Imperialem skončil ve Varech zlatý věk

Ubytovací kapacity pro hosty slavných lázní byly na počátku dvacátého století naplněné. A tak karlovarský bankéř a podnikatel Alfred Schwalb přišel s nápadem postavit velký mezinárodní hotel.
„Alfred Schwalb byl velice šikovný a chytrý člověk. Měl předky několik pokolení nazpět v Hroznětíně. Postupně se vypracoval na bankéře. Schwalb nejenže vymyslel, že by se Varům hodil krásný výškový hotel, ale díky němu existuje třeba Sadová ulice. V těch místech byl předtím jen potok, všude okolo mokro, bahno a Schwalb přišel s tím, že by tam bylo výborné postavit ulici,“ upozorňuje historik Stanislav Burachovič.
Bankéř skoupil pozemky nad městem, na místě zvaném Na čihadle, kterému se říkalo rovněž Helenina výšina. Bylo to vždy holé návrší s minimem stromů. Název dostala výšina podle ruské kněžny Heleny.
„Návrší se v minulosti nazývalo Tappenberg a již někdy po roce 1800 zde postavili v duchu pozdního baroka a tehdy moderního klasicismu letní usedlost Tappenhof s hostincem a velikou okrasnou zahradou. Místo se stalo oblíbeným cílem vycházek lázeňských hostů. V roce 1835 se v Tappenhofu ubytovala její císařská milost ruská velkokněžna Helena se svým manželem velkoknížetem Michaelem Pavlovičem, kteří se toho roku ve Varech léčili. Na počest a památku velkokněžny byla usedlost přejmenována na Helenin dvůr,“ vysvětluje historik.
Helenin dvůr, který v areálu Imperialu stojí dodnes, prodělal v čase celou řadu přestaveb, které poničily jeho původní podobu.

Hotel amerického typu

Stavbu nového hotelu velice protěžoval lord Richard Westburry. Tomu se podařilo také prosadit stavbu dvou lanových drah, které vedly na Heleninu výšinu. Jedna začala jezdit v roce 1907 z Divadelního náměstí a k Imperialu jezdí dodnes. Druhá zahájila provoz těsně před otevřením hotelu v červnu 1912. Nástupní místo bylo v dnešní Mariánskolázeňské ulici proti Galerii umění. Lanovka jezdila až do roku 1959. Westburry se Schwalbem dali vzniknout akciové společnosti či konsorciu, které si dalo za cíl hotel postavit. Penězi přispěli hlavně akcionáři. Schwalb si pro stavbu vybral francouzského architekta Ernesta Hébrarda, který realizoval velké projekty v Řecku, Maroku a Francouzské Indočíně.
„Hébrard přijel na obhlídku lokality, chodil po výšině a dospěl k myšlence, že pokud by Vary měly hrad, stál by jistě na tomto místě, které pohledově ovládá celý terén. Proto tak také stavbu velkohotelu koncipoval,“ přibližuje Burachovič.
Stavělo se dva roky, což bylo v té době ve Varech běžné, v letech 1910–12. Hotel byl slavnostně otevřen 18. června 1912. „Stavba je neuchopitelná slohově. Proto se používaly formulace „velkohotel amerického stylu“, což je nicneříkající blábol. Nikdy jsem se ale s rozumnou architektonickou formulací nesetkal. Stavba Imperialu byla symbolickou tečkou za obrovským boomem zlatého věku, protože se dokončila 1912. Za dva roky vypukla válka a do té doby se ve Varech už nic velkého a významného nepostavilo. Imperial byl jednoznačný komerční úspěch, jako všechno, co se v té době udělalo,“ říká historik.
Od otevření Imperialu byly ve městě dva velké luxusní konkurující si hotely. Do Puppu jezdila šlechta, v Imperialu se ubytovávala podnikatelská elita a filmové hvězdy. „Není divu, že mezi slavnými hosty nacházíme slavný manželský herecký pár z Hollywoodu – Mary Pickfordovou a Douglase Fairbankse. Ti tu byli opakovaně. To, že se v Imperialu objevovali Rotschildové a další klasičtí židovští boháči, se samozřejmě v době, kdy se k moci začali dostávat nacisté, stalo trnem v oku. Když začalo v druhé polovině třicátých let přihořívat, nacionalistické plátky označovaly Imperial jako Tummelplatz des internationalen Judentums, což můžeme přeložit jako Rejdiště mezinárodního židovstva,“ upozorňuje Burachovič.
Po druhé světové válce se začala psát úplně jiná kapitola slavného hotelu.