Hrát všichni fér, zbyde nás desetina
Dnes třiačtyřicetiletý učitel angličtiny a fyziky František Jantač se za mixážní pult poprvé postavil v srpnu roku 1989. Bylo to na dolním náměstí v Hotelu Grand. Nejstarší dýdžej z Hradce tvrdí, že za jedenadvacet let se jeho posluchači v mnohém změnili. Například v hudebním vkusu.
Při svých vystoupeních hrajete z originálních cédéček. Všichni dýdžejové ale takoví nejsou.
Vypalované nosiče absolutně odsuzuju. Dneska existuje jistá sorta dýdžejů, kterým my starší říkáme notebookáři. To jsou kluci, co doma od rodičů dostali laptop, stáhnou si omezenou verzi programu na pouštění písniček a začnou hrát. Mají nulové náklady, ale porušují autorská práva. Myslím si, a to je střízlivý odhad, že kdyby se hrálo fér, tak nás zbyde tak desetina. Tenhle nešvar se rozmohl právě i v okolí Hradce.
Kolik disků máte vy?
Nemám je spočítané, ale bude to někde mezi třemi až pěti stovkami kusů. Mám v tom dost peněz, určitě to bude přes sto tisíc. Dřív ale byla cédéčka dražší, v poslední době zlevnila. Za jeden disk jsem v devadesátých letech dal devět stovek, teď jsem náhodou ten samý sehnal za sedm. Jinak už vycházejí české verze, a ty se seženou třeba za tři sta. Osobně myslím, že do hudby stačí vložit tisícovku měsíčně a dýdžejovi to stačí.
Hrajete rád písničky na přání? Není to pro dýdžeje spíš otrava?
Určitě ne. Hudbu na přání pouštím moc rád, právě i proto, že mám tak velkou sbírku a většinou doopravdy najdu to, co lidé chtějí. Když si přijdou, tak je to pro mě taková nápověda, co asi chtějí slyšet, co by je bavilo. Jestli spíš třeba devadesátá léta, rock nebo moderní hudbu.
Na hradecké akce chodí čím dál méně návštěvníků. Čím to?
Ve městě je mrtvo hlavně v sobotu. Jakmile tu někdo něco pořádá v sobotu, tak je to automaticky bez šance. Pátky jsou stoprocentně lepší, i když si majitelé diskoték začínají všímat, že lidí ubývá. Přes léto se to ale zase zlepší. Čím to? Mí přátelé z Tábora říkají, že je to v hradeckých obyvatelích. I kdyby tu postavili Lucernu Praha, tak tam lidi nepůjdou. Všichni jsou tu navyklí na dvě tři diskotéky a neradi mění prostředí. Celkově je v Hradci málo lidí, kteří se chodí bavit ven.
Co diskotékoví tanečníci poslouchají v současné době nejvíc?
Mladí se dneska podívají na internet, na hitparády a vidí, co je nového a co bychom měli hrát. Pak to vyžadují. Hodně oblíbený je Rytmus, a to nejen kvůli té televizní soutěži, je dobrý. Ze zahraničních pak Black Eyed Peas, to je zasloužené. Cokoliv vydají, tak je automaticky pecka.
Proč vůbec nehrajete pod pseudonymem jako většina ostatních?
Když jsem začínal, bylo naprosto normální, že všichni byli DJ Petr Jungman nebo DJ Dušan Prágr. Nikdo nebyl DJ Venca XY na druhou. Po přezdívce jsem doopravdy nikdy netoužil, teď už jsem na ni moc starý. Leda možná DJ Dědek, ale to už je zabrané v Budějovicích. Jinak to funguje tak, že spousta dýdžejů hraje taneční diskotéky pod pseudonymem a oldies pod občanským jménem.
Z jakého důvodu jste se vlastně vůbec začal věnovat hudbě?
Rád jsem chodil tancovat. Když mi bylo dvacet, tak mi přišlo, že jsem na to už dost starý. Tehdy fungoval Klub mládeže, a komu bylo nad osmnáct, už vypadal divně. Hudbu se mi ale opustit nechtělo, tak jsem si řekl, že zkusím hrát. Bavila mě populární muzika. Za komunismu jsme mohli poslouchat rakouskou stanici Ö3 a tam dávali rakouskou a americkou hitparádu.
Posloucháte hudební rádia i dnes?
Skoro ne. Strašně mě tahá za uši, když moderátoři záměrně nemluví spisovně. To třeba na Kissu. Připadám si, jako by vedle mě běžela zubařská vrtačka. Moderátor spustí a já to musím přepnout. Vím, že to dělají schválně kvůli mladým posluchačům a je to v pořádku, ale já si radši přepnu třeba na Frekvenci 1.
Hudbu ale určitě posloucháte.
Když je čas. Pouštím si to, co zrovna letí, tedy vyloženě písničky z hitparád. Jinak mám moc rád Red Hot Chilli Peppers a Queeny. To jsou kapely, které považuju za svůj top a líbí se mi od nich úplně cokoliv.
