Kdo nezkrotí koně, prohraje celý závod, tvrdí pětibojařský šampion

První velké zlato. Pětadvacetiletý závodník Dukly Praha ho vybojoval na evropském šampionátu v moderním pětiboji v maďarském Debrecínu.

Pestrá kombinace šermu, plavání, běhu, střelby a jízdy na koni se zase připomněla. „Hokej a fotbal sledují Češi samozřejmě daleko víc. Ale i to by se jednou mohlo změnit,“ věří David Svoboda.

Co tím myslíte?

Pětiboj má nevýhodu, že je dost složitý. Je potřeba ho umět divákům vysvětlit. Lidí, kteří to dokáží, je však málo. Pomohla by třeba marketingová kampaň.

Jakou má pětiboj v Česku základnu?

Registrovaných závodníků je asi sedm set. Těch, kteří bez problémů zvládnou všech pět disciplín, je ale podstatně míň.

Dá se tenhle sport dělat rekreačně?

Ne. Když závodník nevidí žádnou perspektivu, jde často dělat něco jiného. Je to zaměstnání na plný úvazek.

Dostal jste po svém vítězství od trenéra úlevy v tréninku?

Mám čtyři dny volna. Pak zase začíná příprava na zářijové mistrovství světa v Číně.

Je titul mistra Evropy vaším největším úspěchem? Máte i dvě stříbra ze světových šampionátů…

Mistrovství světa má nejvyšší hodnotu po sportovní stránce, olympijské hry mají zase prestiž. Evropský šampionát je z „velké trojky“ sice nejníže, ale mám z něj svou první zlatou.

Je o vás po takovém vítězství větší zájem?

Teď ano. Je mi však jasné, že třeba během prosince a ledna si na mě nikdo nevzpomene. Nikoho nebude zajímat, kde trávím Vánoce. Tak slavný nejsem.

Dá se pětibojem uživit?

Určitě. Nebereme miliony, ale nemáme špatné peníze.

Moderní pětiboj byl před druhou světovou válkou hlavně sportem vojáků. To vy splňujete i dnes, že?

Závodím za Duklu, jsem tedy vojákem z povolání. Na cvičení občas chodíme, ale spíš pro zábavu.

Jde pořád hlavně o sport armádních týmů?

Většina klubů spadá pod armádu. Je to sport, který vznikl před sto lety ve vojenském prostředí. Dřív bylo těchhle pět disciplín základními nároky na vojáka, které musel při výcviku zvládnout.

Vychází však i z antického pětiboje. Tedy hodu diskem, zápasu, oštěpu, běhu a skoku do dálky. Vyzkoušel jste si ho?

Jednotlivé disciplíny ano, celý závod ne. Ale líbí se mi myšlenka, která klade důraz na všestrannost a osobnostní rysy sportovce. Zakladatel olympijského hnutí Pierre de Coubertin ji pak přenesl do modernější podoby.

Loňská sezona pětiboj změnila. Střelba se spojila s během. Je to ještě pětiboj?

To je častá otázka. Považuju to za pětiboj, který má čtyři dějství.

Co si o té změně myslíte?

Patřil jsem mezi sportovce, kteří proti ní ostře vystupovali. Nelíbil se mi způsob, jakým ji mezinárodní federace prosadila. Vůbec nerespektovala názory závodníků a trenérů.

Jak to?

Poslali jsme jim několik petic. Arogantně je smetli ze stolu a dali nám najevo, že jsme jen sportovci, kteří mají při rozhodování jen jeden z hlasů. Většina pětibojařů přitom byla proti změně pravidel.

Závody jsou teď kratší. Mají se přiblížit divákům?

Program měl být kratší a napínavější. Jenže pětibojařská veřejnost ví, že federace dělá v marketingu chyby někde úplně jinde. Stačí lépe prodávat stávající podobu sportu a ne dělat psí kusy s něčím, co nebylo vůbec vyzkoušené.

Vy jste však od zavedení střelby do běhu vyhrál armádní mistrovství světa i evropský šampionát…

O sportovní stránku opravdu nejde. Vadí mi ta politika.

Se kterou z pěti disciplín jste v kariéře nejvíc bojoval?

U každé disciplíny přijde chvíle, kdy vám prostě přestane jít. Nejvíc jsem se pral asi s jízdou. Dvě sezony, včetně olympiády v Pekingu, jsem si losoval špatné koně a několik závodů se mi nepovedlo. Teď je to snad za mnou.

Památné jsou vaše problémy s koněm na olympiádě v Pekingu. Divoký hnědák Chun-Chun vás připravil o šanci na medaili.

V Číně neodpovídala kvalita koní obtížnosti parkuru, dovednostem jezdců, ani povětrnostním podmínkám. To šlo na vrub pořadatelů a technických delegátů.

Jízda na koni je očividně zlomová. Když ji pokazíte, jste ze hry venku?

Každou chybu při ní závodník draze zaplatí. Když v šermu čtyřikrát prohraju, pak můžu čtyřikrát vyhrát a napravím to. U koně udělám chybu, další se nabalují a pak třeba ani nedojedu do cíle. V jiných disciplínách si můžu nedostatky dovolit. V parkúru ne.

Jak se s koňmi domlouváte, když jsou to vlastně cizinci?

Pobídky jsou neverbální, ve světě se dělají hodně podobné. Mluvíme na ně spíš pro uklidnění a navození vzájemné důvěry. Není důležité, co koni říkáte, ale jak.

Najdete pět důvodů, proč děláte moderní pětiboj?

Je náročný na všestrannost. To je pro mě nejvyšší hodnota ve sportu, i v životě. Proti ostatním vícebojům mi připadá pestřejší a zajímavější. Tím odpadá hrozba stereotypů při tréninku. Předtím jsem sedm let plaval a mydlil to ode zdi ke zdi mezi dlaždičkami. To byla celkem tupá dřina.

Co dál?

Skvělá parta lidí, která se kolem pětiboje pohybuje. To ostatně platí pro všechny víceboje. Sportovci spolu tráví hodně času, jsou na stejné lodi a mají se o čem bavit. Je to také čistý sport, bez dopingu. A je olympijský.

Z posledních devíti mistrovství světa se Češi nevrátili bez medaile. Úspěchy máme i v atletickém desetiboji. Jsme všestranný národ?

Ne. U pětiboje je to podmínkami, které máme. Můžeme tak trénovat na sto procent. A máme trenéry na světové úrovni. To je hodně důležité.

Basketbalista je vysoký, vzpěrač silný. Jaký je ideální pětibojař?

Žádný prototyp neexistuje. Závodníci světové špičky jsou hodně rozdílní. Od malých drobných po velké a silné. Někdo dobře plave, druhý lépe běhá. Ale vždy rozhodne celková všestrannost.

David Svoboda

- je mu 25 let a závodí za Duklu Praha

- modernímu pětiboji se věnuje od svých šestnácti

- má dvě stříbrné medaile z mistrovství světa (2008 a 2009)

- na olympiádě 2008 skončil po nevydařeném parkúru a pádu z koně na 29. místě
letos získal zlaté medaile na evropském šampionátu i na armádním mistrovství světa