Jak se otevírá Kunětická hora

Každé ráno začíná kastelán Kunětické hory Miloš Jiroušek jako popelář. Uklidí po návštěvnících. „Žádnou velkou romantiku dneska nečekejte,“ říká Jiroušek, když spolu na parkovišti pod hradem sbíráme plastové kelímky a lahve. Potutelně se při tom usmívá.
Hned zjistím proč. Další zastávka během cesty na hrad je u ohrady kde se pase jelen se stádečkem laní, několik daňků a dva pštrosi. Jiroušek vytahuje igelitku se starým pečivem a začíná s krmením. Jelen je pěkný drzoun. Bere si jídlo klidně z ruky a když trvdé housky dojdou, nespokojeně na Jirouška skřípe zubama.

„Dávejte si pozor na toho většího pštrosa. Žere klíče. S mýma by si ale neporadil,“ směje se kastelán u vedlejšího výběhu. A má pravdu. Klíč od hradní brány na jeho služebním svazku je přes dvacet centimetrů dlouhý.

Dojdeme k bráně, kterou se dostaneme na nádvoří. „Pokud tu nejsou řemeslníci nebo stavbaři, tak přicházím jako první. To je ale výjimka. Tady se v posledních letech pořád něco dělá. Postupně opravujeme starou Jurkovičovu restauraci, pracuje se na novém zázemí pro správu hradu a pořád opravujeme zbytky opevnění roztroušené po kopci,“ říká Jiroušek.

V paláci je drak

Procházíme přes nádvoří k průjezdu do hradního paláce. Kastelán najde na svazku další impozantní klíč a odemyká. „Pozor na draka. Máme ho tu kvůli malým dětem. Pro ně je pohádka mnohem zajímavější než oficiální průvodcovský text,“ říká Jiroušek, zatímco pouští elektřinu a vypíná zabezpečovací zařízení.
Část paláce, ze které se dochovalo pouze obvodové zdivo a střecha slouží jako doupě pro velkého kašírovaného draka s hubou plnou zubů a mocnými spáry. Kosti poházené po podlaze z udusané hlíny jen podtrhují bájnou atmosféru.

Za dračím brlohem je temná místnost s expozicí o právu útrpném. Mučírna dnes nesmí chybět na žádném slušném hradě. Návštěvníci si mohou prohlédnout repliky klády, okovů a popravčího meče a pokud mají zájem, mohou si přečíst vyprávění o středověké spravedlnosti.
Pak přijde při odemykání dveří na řadu rytířský sál a expozice. Tak dojdeme až na hradní věž, kde leží návštěvní kniha. „Občas si v ní rád zalistuju. Dozvím se tak o tom, jaké jsme tu měli zajímavé návštěvníky,“ říká Jiroušek a ukazuje mi několik dní starý zápis od Joshe Cunninghama z Austrálie.

Ještě zkontrolujeme kapli svaté Barbory a hrad je připravený pro návštěvníky.
„Tím končí ta zajímavější část mého dne. Teď se půjdu kouknout na podlaháře, kteří pracují v našem novém zázemí a pak mě čeká úřadování. Musím připravit smlouvu pro pořadatele koncertu Pavla Šporcla na rondelu pod palácem, vyřídit nějaké telefonáty a korespondenci,“ říká Jiroušek a míří do své dočasné kanceláře v tmavé komůrce na nádvoří.
Provést po hradě tři třídy malých školáků z Hradce Králové, kteří v zástupu míří k hradní bráně, to už je práce pro průvodce.