Jsou úspěšní a je jich málo. Ma nažeři karvinských společností

V Karviné zastávají Petr Kovařík, Petr Dyszkiewicz a Bohumil Fiala jedny z nejprestižnějších pozic. Někdy by ale vše vyměnili za bohatší rodinný život a ulehnutí s čistou hlavou.

Na šestou nechodí

Padesát kilometrů do práce a stejnou porci nazpátek absolvuje každý den ředitel Nemocnice s poliklinikou v Karviné-Ráji Petr Kovařík, který žije na Novojičínsku. Používá služební vůz, do něj si ale tankuje benzín za svoje. „To i přesto, že už se objevil i anonym, který tvrdil, že zneužívám různé výhody,“ říká Kovařík.
V čele krajské nemocnice stojí něco málo přes rok. Není medik, ale inženýr, přesto byl před rokem vybrán jako ideální kandidát na ředitele. „Zjistil jsem, že nemocnice se má měnit, proto jsem se o pozici začal zajímat. Byla to výzva,“ vysvětluje Kovařík. Před jeho příchodem nemocnice špatně komunikovala s médii a špatně hospodařila. „Proto jsem předložil vlastní návrhy na rozvoj nemocnice a zástupce kraje jsem přesvědčil,“ vzpomíná Kovařík. Ředitelská funkce z něj ranní ptáče zrovna neudělala. „Znám ředitele, kteří chodí do práce na šestou hodinu, ale mezi ty já rozhodně nepatřím,“ potvrzuje hlava rájecké nemocnice. Do práce přichází mezi osmou a devátou a zůstává až do večera. Pracovní náplň je rozmanitá. „Často jezdím po kraji, jednám s úředníky, hodně času trávím tady v kanceláři, kde řeším strategické, ale i provozní věci,“ podotýká Kovařík. Za to dostává nadstandardní plat. Podle něj ale není extrémně vysoký. „Beru dokonce méně než primáři,“ dodal Petr Kovařík.

Závist? Jsme v Česku

O sportovní areály ve městě se už třináct let stará ředitel společnosti STaRS Petr Dyszkiewicz. A přiznává, že občas se setkává se závistí. „Hodně lidí vidí jen to, že mám vysoký plat, k tomu služební auto a mobil. Ale nikdo za tím nevidí tu práci. Ředitel pracovní dobu nemá, ředitel pracuje, když je potřeba,“ tvrdí Dyszkiewicz. A závistí se vytáčet nedá. „Jsme v Česku, takže mě to nepřekvapuje. Zvykl jsem si, že komu se daří a něco umí, tomu se za to pořádně naloží,“ prohlašuje Dyszkiewicz. Hned když nastoupil do funkce, čekal ho nelehký úkol. „Nejtěžší bylo dát dohromady dobrý tým lidí, který je ochoten tahat za jeden provaz,“ říká bývalý hokejista a atlet. A jaké vlastnosti by měl dobrý ředitel mít? „Musí to být člověk schopný jednat s lidmi. Nesmí nic předstírat, a musí se ke všem svým podřízeným chovat stejným způsobem, protože každý je důležitý,“ hlásá šéf STaRSu. Ředitel sportovního komplexu je aktivní i v politice. „Nemám ale nějaké vysoké ambice. Proto mi to nikdo nezazlívá,“ dodává Dyszkiewicz, který před získáním ředitelského postu působil jako trenér a učitel.

Na kole nebo fiatem

Do práce jezdí na kole, před domem mu stojí starší fiat a místo luxusní rezidence bydlí na sídlišti. Děkan Obchodně podnikatelské fakulty Slezské univerzity v Karviné Bohumil Fiala je svérázný muž. „Když přijedu do práce na kole, studenti na mě koukají jako na blázna. Ale mám to sedm minut od domu, tak proč bych nejel, když je hezky,“ říká Fiala. Děkana dělá pátým rokem, na fakultě ale působí prakticky od jejího založení. „Škola vznikla před jedenadvaceti lety a já jsem na ní devatenáct let,“ říká čtyřicátník v čele karvinské vysoké školy. Začínal jako asistent a postupnými krůčky se blížil útulné šéfovské kanceláři.
„Znám zdejší prostředí do detailu, takže to byla moje výhoda při volbě děkana,“ tvrdí Fiala. Ve volbách uspěl už dvakrát. Vlastně vícekrát ani nemůže. „Děkan může být zvolen jen dvakrát po sobě. Pak už přijde čas na mého nástupce,“ vysvětluje Fiala, který se poté vrátí k učení. I on tráví v práci spoustu hodin. „Někdy musím udělat nepříjemná rozhodnutí. Tím pádem na mě padá zodpovědnost v případě, že se něco nepovede. Práci si navíc nosím domů. Přinejmenším v myšlenkách mě pracovní záležitosti pronásledují neustále, i když se probudím ve tři ráno,“ podotýká Fiala.