Hodují, ale útratu neplatí
O desetitisíce korun ročně přicházejí majitelé restaurací a hospodští kvůli hostům, kteří k nim přijdou hodovat, ale před odchodem nezaplatí. Buď se tajně vytratí, nebo na útratu nemají ani korunu.
„Takové případy řešíme čtyřikrát až pětkrát týdně,“ potvrdil ředitel městské policie v Jihlavě Jan Frenc.
Jeho podřízení pak postupují stejně jako při jednání s černými pasažéry v městské dopravě. „Zjistíme totožnost toho člověka a předáme ji číšníkovi nebo majiteli provozovny. Potom už je na nich, aby peníze po takovém hostovi vymáhali,“ dodal Frenc.
To se ale moc často nestává. Hospodští na toto řešení většinou rezignují. „Pokud je nezaplacená útrata jen malá, je lepší to nechat být. Nemá cenu peníze vymáhat, jsou to zbytečné nervy,“ potvrdil bývalý majitel restaurace Libor Homolka.
Podle jihlavského policejního komisaře Miroslava Pecky přesto existuje způsob, jak se s takovými lidmi vypořádat.
„Pokud je útrata do pěti tisíc korun a neplatič se přizná, že do hospody přišel už s úmyslem se zadarmo najíst a napít, dostane blokovou pokutu. Když nesouhlasí, pošlou strážníci nebo policisté případ do správního řízení, kde mu hrozí pokuta až patnáct tisíc korun. Jestliže útrata přesáhne hranici pěti tisíc, řeší se případ už jako trestný čin,“ vysvětlil Pecka.
Raději hned zaplatit
Milan, který si nepřeje zveřejnit příjmení, dělá číšníka v Dělnickém domě. Hosty obsluhuje sedmnáct let. Za tu dobu se mu už mockrát stalo, že host nezaplatil. Hlavně dříve, brzy po vyučení, se s neplatiči setkával dost často.
„Když tuhle práci děláte delší dobu, tak už předem odhadnete, jestli s placením budou problémy, nebo ne. Jsem už schopný této situaci předejít. Když donesu první drink a nejsem si jistý, jestli má host peníze, poprosím hned o zaplacení,“ popisuje dvaatřicetiletý číšník.
Možná i díky nabytým zkušenostem se teď v Dělnickém domě s neplacením nesetkal. „Jen občas někomu v podnapilém stavu chvíli trvá, než najde peníze. Ale všichni zatím vždycky zaplatili,“ dělí se číšník o své pracovní zážitky.
Pro peníze jel taxíkem
Nejvyšší částka, kterou kdy Milanovi nechtěl někdo zaplatit, nebyla z nejmenších. Skupinka šesti zákazníků dlužila 160 tisíc korun.
„Pracoval jsem tenkrát v hotelu s nočním klubem. Nic ze svého jsem ale hradit nemusel, poradil jsem si,“ tvrdí Milan. Zatímco jeho kolega v podniku hlídal zbylých pět hostů, on s jedním z nich sedl do taxíku a jeli vybrat peníze do bankomatu. „Dopadlo to nakonec dobře,“ vzpomíná číšník.
Republikové policisty hostinští k neplatícím hostům nevolají tak často jako strážníky. „Řešíme deset až patnáct případů ročně. Domnívám se ale, že ke všem případům nás restaurace nevolají. Ozvou se v případě, když je částka vyšší,“ míní Pecka, který je komisařem preventivně informační skupiny.
Podle něj se policisté často setkávají i s případy, kdy host nezaplatí jen proto, že si peníze zapomněl, nebo jej chvíli před tím okradli.
„Jestliže ale přišel vědomě s tím, že útratu nezaplatí, vystavuje se riziku,“ říká komisař Pecka.
