Horolezci
Obdivuji horolezce, a když mi kolegyně prozradila svůj plán, tedy že poleze kamsi na skálu, orosila jsem se za ni.
Mám totiž hrůzu z výšek. Jednou mě kamarád vyhecoval, abych vylezla na skálu v bývalém lomu. Připadala jsem si, jako když zdolávám minimálně Mount Everest, a pokoušel se o mě chvílemi nejspíš infarkt. Ale zvládla jsem to.
A pocit vítězství stál za to. Stála jsem nahoře, dívala se po krajině a říkala si, jak jsem dobrá. I když přiznávám, že cesta dolů byla dost šílená, snad ještě horší než ta první, a asi jsem se v duchu i modlila, přestože to neumím. Když jsem zase stála pevně na nohou, opadl ze mě adrenalin a zůstal jen fajn pocit. Je dobré zkusit překročit své hranice. Člověk si pak může říct, že zvládl něco, o čem si myslel, že nikdy nedá.
A tak je to se vším. Stačí si trochu věřit.
