Hořké vteřiny slávy v Superstar

Rozdávat podpisy na ulici, odhánět od sebe davy fanoušků a cítit se jako celebrita. Kdo by nechtěl stát se hvězdou showbyznysu? Byť po takové slávě netoužím, vyzkoušel jsem si na vlastní kůži brněnský casting do Československé Superstar. Soutěže, do níž se přihlásilo více než deset tisíc lidí, kteří touží stát se novou pěvěckou hvězdou.

Je sobota, devět hodin dopoledne. Ani vytrvalý déšť neodrazuje davy lidí od toho, aby se tlačily před novým pavilonem P na brněnském výstavišti. Dovnitř se dostávají všichni až na výjimky, které nezvládly nervozitu. Například zarostlý mladík v tričku a maskáčích do sebe lije jedno lahvové pivo za druhým. „Musím se nejprve dostat do nálady. Teprve potom předstoupím před porotu,“ vysvětluje muž. Hladinu alkoholu v krvi má nakonec tak vysokou, že neprojde přes přísnou ochranku.

Já jsem na svou trému sám, většina uchazečů podporuje doprovod. Někdo přichází s kamarády, jiný zase s přítelem nebo přítelkyní. Mnozí mají casting jako rodinný výlet. Hned jak najdou místo a usadí se na židle nebo na pestrobarevné sedačky, rozbalí svačiny z domu a začnou jíst. Vůně parfémů se tak brzy míchá s aromatem smažených řízků.

Pěvecký pavilon P

Téměř všichni se před prvním vystoupením rozcvičují. V pavilonu není slyšet vlastního slova, zpívá se všude. Dokonce i na záchodech nebo venku s cigaretou. Většině z nich to ale nepomůže, sobotním sítem z tří tisíc lidí projdou před „Velkou porotu“ jen dvě stovky. Talenty hodnotí Paľo Habera, Dara Rollins, Marta Jandová a porotní stálice Ondřej Hejma. Jejich přísnost nahání mnohým husí kůži a přidává na nervozitě.

Když předstoupím před kvarteto porotců, bez váhání spustím operní skladbu z Prodané nevěsty. „Znám jednu dívku, ta má dukáty, má dukáty. A chalupu a chalupu, dostane od táty,“ zpívám z plných plic. Peter Dvorský ani Luciano Pavarotti ze mě asi nebude. Pochopím to hned, jakmile můj výstup utne porotce v havajské košili. „Zpívající novinář je katastrofa. Vím, co říkám. Zůstaňte raději u těch písmenek,“ hodnotí Hejma mou árii.

Dara je shovívavější. „Odvaha se cení a myslím si, že to nebylo zase až tak špatné,“ přemítá Rollins nad mým zpěvem. Chválí mě i Habera. Možná nechce, abych se rozplakal. „To, že jste nám zazpíval, byl od vás velmi investigativní počin. Měl jste dobrý nápad, ale bohužel. Dál bychom vás nepustili,“ zastaví Paľo můj čas na hodinkách patnácti minut slávy. Mně o nic nešlo. Konkurzu do čtvrté řady Superstar jsem se zúčastnil z reportérských důvodů. Slzy jsem tedy zatlačovat nemusel. Na rozdíl od stovek jiných, kteří se zpěvu věnují léta, a porota jim ukázala dveře. „Barvu hlasu prý mám dobrou, ale na Superstar to nestačí,“ vzdychá čtyřiadvacetiletá Růžena Rafaelová z Karviné a z tváře si utírá slzy.

Nástroj jako pomocník

Letos si s sebou mohou uchazeči vzít hudební nástroj. „Je to super nápad. Bez kytary bych nevěděla, co dělat s rukama,“ pochvaluje si šestnáctiletá Veronika Vičarová z Prostějova. Před porotu hodlá předstoupit se svou vlastní tvorbou. Jedná se o rockovou baladu s názvem Kouzlo. „Místo plné iluzí, pravda je někde mezi námi, kouzlo zůstává v nás a kráčí s námi dál,“ zpívá Vičarová svůj song. Jenže zpěv není podle porotců všechno. „Uchazečům chybí šťáva, elán a taky trochu exhibicionismu. Někteří mně připadají zakřiknutí a nemají na to postavit se před kamery a záře reflektorů,“ přibližuje Habera adepty, kteří se dál než na konkurz v Brně nedostali.

Ty, na které se usmálo nejen štěstí, ale i porota, čeká ještě dlouhá cesta. Postup ještě nezaručuje stát se hvězdou. O Československé Superstar rozhodnou především diváci, kteří mohou show sledovat od září v televizi Nova a Markíza. Čtvrtou Superstar budou Češi a Slováci znát až ještě před letošními Vánocemi.