Kdo je Vavo, Číňan a Žeryk? Ja k přišli známí lidé k přezdívkám

Vlastně nikdy si je nikdo sám od sebe nevybral. Většinou vznikají spontánně a berou se odnikud, podobně jako vtipy. Jejich zrození až na výjimky bývá tak trochu tajemstvím. Jak to, že se uchytila právě tahle?

Vavo tehdy, Vavo dnes

Nic se neutají. Takový má asi pocit ze své přezdívky jeden z nejznámějších ostravských herců Vladimír Polák. Už více než nějakých dvacet let je svými kolegy tento třiatřicetiletý herec přezdíván Vavo. „V osmnácti letech byla ta přezdívka celkem v pohodě, ale jak člověk stárne, jeví se čím dál infantilnější,“ komentuje se smíchem herec svoji čtyřpísmennou přezdívku.
Vznikla v dětství. „Já tenkrát neuměl vyslovovat r a svému kamarádovi říkal místo Martine Mačine. On, aby se mi pomstil, začal mne nazývat místo Vláďo Vavo,“ vzpomíná Polák. S historkou se už jako dvanáctiletý svěřil v dětském dramatickém souboru. A jeho kolegům se tak zalíbila, že mu zůstala. A to i po příchodu do velkého divadla. „Jen z toho vyplývá, že v divadle, ať už jde o amatérský či profesionální svět, se nic neutají,“ komentuje Polák.
Ostravští herci prý až na výjimky tak zajímavé přezdívky nemají. Zvykem je různě si zkracovat příjmení tak, jak tomu bývá i u ostravských fotbalistů.„Janu Fišarovi se říká Fíšo, Jirmanovi zase Jirmoš,“ vysvětluje Polák. Největší hádankou prý může akorát být, kdo se skrývá za přezdívkou Číňan. Jde prý o známého režiséra Radovana Lipuse. „Jakože se to vyslovuje čínsky: Lí-půs,“ usmívá se Polák.

Žeryk na palubovce

Specifickým přezdívkám se těší ostravští volejbalisté z týmu DHL. Často se stává, že Bean nahrává Žerykovi a zase opačně.
Za přezdívkou Bean se skrývá blokař týmu Přemysl Kubala. „Mám to už od juniorských let,“ říká o své přezdívce podle známé britské komediální postavy. Tehdy se hrálo juniorské mistrovství a tam tak začali Kubalu přezdívat. „Tehdy šel také v televizi seriál Mistr Bean. Přezdívka se mi líbila, myslel jsem si, že mi tak říkají, protože jsem tak vtipný a to mi lichotilo,“ směje se Kubala. Jenže pravda byla poněkud jiná. Spoluhráči mu tak začali říkat ne kvůli ostrovtipu, ale kvůli tomu, že byl tak „namistrovaný“. Prostě jako Mistr Bean. Kubalovi se ovšem přezdívka lety tak vžila, že pozdější odhalení pravého důvodu nebral nijak tragicky. „To víte, byli jsme hodně mladí a namistrovaní asi všichni,“ směje se osmatřicetiletý sportovec, kterého prý podle přezdívky pozná prakticky každý, s kým se zná.
Poněkud jinak je to s jeho spoluhráčem Janem Václavíkem. Ten se mezi spoluhráči těší přezdívce z příběhů o Spejblovi a Hurvínkovi. Je Žeryk, stejně jako pes slavného loutkového otce a syna. „Říkají mi tak dva roky a vlastně ani nevím pořádně proč,“ připouští Václavík. V každém z týmů, kde působil, jej prý nazývali různě. Už mi říkali Joe, Johny, Keňa, Véna i Vašek, vysvětluje Václavík. Přezdívka Žeryk se mu zas až tak moc nelíbí. „Ale v Ostravě mi málokdo řekne jinak,“ doplňuje volejbalista. Jde tady zřejmě o něco jako o osud. „Někteří volejbalisté mají přezdívku, která se s nimi nese celou kariéru. U jiných je to tak, že od nějakého týmu dostanou přezdívku náhodně a ona se prostě v tom týmu chytne. Je to individuální,“ krčí rameny Václavík.
To ostravský basketbalista Adam Číž přesně ví, kde se vzala jeho přezdívka Chobot. „Vzniklo to už na základní škole. Vždycky jsem smrkal nejhlasitěji ze všech dětí v okolí. A tak mi začali říkat chobot,“ prozrazuje známý rozehrávač. Přezdívka se s ním táhne celý život, Číže znají pod tímto termínem i spoluhráči z basketbalového oddílu. „Zvykl jsem si na to a vůbec mi ta přezdívka nevadí,“ směje se Číž.

Čert na ledě

Svoji přezdívku má i jeden z nejslavnějších ostravských sportovců vůbec, hokejista František Černík. Muž, který léta hrával v útoku za Vítkovice, ale také za Rudá křídla kanadského Detroitu a střílel góly v československé reprezentaci, má přezdívku Čert. „Ta vznikla v roce 1976 na mistrovství světa v Katovicích. Tehdy chytal Vlado Dzurila, kterému začali říkat Čert jako prvnímu. Ale protože jsme měli oba kudrnaté černé vlasy a spali jsme spolu i na pokoji, tak mně začali říkat Mladý čert. Vlado potom z reprezentace odešel a mně ta přezdívka vydržela,“ vysvětluje dnešní hokejový funkcionář, jak ke své ďábelské přezdívce přišel.
U fotbalistů, zvláště těch baníkovských, příliš jinotajů v této oblasti nebývá. Populární je jména prostě zkracovat, což vyhovuje hráčům stejně jako jejich fanouškům. Kapitán Lukeš je prostě Luky, útočník Svěrkoš byl Svěrky, stejně jako dříve Milan Baroš Bary. A ve výčtu lze pokračovat. Jankulowski je Jankul, Zeher pro jistotu ještě krátčeji Zehy.
Snad nejznámější čestnou výjimkou je v tomto ohledu Libor Žůrek, rychlonohý útočník, který často na hřišti utekl úplně všem. Pro podobnost s hrdinou amerického oscarového filmu Forrest Gump se stal Žůrek prostě Forestem. I Forrest Gump totiž ve filmu běhá rychle jako šílený. Přezdívka se velmi vžila. „Kde je Forest? Kde je Forest?“ skandovaly tribuny na ostravských Bazalech poté, co oblíbený Žůrek odešel do Zlína a modrobílí útočníci se jen stěží dostávali na dostřel soupeřovy branky. Odpovědi se tribuny nedočkaly. Forest byl prostě pryč.
To v ženském fotbale se toho možná v oblasti přezdívek děje víc. Ženy FCB, které letos poprvé hrají první ligu, si od fanoušků vysloužily kolektivní přezdívku Baňky. „Rozhodně to je zajímavé spojení. Vžilo se mezi lidmi velmi dobře. Nám určitě přezdívka nevadí, bereme ji a někdy se tak i představujeme,“ svěřuje se kapitánka týmu Lucie Hlavenková.
Útočnice s bohatými fotbalovými zkušenostmi má sama nezvyklou přezdívku: Adámek. „Je stará asi dvanáct let. Vznikla náhodou, nosila jsem tričko s nápisem Adamsova rodina. Podle známého amerického seriálu tak Hlavenkovou přejmenovali na Adámka. „Teď mi tak říkají běžně. Pod touto přezdívkou mne zná většina holek, co se na Moravě ve fotbale pohybují,“ konstatuje Hlavenková.
Přezdívky jsou podle ní v ženském fotbale zcela běžné. „Když máte v týmu čtyři Lucky, je to pak těžké, jak některou z nich na hřišti volat,“ vysvětluje Hlavenková. A dodává, že například její spoluhráčka „Baňka“ Lucie Schwarzerová nese přezdívku Kiki, další „Baňka“ Jana Bláhová zase přezdívku Jája. „Snažíme se vymýšlet přezdívky tak, aby se dobře pamatovaly,“ ukončuje Hlavenková.

Tajemství lesního muže

Dokonalý jinotaj se skrývá v názvu ostravského Rock & Roll Bandu Marcela Woodmana, který vede kapelník Marcel Lesník. „Přezdívka vznikla jednoho večera v roce 1989. Tehdy jsme s kolegou Valdézem přemýšleli o možném prvním rokenrolovém plese. Když jsme došli k názvu kapely, tak Valdéz říká: bude Rock & Roll Band Marcela Woodmana. To je vlastně jenom přeložené.“
„Naprosto jednoduché a jasné. A od té doby, což je strašných dvacet a více let, to tak zůstalo,“ vzpomíná Lesník. Podle něj šlo tehdy o něco jako o chvíli prozření. „Nevím už, co jsme tenkrát pili, ale nějak to Valdéze napadlo,“ dodává Lesník. Ve velkém známém bandu se zvláštní přezdívce těší bubeník Jan Tulej. Přejmenovali jej na Juan Tito Tuleias. „Tak tuhle přezdívku jsem na jednom z našich mexických plesů vymyslel já. Jmenuje se jako mexický invalidní důchodce,“ chlubí se Lesník.

Citron a Pařez

I další známá ostravská kapela, heavymetalový Citron, má kapelníka s přezdívkou. Radim Pařízek je prostě Pařez.
„Postihlo mne to někdy ve druhé nebo ve třetí třídě. Mé jméno je Pařízek a je to zdrobnělina. Kdežto pařez je takový tvrdší, normálnější výraz,“ vzpomíná kapelník a zároveň i bubeník Citronu. Nedávno si dokonce ověřil, že jeho syn je na tom úplně stejně jako on sám za mladých let. „Čekal jsem na syna před školou a spolužáci na něj volali Pařez,“ vykládá Pařízek. Prý už ho to ani nijak zvlášť nepřekvapilo. A stejné přezdívky se dostalo i dceři. „Neříkali jí třeba Pařízka, ale rovnou také Pařez,“ konstatuje Pařízek. To jen podle něj dokazuje, že taková přezdívka je k jeho jménu nejspíše nevyhnutelná.
V kapele Citron, která v těchto měsících prožívá svůj comeback, se jinak přezdívkami šetří. Žádnou prý nemá zpěvák Stanislav Hranický. Jedině kytaristovi Jaromíru Bartoňovi se po valašsku přezdívá Kocur. „Vlastně ani nevím proč. Možná je to tím, že tak někdy působí,“ myslí si kapelník Pařízek zvaný Pařez.