Jozová slyšela samá nej. Míří do Číny

V poslední době slyšela samá nej. Byla členkou nejlepšího družstva, jeho nejlepší střelkyní a ještě k tomu nejlepší hráčkou celého turnaje.
Má to svou logiku. Šestnáctiletá basketbalistka Šárka Jozová je oporou strakonických dorostenek a pomalu se začleňuje do ženského týmu. Se školním výběrem místního gymnázia vyhrála republikové finále středních škol a díky tomu pojede na světové mistrovství do Číny.
„Čína byla velká motivace, proto jsem s celým týmem hrozně ráda, že si tam můžeme jet zahrát basketbal s hráčkami z celého světa,“ říká Jozová.

Sama jste byla nejlepší střelkyní družstva a nejlepší hráčkou finálového turnaje. To vás muselo potěšit.

Samozřejmě. Vůbec jsem to nečekala, ale myslím si, že to je ocenění všech hráček týmu. Každá jsme se snažila na hřišti podat co nejlepší výkon.

Ale jako rozehrávačka se můžete považovat za hlavní oporu, ne?

Mám za úkol tvořit hru. O to se snažím a doufám, že jsem tím družstvu platnou hráčkou.

Na středoškolských závodech jste k tomu měla nejlepší předpoklady. Jste oporou dorostenek a nakukujete i do ženského týmu. Jak jste spokojená se současnou sezonou?

V mladších dorostenkách se pohybujeme ve středu tabulky, což považuju za úspěch, protože v týmu hraje spousta mladých hráček. Ve starších dorostenkách se nám opravdu nedaří. Náš cíl je jasný. Chceme se udržet v extralize.

V zápase v Mladé Boleslavi jste naskočila i do ženské basketbalové ligy. Jakých bylo těch sedm minut?

Bylo to moje první vystoupení v extraligovém zápase a byla jsem nervózní. Proto jsem nemohla předvést výkon, jaký bych si představovala.

Koš jste nedala. Mrzí to?

Mrzí, protože šanci jsem na to měla. O to víc jsem se soustředila na obranu. Připravená jsem byla do zápasu asi popáté, ale nastoupila jsem jen v Boleslavi a pak v dalším kole doma s Pardubicemi. Tam jsem se konečně dočkala i prvního koše mezi ženami.

Jaká je hra v nejvyšší ženské soutěži oproti té dorostenecké?

Ženy mají větší herní zkušenosti a jsou fyzicky zdatnější, což výborně využívají v obraně i v útoku. A dělají méně chyb. K ženám jsem se připojila na konci letních prázdnin, kdy začínala příprava na tuto sezonu. Chodím s nimi pětkrát týdně trénovat a jsem moc ráda, že mě paní trenérka Marcela Krämer přibrala do družstva.

V mladších dorostenkách jste rozehrávačka. Je ve starších kategoriích vaše role jiná?

Ve starších dorostenkách se pohybuji spíše na postu křídla, jelikož na rozehře nastupuje starší a zkušenější Monika Kůsová.

Basketbal hrajete od pěti let. Proč jste se rozhodla věnovat se právě jemu?

Líbilo se mi, když ho hrál bratr a vozil domů medaile z mistrovství republiky. Také jsem je chtěla. Od začátku jsem hráčkou Strakonic, kde mě trénovali pan Vondřička, paní Drnková, paní Maršánová, pan Johanes nebo pan Martínek.

Je před vámi ještě polovina sezony. Čeho byste v ní ráda dosáhla?

Hlavním cílem je udržení extraligy mladšího, a především staršího dorostu, aby strakonické hráčky mohly dál působit v nejvyšší mládežnické soutěži. Ráda bych se letos dostala alespoň do širší nominace reprezentace U18. Je tam ale velká konkurence, protože hráčky jsou o rok starší než já. Nedělám si velké naděje.