vloni mezi stovkou špičkových světových tenistek. „Byli jsme druhou zemí po Rusku, která měla tolik tenistek v žebříčku. Což je na to, jak jsme malá země, obrovský úspěch. Ale na rozdíl od ciziny, v Česku se moc nechválí,“ posteskla si sedmadvacetiletá Voráčová.
S loňským rokem musíte být hodně spokojená.
Samozřejmě. Poprvé jsem se dostala do stovky ve dvouhře, vyhrála jsem pět turnajů ITF, byla jsem v semifinále turnaje WTA v marockém Fèsu, dařilo se mně. Loňský rok byl dobrý, co se týče umístění a i herně jsem se cítila dobře. Ale sezona byla hrozně dlouhá, byla jsem na hodně turnajích a ještě ke konci roku jsem hrála českou ligu. Pak už jsem se zase musela chystat do Austrálie. Měla jsem málo odpočinku.
Kolik času na kurtech strávíte? Dostanete se domů?
Vloni jsem byla za celý rok doma ve Hvozdné u Zlína dohromady asi měsíc. Tam také trénuji, v naší soukromé hale.
Tenisovou raketu držíte v ruce od sedmi let. Jak jste se k tenisu dostala? Rodiče mě na to dali. Začínala jsem v tenisové školičce, určitě ne s vizí, abych hrála profesionálně, ale abych něco dělala. Hrála jsem s dětmi od kamarádů mých rodičů, zůstala jsem ale u tenisu jen já. V dorostu jsem přestoupila do Přerova a pak do Prostějova a po třech letech jsem se vrátila.
Chtěla jste jako dítě dělat i jiný sport?
Nenapadlo mě to. Tenis mě bavil, začala jsem mít individuální tréninky, rodiče mě podporovali. Chtěli, abych to dělala pořádně, tak jsem měla jen tenis, ne jako ostatní děti deset kroužků.
Co se vám na tenisu líbí?
Určitě cestování. To je s tím spjaté, je to nutné, je to příjemné i náročné. Otevřou se jiné obzory, jiné kultury v různých zemích, ochutnáte různá jídla, poznáte mentalitu lidí, která je jiná než u nás, zlepšíte si jazyk. Kromě toho jsem poznala v Americe a v Itálii spoustu přátel, vídáme se každý rok a je to skoro jako moje rodina. Mám hrozně ráda italskou kuchyni, čerstvé potraviny, olivový olej a miluju špagety s mořskými plody. Ale líbí se mi i hra. Když prohraju, tak tenis nenávidím. Když vyhraju, tak je to nepopsatelný zážitek, je to adrenalin a svým způsobem závislost.
Kolik hodin denně musíte na zápasy trénovat?
Trénuji docela hodně. V přípravném období pět hodin včetně kondice. Když se cítím dobře, tak na turnaji jen hodinu, dvě. Teď je tenis posunutý do silové a rychlostní roviny, musím pořád něco dělat, jinak nemá člověk šanci.
Máte čas na koníčky?
Moc času nemám. Občas si jedu zalyžovat, v době přípravy se věnuju i jiným sportům, dělala jsem spinning, kickbox a mám hodně přání, co bych chtěla zkusit. Například tanec. Chtěla bych se zlepšit v angličtině, naučit se italštinu. Poslouchám hudbu a čtu. A když jsem vloni vyhrála Zubr Cup, koupila jsem si za odměnu psa, francouzského buldočka. Ale moc s ním nejsem, stará se o něj maminka.
Jaké máte nejbližší plány?
Chtěla bych se vrátit do světové stovky, do padesátého místa. Musím ale zlepšit svoji fyzickou kondici.
Jak se připravujete na Wimbledon?
Začátkem června mě čeká turnaj na trávě v Nottinghamu, chtěla jsem si před Wimbledonem alespoň jeden turnaj zahrát na trávě.
O RENATĚ VORÁČOVÉ
• Renata Voráčová se narodila v roce 1983 ve Zlíně, kde vystudovala gymnázium.
• S rodiči žije ve Hvozdné u Zlína.
• V letech 1998 až 2000 hrála za TK Precolor Plus Přerov.
• V roce 2000 hrála první mezinárodní turnaj ITF žen.
• V roce 2001 měla první sezonu na ATP Tour .
• Od roku 2001 se živí tenisem.
• V letech 2001 až 2003 hrála za Prostějov.
• V březnu 2003 absolvovala operaci ramene a v roce 2004 začíná znovu hrát a od té doby hraje za klub TK Precolor Plus Přerov.
