Karvinský mototým. Vem bágl, nakopni mašinu a vyraž do světa

Na jedné straně vzrušení z nebezpečí, na druhé požitek z rychlosti. Motorkáři z Karviné milují slunce a teplo, protože to je ideální čas nasednout za řidítka a vyjet. Někdy jen tak po okolí, jindy dál. Po Česku i do zahraničí.

Karvinský mototým

Před třemi lety se milovníci silných strojů v Karviné rozhodli založit mototým. Mají i své webové stránky. Když si někdo z nich přijde dát do hospody v Karviné-Loukách pivo, načepují mu ho do půllitru s jeho jménem a logem mototýmu.

„V místní hospodě máme i motorkářskou výzdobu, u stropu visí stará motorka, na zdech naše fotky ze společných výletů. Třeba letos jsme vyrazili do Vysokých Tater, chodili po horách a vařili guláš v kotlíku. Výborně jsme si to užili,“ popisuje motorkář Jaroslav Martinek (na snímku vpravo).
Na motorku si poprvé sedl v devíti letech. Byla to babeta a proháněl ji po zahradě kolem domu. „V patnácti jsem si hned udělal řidičák a od rodičů dostal modrého pionýra. První stroj, který jsem si koupil za vlastní, byla Java 250. Stála mě tři tisíce korun,“ vzpomíná na motorkářské začátky Martinek. Dnes usedá na Suzuki SV za 150 tisíc korun. A když může, pořádně ji prožene. Jednou se mu rychlá jízda nevyplatila. „Bylo to na jednom ze srazů motorkářů 18. srpna 2001 o půl druhé ráno. Datum i čas si budu pamatovat pořád. Chtěl jsem se projet, ale nezvládl jsem rychlost a v zatáčce mi to ujelo. Odrazil jsem se od hraničního kamene, pak bezového keře a zastavil se o betonový sloup. Pak už si pamatuju jen to probuzení v nemocnici a bolest,“ vypráví o své nejhorší nehodě Martinek. Sanitku mu zavolal kdosi z motorkářů. Kdo to byl, neví. Chvilka nerozvážnosti ho stála rozbitou hlavu, modřiny, zlomenou klíční kost a vyrvaný kus masa z nohy.
Když se rány zahojily, sedl na motorku znovu. „To musíte. Nesmíte se bát,“ popsal Martinek. Podle karvinských motorkářů si „telecím obdobím“ projde každý. Někdo dřív, jiný později. „Než motorkář dostane rozum, prochází dvěma obdobími. Alespoň u mě to tak bylo. Obdobím bez mozku a pak obdobím v nemocnici,“ říká s úsměvem na tváři další ze členů mototýmu Libor Stichel. Také on nezapomene na svou první nehodu. V osmnácti se střetl s traktorem, který vezl zelí. „Byla to moje hloupost. Objížděl jsem ho zprava a nevyšlo mi to. Byla to první a největší nehoda, jakou jsem zažil a vzpomínkou na ni je dvanáct šroubů, které mám ve stehně,“ dodává Stichel. Od té doby už pár let uplynulo. „Poučil jsem se, jezdím už opravdu více opatrně. Člověk z toho bláznění časem vyroste. Dospět. To je hodně důležité. Obzvlášť na motorce. Nemůžu jezdit jako šílenec. Navíc s vlastní ženou za zády a s vědomím, že doma mě čekají nádherné děti,“ ví Stichel.
Motorkáři a „autaři“ na sebe často mají zlost. Ne jinak je tomu i v Karviné. „Kolikrát se po nás řidiči aut špatně dívají jenom proto, že předjíždíme pomalu kolonu. Přitom jim tím nic neděláme. Prostě to na motorce jde,“ říká Martinek. Občas se mezi řidiči aut najdou i takoví, kteří motorkářům dělají naschvály. „Jednou jsem se dostal do konfliktu s řidičem autobusu. Schválně mi blokoval cestu, když jsem ho chtěl objet a v klidu pokračovat v cestě. Vždycky uhnul na stranu, kam jsem jel já. Naštval jsem se, šlápl na plyn a urazil mu zrcátko. Ano, neudržel jsem nervy, ale tohle se prostě nedělá,“ přiznává další člen mototýmu Milan Blažo.

Dovolená? Jedině spolu

Motorkáři se podle členů karvinského mototýmu k sobě chovají mnohem lépe než řidiči aut. „Jen to zkuste. Něco se vám porouchá na autě a čekáte, že někdo zastaví. Většinou marně. Málokdo zastaví. Když mi při jednom z výletů došel benzin, zastavila první motorka, která projížděla. Toho si hodně cením,“ popisuje Stichel. Karvinští motorkáři pro svou vášeň často nadchnou celou rodinu. „Jsou mezi námi i páry. Holky jezdí na výlety ale většinou jen jako batůžek. To znamená jako druhý pasažér na motorce. I tak si to ale užívají. Společné výlety jsou skvělé. I na motorce se dá prožít krásný rodinný výlet, i když někteří v nás vidí jen břídily, co se na silnicích neumějí chovat. Špatní lidé jsou i mezi motorkáři, to ano, ale stejné blbce najdete i za volantem auta. Mnohdy ještě horší,“ myslí si Martinek. Motorkáři na sebe volají různými přezdívkami, které většinou vznikají na společných výletech. Karvinské ulice tak brázdí na motorce třeba Cyřo, Dexon, Wesley nebo Milde. Stejně tak dávají jména svým dvoukolým slečnám. „Pro mě je moje mašina prostě Mazlík. Jinak jí neřeknu,“ říká Blažo alias Milde. Mototým se vzorně stará i o své webové stránky. Kromě spousty fotek tu lidé najdou i předpověď počasí nebo ceny benzinu po celé Evropě.