Jan Bauer: Je to krajská Nobelova cena

Číši Petra Voka, kterou každoročně uděluje Jihočeský klub Obce spisovatelů, se Jan Bauer rozhodl naplnit vínem. „Petr Vok by to tak udělal, měl víno rád. Pro mě je to krajská Nobelova cena. Mám z ní radost o to větší, že ji dostávám v dobré společnosti autorů, kteří si navzájem fandí,“ řekl spisovatel při slavnosti.
I Petr Vok se stal jednou z postav jeho románů, v nichž se snaží přístupnou formou přiblížit českou historii tak, aby čtenáře poučil i pobavil.
Bauer ale nezvolil Voka za hlavního hrdinu. „Záměrně si vybírám méně známé postavy, nikoli krále a arcibiskupy. Nejvíc si v dějinách vážím obyčejných sedláků, kteří poctivě hospodařili,“ vysvětlil autor.
Vydal přesně sto knih, poslední křtil v zimě v Praze. Řadu let tam pracoval jako novinář, čímž vysvětluje svou schopnost psát rychle a systematicky. Jeho zatím poslední kniha má název Ženy z rodu Habsburků. Teď pracuje na titulu s názvem Co by bylo kdyby. „Rozepsal jsem tam různé varianty našich dějin. Například co by se stalo, kdyby dopadla jinak bitva na Bílé hoře,“ naznačil Bauer.
Pětašedesátiletý Jan Bauer se narodil v Jihlavě, ale kořeny má v Českém Krumlově. Před dvanácti lety se natrvalo usadil na samotě u Vodňan. Hledal chalupu a osud ho zavedl do kraje, který proslavila trojice literátů Julius Zeyer, František Herites a Otakar Mokrý. Stál u zrodu setkání spisovatelů Zeyerovy literární Vodňany, které se letos konalo už počtrnácté.
Krajinu Vodňanska označil za skvostnou. Líbí se mu rovina, kterou lze snadno projet na kole, i horizont se šumavskými kopci. Samota je podle něho pro spisovatele nutná. Zvládá ji snáz díky tomu, že si ji zalidňuje historickými postavami. „Začnou se mnou žít a často mění původní představy, které jsem měl o vývoji příběhu,“ naznačil Bauer metodu, jak patřit k nejplodnějším autorům.