Jak extremisté v Brně nedostali prvomájový polibek

Přestože policisté očekávali na prvomájových demonstracích v centru Brna potyčky, nakonec jediným zraněným mohl být jen šéf Dělnické strany sociální spravedlnosti Tomáš Vandas, který po projevu upadl z pódia. „Jsem živý,“ ubezpečil své obdivovatele před cestou do epicentra dění, jež sledovali reportéři Sedmičky. Jeden z nich přímo v průvodu extrémistů.

Je neděle, 1. května krátce po jedné odpoledne. K tramvajovému ostrůvku na zastávce Vojenská nemocnice pomalu přichází Milena Růžičková. Je obtěžkána dvěma plnými taškami a v očích se jí zračí zoufalost.

„Prosím vás, jezdí tady šaliny?“ ptá se. „Víte, jdu až od Intersparu a tam už dobrou půlhodinu nejela ani tramvaj, ani auta,“ hořekuje Růžičková.

Důvod dopravních omezení jsou řady odpůrců pochodu Dělnické mládeže, které se právě seřazují v ulici Cejl. Chtějí pochod zablokovat, a tak se snaží dostat co nejblíže ke křižovatce s ulicí Koliště, odkud mají radikálové podle plánu vyjít.

V šedém obleku sleduje se zájmem několikasethlavý dav odpůrců třiašedesátiletý Jozef Pálffy z Bratislavy. Na chodníku pokuřuje cigaretu a usmívá se. „Udělal jsem si výlet ze Slovenska. Chtěl jsem se hlavně podívat na to, co by u nás nebylo možné uspořádat. Jenže v Česku je vláda mnohem tolerantnější,“ uvažuje Pálffy.

V parku za Domem umění, který rychle rozkvétá barevnými prapory a oblečením značek oblíbených mezi pravicovými extremisty, se zatím schází bezmála pět set příznivců radikálů.

Simoně Skoumalové, která je v čele jihomoravské krajské organizace Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS), a jednomu z ideových vůdců extremistů Milanu Hrochovi se na Prvního máje nechtělo vstávat. „Den předtím jsme totiž dlouho do noci schůzovali,“ vysvětluje pětadvacetiletá blondýnka svou ospalost.

Metr na přistěhovalce

Přestože má prvomájová akce nacionalistů podtitul „Proti invazi cizích pracovníků a exodu našich lidí“, Skoumalová přiznává, že její přátelé jezdí za prací třeba do Anglie. „To proto, že o práci v Česku je připravili přistěhovalci,“ zdůrazňuje.

Pochod s funkcionáři strany připravovala Skoumalová přes dva měsíce. „Je to spousta chození po úřadech. Nejdřív jsme chtěli akci uspořádat na náměstí Svobody, ale termín si pronajala ODS,“ povzdechne si žena a vzápětí porušuje zákaz kouření, který si účastníci shromáždění dobrovolně dali. Někteří extremisté jsou navíc očividně opilí. „Když se na akci někdo opije a dělá problémy, tak s tím nic neuděláme, nemůžeme všechny hlídat. Nejsme žádná sekta,“ hájí Hroch své kolegy.

Pozdvižení při řečnění v parku za Domem umění nastane, když se mezi extremisty vmísí jejich odpůrci v maskách klaunů a vyzívají „pravičáky“ aby se nechali políbit. „Chcete pusinku, kluci? Podívejte, jak jste zamračení. Prospěje vám to?“ říká klaun. Organizátoři setkání jsou ale nevrlí. „Drž hubu, ty kundo!“ odpoví holohlavý pořadatel a vyvádí „narušitele“ z parku.

To už ale Tomáš Vandas, šéf DSSS, šikuje řady „dělníků“ k pochodu. „Seřaďte se do pětistupů, vepředu půjdou vlajkonoši a pojede auto s amplionem,“ organizuje Vandas s tím, aby při pochodování městem zachovali účastnici chladnou hlavu a nenechali se vyprovokovat k násilnostem. Při seřazování se v okolí parku rozhostí absolutní ticho. Hlasy se neozývají ani z tábora odpůrců, kteří jinak neúnavně skandují. Ticho narušují pouze dva policejní vrtulníky vznášející se nad centrem města.

Poklidná atmosféra končí ani ne za pět minut, kdy se průvod příznivců Dělnické mládeže dává na pochod. Přestože nahlášená trasa měla vést ulicemi Cejl, Jugoslavská, Merhautova a Milady Horákové, rozhodnou se organizátoři pochodu po dohodě s policisty projít ji opačným směrem. Cejlem ale tak jako tak hodlají projít.

Jakmile policisty obklopení odpůrci spatří první vlajky extrémistů, hlasitě protestují.„My vás tady nechceme,“ skandují. Pochodující je však nemohou slyšet. I oni totiž provolávají svá hesla. „Radikálně, sociálně, nacionálně!“ hřmí hlas z amplionu na šedé Škodě Fabii. Ozvěna zní ze stovek hrdel účastníků prvomájové demonstrace.

Živý zátaras

Na první překážku narazí pochodující radikálové na konci ulice Milady Horákové. Bleskurychle se na silnici přes průchod posadí čtyři lidé, kteří chtějí průvod svými těly zablokovat. Průvod ale nezastavuje. Čtveřice se tak na vlastní kůži seznamuje s těžkými botami extremistů. Další překážka čeká na průvod v Jugoslávské ulici. Demonstranty rozdělují dýmovnice, které na silnici dopadají ze střechy jednoho z domů.

Lidé bydlící na Cejlu zatím netuší, odkud – a zda vůbec – extrémisté přijdou. „Nikdo tu neprojde. Naši jsou přece na začátku trasy pochodu, takže se sem skini nedostanou,“ informuje Rom s knírkem své sousedy. Ti se ale později dozvídají, že průvod jde opačným směrem a do Cejlu dorazí ve směru od Intersparu. „Stoupli si blbě. Já jim to říkala, ať zůstanou uprostřed ulice. Kdyby dali na mě, neprošli by,“ křičí jedna z Romek z okna.

Čím blíže je slyšet skandování z průvodu radikálů, tím méně zůstává v Cejlu lidí. Zbylé hrstky obyvatel zahání do činžovních domů těžkooděnci. V zájmu jejich bezpečnosti. Rady policistů odmítá blondýnka vycházející z domu, na němž visí pamětní deska s výmluvným nápisem „Josefu Hybešovi, neohroženému bojovníkovi za práva dělníků“. Chce vyvenčit psa a nedá se nikým zastavit. Teprve na opakované naléhaní mužů zákona se nechá přesvědčit, aby venčení čtyřnohého mazlíčka nechala na později.

Pár minut po půl páté odpoledne dopochoduje průvod do míst, odkud vyšel. „Jsme naprosto spokojeni, prošli jsme brněnským Bronxem. Policie svou roli zvládla dobře, neustále s námi komunikovala a snažila se obrátit trasu. Nám bylo jedno, jestli půjdeme tím nebo druhým směrem. Říkali jsme si, proč tento krok neudělat, když je snaha i z druhé strany,“ říká Vandas.

V obou táborech je ovšem cítit nervozita. A tak trochu chuť po „osobním setkání“. Málem k tomu dojde ve chvíli, kdy jsou radikálové s odpůrci na dohled. Zhruba stometrovou vzdálenost se snaží během překonat několik extrémistů. Policisté manévr nečekají a jsou z něj zaskočení. Stačí je ale na poslední chvíli chytit. Dva bojechtiví mladíci skončí v poutech.

Další půlhodinu trvá, než si všichni uvědomí, že je po všem. Radikálové se rozcházejí stejně jako ti, kteří zatarasili Koliště. „Akci považujeme za úspěšnou,“ hodnotí Václav Pecl z organizace Brno blokuje nenásilný protest. Byť extrémisté Bronxem prošli za jejich zády.