In-line bruslení: zkontrolovat k olečka, nasadit helmu a vyrazit

Pro někoho je to dobrý trénink. Pro jiné možnost relaxace nebo také módní trend. Dá se říct, že kdo dnes nejezdí na in-line bruslích, není in. Cyklostezky nebo cesty a silničky s kvalitním asfaltem plní při dobrém počasí mnoho bruslařů. Provoz houstne, zranění přibývá.
„Když takhle stojím a dívám se na lidi, jak bruslí, tak správně to dělají dva z padesáti,“ konstatuje jeden z mála instruktorů in-line bruslení na jihu Čech Jindřich Petřík. Pro Sedmičku pomohl vytvořit sedm hlavních zásad, jak bezpečně bruslit.

1. Brusle a údržba

Brusle jsou základ. Podle odborníka neexistuje nějaká top značka. Nejlepší jsou ty, co dobře sedí na noze. Začátečník by si měl ujasnit, kde a jak chce jezdit, a podle toho volit velikost i tvrdost koleček. Na tvrdý asfalt měkčí kolečka. Velká kolečka jsou rychlejší, ale na druhou stranu méně ovladatelná. Pro standardního začátečníka jsou nejlepší kolečka o průměru čtyřiaosmdesát a devadesát milimetrů. Péče o brusle spočívá především v údržbě a výměně koleček. Bruslař by je měl otáčet vždy, když se začnou sjíždět do špičky. Mění se první za třetí a druhé za čtvrté z pravé brusle na levou.

2. Chrániče

Nejen začátečník, ale i pokročilý by měl používat helmu. Pro začátečníky jsou nejdůležitější chrániče zápěstí. Podružná jsou kolena a lokty. „Je lepší, když máte všechny, ale málokdy vidím začátečníka spadnout dopředu na kolena. Spíš padají dozadu. Dopředu padají ti, co jezdí rychle,“ vysvětluje Petřík. Podle něj je lepší kupovat chrániče po kusech, a ne v sadě, ve které jsou všechny jedné velikosti. V reálu potřebuje člověk různé velikosti na různé části těla.

3. Bezpečnost jízdy

V Prachaticích, Táboře nebo Strakonicích jsou bruslařské ovály. Ovšem většinou lidé jezdí po cyklostezkách nebo málo frekventovaných silnicích a tam je výrazně vyšší bezpečnost na místě. Nejnebezpečnější považuje Petřík módní ježdění s kočárkem. Spousta lidí neumí zastavit sama, natož s kočárkem. Začátečníci s ním mají tendence jezdit mnohem rychleji, protože mají větší stabilitu. Na místě ale nezastaví, i když občas musí. Stoprocentní podle něj není ani brzda na rukojeti. Na cyklostezkách většinou o šířce tří metrů musí bruslaři vyjít s cyklisty. V tomto ohledu platí hlavně dát o sobě vědět. Stejně jako mají cyklisté zvonky na řídítkách, mohou si bruslaři koupit zvonky na prsty. Když předjíždí pomalejšího, měli by jet zleva a dát o sobě vědět dopředu. „Ne až když mu šlapou na paty. Už jsem zažil, že se člověk lekne, spadne a přes něj letí další,“ poznamenává.
Bruslař je z právního hlediska braný jako chodec, takže na silnici se pohybuje vlevo. Pokud je tam chodník, je povinný jet po něm. Na cyklostezce rozdělené pro cyklisty a chodce smí na bruslích i na části pro cyklisty, ale musí jim dávat přednost.

4. Začátky

Když přijdou do kurzu in-line bruslení začátečníci, jako první se učí na brusle vůbec postavit. Za jednu lekci jsou pak schopni se naučit správně padat, bruslařský postoj a pak rozjíždění a několik způsobů zastavení. Tohle všechno je základ. Pokud se člověk učí jezdit sám, měl by zvolit málo frekventovaná místa.
5. Brzdění
Většina lidí zná čtyři způsoby, jak zabrzdit. Ve skutečnosti jich je deset. Jeden z nich je brzda na patě, kterou polovina lidí na bruslích nemá. Druhou je asi nejpopulárnější téčko se zadní nohou kolmo k té přední. To je nejhorší způsob, protože nejvíc ničí kolečka. Někdo brzdí otočkou a ti, co neumí nic, vjížděním do trávy. Je to taky způsob, nouzové zastavení. Petřík učí své žáky nejčastěji brzdit pluhem. Je to podobný způsob jako na lyžích, kdy musí dát lidé špičky a kolena k sobě. Můžou tím zastavit ve velké rychlosti, šetří kolečka, ale je delší brzdná dráha. 6. Styl jízdy

Správný styl jízdy je důležitý. Nejčastěji vidí Petřík styl do V, kdy dávají nohy od sebe. Tím plýtvají bruslaři energií i rychlostí, protože při každém tempu prakticky začínají od nuly. In-line bruslení preferuje styl, kdy jezdec oběma nohama udělá pomyslné esíčko. Jízda je plynulejší. „Na pět véček mi stačí jedno esíčko,“ říká Petřík. Častý, ale špatný styl je rychlobruslařské ježdění s rukama za zády. „Pokud spadnete na ledě, tam nevadí, že pojedete pár metrů po obličeji. Na asfaltu to je problém. Ruce dát v rychlosti před sebe určitě nestihnete,“ ujišťuje. Jízda by měla být pohybem celého těla. Nejen nohou, ale i rukou a ramenou. Když někdo jezdí stylem do V, za měsíc sjede kolečka. Esíčka je tolik neničí. Petříkovi vydrží dvě sezony a nemusí je otáčet.

7. Nebezpečí

Při jízdě musí bruslař koukat pod nohy, protože na cestě na něj čeká mnoho nástrah. Jednou z nich jsou kořeny stromů, které zvedají asfalt. Nebezpečné jsou i nadjezdy nad silnicemi, železniční přejezdy, vysypaný štěrk, kostky nebo zámková dlažba. Hodně to klouže na napadaném listí a není dobré ani přejíždět poklopy od kanálů. Velký pozor by si lidé měli dávat na místa, kde je v horku rozteklý asfalt. Ten když se dostane do ložisek koleček, jsou na vyhození. „V poslední době se s ním setkávám hlavně při záplatách děr na cestách,“ dodává Petřík.