K revoluci zazpíval Petr Kotvald

Na pódiu zpíval Petr Kotvald, v publiku nadšeně tleskali karvinští diváci. I tak vypadal 17. listopad 1989 v Karviné. „Městský dům kultury byl tehdy v mnoha věcech jedinečný. Jako jedni z mála jsme měli například kinokavárnu, která zanikla až teprve nedávno. V devětaosmdesátém se právě přestavovala do modernější podoby,“ říká ředitelka městského domu kultury Vladimíra Gajdaczová. Kulturní dům byl jedinečný i jinými počiny. „Jako úplně první jsme například pronajali tehdejší Asia bar v budově kulturáku soukromé osobě. Ještě před revolucí,“ informuje o tehdejším dění Urszula Kolorzová.

Klub esperanta a astronomie

Stejně jako dnes, i před dvaceti lety nabízel městský dům kultury lidem zábavu v podobě kurzů a klubů pro volný čas. Klub pro ženy začal fungovat 19. září 1989 a na první lekci se karvinské ženy učily drhat. Stálicí už byl tehdy klub astronomie, kde si účastníci mohli sestrojit třeba vlastní dalekohled. Kdo chtěl, mohl se i v Karviné učit mezinárodnímu jazyku esperanto, zkušenější v něm i rovnou konverzovat. Půlroční členský poplatek v roce 1989 dělal třicet korun.

Povinné přehrávky před komisí

Zatímco bylo na koncertech v kulturním domě plno, rockeři to v Karviné s publikem moc jednoduché neměli. Pro slávu si jezdili do Havířova. Právě tam se konala většina rockových koncertů i soutěží. Nejdříve ale musely skupiny své umění předvést před komisí. „Pouze kapely, které za sebou měly úspěšně takzvané přehrávky, mohly vystupovat. Musely nazkoušet určitý počet skladeb a sepsat texty. Pak přišla komise, koupily se chlebíčky a hrálo se. Pak odborníci zhodnotili kvalitu hudby, samozřejmě i chlebíčků, a na základě toho udělili kapele amatérskou třídu číslo jedna až tři. Podle tříd dostávali umělci peníze,“ popisuje povinnosti kapel majitel hudební hospody Olaf Dadok. Ani pak ale rockeři neměli vyhráno. I před koncertem se stávalo, že přišla nečekaná návštěva z komise na kontrolu textů. Ty museli mít hudebníci vždy sepsané u sebe. „To se stalo i mně, když jsem hrál v kapele Hrot. Narychlo jsme na kus papíru sepisovali přibližnou podobu textů, aby nás vůbec pustili na jeviště,“ vzpomíná Dadok. Přišla revoluce a ze dne na den se kultura změnila. Začaly vycházet nové časopisy i české rockové desky. „Celá ta doba byla plná nadšení a pocitu svobody. Vše bylo najednou dostupné,“ myslí si Richard Kutěj z Karviné. „Pocit úplné svobody zadupaly do země nové vyhlášky a zákony. Vzpomínky na tu dobu jsou ale pořád živé a my, co jsme je zažili, jsme dodnes rádi, že jsme stáli u startu toho, kdy se i neoficiální kultura mohla přestat bát říci nahlas své: Jsem tady taky a jsem zatraceně živá!“ líčí své pocity Kutěj.