Jan Veselý se prosadil na jihu Evropy
Ostrava
Všichni ten příběh znají. Malý chlapec Honzík se chystá na dobrodružnou cestu, tak trochu se osamostatnit, projevit odvahu. Docela se obává, protože má jet poprvé sám vlakem, ale nechce, aby si o něm maminka myslela, že je na to ještě malý…
Zatímco Honzík z knížky Bohumila Říhy měl pět let a ještě nechodil do školy, basketbalistovi Snakes Ostrava Janu Veselému bylo o jedenáct let více a kvůli cestě do basketbalové Evropy musel školu přerušit. Také se cesty trochu obával, přesto se na téměř 750 kilometrů dlouhou výpravu vydal.
Přestup do Slovinska
„Mohl jsem hrát za Novou huť Ostrava, ale vybral jsem si Slovinsko,“ řekl Veselý. Volil mezi Olympií a Slovanem Lublaň. „Rozhodl jsem se pro Slovan, protože tam lépe pracují s mládeží,“ uvedl Jan Veselý. Začátky ve Slovinsku byly přesto krušné. „Byl jsem tam sám, neuměl jsem řeč, bylo to těžké. Slovinsky jsem se naučil ale za rok tak dobře, že někteří fanoušci ani nevěřili, že jsem Čech,“ popisoval devatenáctiletý basketbalista.
Ze Slovinska se talent brzy stěhoval dál. Trenér srbského Partizanu Bělehrad Dušan Vujoševič si ho vyhlédl při vzájemném souboji se Slovanem, kluby se dohodly, a 210 centimetrů vysoký basketbalista putoval o dalších 540 kilometrů jižněji.
„Nevěděl jsem, do čeho jdu, a bylo to náročné. Takovou kázeň jsem předtím nikdy neviděl,“ popisoval Veselý.
Uspěl. V letošní sezoně byl vyhlášen pátým nejlepším hráčem do 22 let v Evropské lize, kde vydatně pomáhal Partizanu do čtvrtfinále. Se srbským týmem slavil i titul v Jadranské lize. „Nepočítal jsem s tím, že budu tolik hrát, ale zranil se jeden hráč, a tak mě trenér zkusil na pozici křídla a prosadil jsem se,“ líčil rodák z Příbora na Novojičínsku.
Veselý chce zkusit NBA
Sportovní geny měl Jan po kom zdědit. Maminka hrála volejbalovou ligu ve Frenštátě pod Radhoštěm a Přerově. Tatínek válel basketbal za NH Ostrava a Opavu.
Proč vyhrál basketbal? „Asi proto, že v Příboře má košíková velkou popularitu. Volejbalový oddíl tam snad ani není. Maminka si přesto přála, abych ho hrál. Já ale chodil do tělocvičny Základní školy nadporučíka Loma hrát basket, a to asi nakonec zvítězilo,“ vzpomínal Veselý.
Nyní už je z něho celebrita. Bělehradští fanoušci ho milují a po ulici bez povšimnutí neprojde. „Diváci jsou perfektní, ale ven se tam moc chodit nedá. Pořád vás někdo zastavuje a žádá podpis nebo fotku. Dlouho to vydržet nejde,“ usmíval se český talent.
To doma má klid. V Příboře, kde se narodil a stále žije, ho zná jen omezený okruh lidí. „Je to zvláštní, ale mně to ani moc nevadí,“ culil se Veselý.
Profesionální smlouvu má Veselý v Partizanu Bělehrad ještě na další čtyři roky. „Rád bych zůstal ještě minimálně rok nebo dva,“ svěřil se.
A pak? „Chtěl bych zkusit NBA. To je sen každého basketbalisty,“ zasnil se. Tam by se příběh o Honzíkovi a jeho cestě asi uzavřel. Nebo ne? „Jednou bych si chtěl zahrát první ligu v Česku. Třeba na stará kolena,“ pověděl devatenáctiletý košíkář Jan Veselý.
