Hledá se člověk! Z kabiny vrtulníku nebo na dně štoly

Někdy pomůže policistům i maličkost. Místo v Troji, kde vrah zakopal devítiletou Annu Janatkovou, rozryla divoká prasata.

„Byl to pro nás signál, že tam něco hledala. Hodinu pak na místě pracovali detektivové, kteří zjistili, že tam opravdu může něco být,“ popisuje dopolední události z 16. března Jiří Stejskal, který vedl policisty pátrající v terénu po ztracené školačce.

Do té doby se při hledání neosvědčily mnohokrát opakované rojnice nebo vrtulník s termovizí. Tělo zavražděné Anny neucítili pod zemí ani speciálně vycvičení psi.

Každá minuta drahá

Její případ byl jedním ze 486 dalších, které pražští kriminalisté loni vyšetřovali. Osmnáct lidí hledají dodnes. Čtyři procenta zmizelých jim tak stále chybějí.

Hledání ztraceného člověka je vždy hrou s vlastními pravidly a v rozličném terénu. Praha totiž nejsou jen ulice, domy a sklepy, ale místy i téměř nepřístupná divočina.

Pátrání začíná okamžitě. „Žádná čekací lhůta neexistuje. Nejdřív si stanovíme vyšetřovací verze, co se mohlo stát. A když je podle nás ztracený člověk v ohrožení života, je každá minuta drahá,“ vysvětluje Rostislav Komínek z policejního oddělení pátrání. Jeho tým hledání řídí.

Kriminalisté telefonují do nemocnic, příbuzným nebo známým. Klíčovou roli může hrát i znalost místa, k němuž má hledaný člověk blízký vztah.

„Před nedávnem se ztratil dvaadevadesátiletý důchodce z Újezdu nad Lesy. Jeho syn nám řekl, že měl rád procházky po tamních polích. Právě tam, v hodně zarostlém místě, ho vyštěkali naši psi,“ líčí policejní mluvčí Andrea Zoulová.

Bez psů by muže zřejmě policisté nenašli včas. Byl prochladlý, ale naživu. Rozhodovaly minuty.

Hledání v sedle

Hledači mají ovšem i jiné zvířecí pomocníky, než jsou psi. Koně.

Použití vycvičených elegánů s hřívou bývá velmi účinné, hlavně díky nadhledu, který jezdec na koni má. Po povolání do akce jsou jezdecké oddíly na místě nejdéle do hodiny.

„Pohled ze sedla vydá za deset četníků. Nasadili jsme je i v Troji při hledání Aničky. Ale samozřejmě jen ve sjízdných terénech,“ říká vyšetřovatel Komínek.

Koně se osvědčili například před rokem, kdy na nich policisté hledali v Krčském lese pětatřicetiletého podnikatele. Měl dluhy, nedařilo se mu v práci, opustila ho přítelkyně. „Objevili ho právě jezdci, bohužel už mrtvého. Spáchal sebevraždu,“ dodává vyšetřovatel Komínek.

Na prohledávání podobných míst mají policisté novinku – 3D technologii, kterou si vyzkoušeli před týdnem v Troji. Hned napoprvé byli úspěšní. Za hodinu už věděli o místě, kde by tělo Anny mohlo pravděpodobně ležet. O hodinu později už mrtvou školačku našli.

Na obrazovce se veliteli akce zobrazuje pohyb všech členů týmu postupujících v terénu, s přesností na desítky centimetrů. „Pomohlo nám to v tom, že jsme věděli, kde už jsme hledali. Na podzim jsme tu jistotu neměli, a proto jsme se na některá místa vraceli,“ říká šéf terénních hledačů Jiří Stejskal.

Do štol i pod vodu

Policejní pátrači platí za mozek hledacích misí, ale třeba bez pomoci hasičů se často neobejdou. „Už několikrát jsme zasahovali například v jeskyních a starých polozasypaných štolách pod Prahou, kam se zatoulaly děti,“ líčí hasič Petr Vodička.

Při pátrání po Aničce v Troji se slaňovali do špatně přístupných prostor pod zemí, kanálů a studní.
Hasiči pomáhali policistům hledat tělo i ve skafandrech. Povodí Vltavy snížilo hladinu řeky a záchranáři prohledávali dno. Dívku mohl vrah ukrýt i tam.

„Při takových akcích pracují potápěči hasičů a policistů dohromady,“ uvádí záchranář Vodička. Jedna z větších potápěčských hasičských jednotek v zemi je právě v Praze a na akce vyjíždí i do středních Čech.

Hasiči dokážou také účinně hledat lidi v sutinách spadlých budov. Jako třeba při předloňském pádu domu v Soukenické ulici, kde pod jeho troskami zůstali čtyři dělníci. Záchranáři tam vyprošťovali těla víc než den.

K ruce ale mají nejmodernější techniku. Pomáhají jim třeba speciální kamery s čočkami o průměru zhruba pět centimetrů.

„Díky kameře, kterou škvírou zasuneme mezi sutiny, jsme schopni vyhodnotit stav člověka. Ale také složení sutin, případně najít cesty, kudy tam můžou záchranáři přijít,“ popisuje Vodička.

Dílem pomáhá i takzvaný life detektor. Zařízení, které zvýrazní zvuky uvnitř zřícené stavby.

„Zaznamená i pouhé zaškrábání či zaklepání na železnou trubku. Nevýhodou je, že má problémy s armaturami a plechem,“ připouští hasič.

Nepřehlédli jsme něco?

Najít ztraceného člověka trvá někdy den, jindy měsíce.

A většina případů končí šťastně, násilné činy se skrývají jen za minimem zmizení. „Velkou část případů pohřešovaných tvoří spory mezi rodiči o dítě, kdy jeden z rodičů s potomkem zmizí. Časté jsou i klasické útěky z domova,“ shrnuje policejní mluvčí Andrea Zoulová.

Pražská pátračka má však v pomyslných aktech X i záhadné zmizení, které se jí nepodařilo rozluštit nikdy.

Před třinácti lety se devítiletý Honzík Nejedlý vydal po rušné Podolské ulici za kamarádem. K němu ale nedošel a nezbyla po něm žádná stopa. Vůbec nic.

„Nepřipouštím si, že není. Kdyby dnes zavolali, že ho někde viděli, jedu tam,“ řekl otec Honzíka Marcel Nejedlý při nedávném rozhovoru pro Sedmičku. Za sedm let bude jeho syn prohlášen za mrtvého.

„Ani po tak dlouhé době ale pro nás není jeho případ uzavřený. Znovu a znovu se k němu vracíme, jestli jsme něco nepřehlédli,“ dodává vyšetřovatel Rostislav Komínek.