Hasiči mírní utrpení opuštěné kraj iny. Opravují povalená boží muka

Každou volnou chvíli tráví třiačtyřicetiletý Eduard Podešť z Litvínova v Krušných horách. Má je od domu jen kousek. Pro profesionálního hasiče je pěší turistika vítanou relaxací. Spojil při ní příjemné s užitečným. Na staré cestě nad Dlouhou Loukou směrem na Pastviny loni na podzim objevil rozvalená boží muka z roku 1807. „Napadlo mě, že by bylo dobré dílo předků opravit,“ říká Podešť. V rodinném kruhu našel pochopení napříč generacemi. S „dědou“ Pepou, manželem své matky, synem a synovcem se letos v polovině dubna do rekonstrukce božích muk pustili.

S jeřábem na motory

Více než dvě stě let stará boží muka tvoří tři kameny a základová deska, kterou trojice objevila pod vrstvou hlíny. Kameny byly rozvalené, ale poměrně zachovalé. Do vrchního je vsazený železný kříž, ale úplně zničený rzí. „Musíme dát nový. Výrobu věrné repliky jsme zadali zručným kovářům z lomského Tygasu,“ dodává Podešť. Opravu sakrální památky odhadl na pětistovku za stavební materiál, dalších dvanáct set korun bude stát nový kříž. Práci čtyř nadšenců nevyčíslil, stejně by jim však nikdo nezaplatil. „Pro peníze to neděláme. Máme z toho dobrý pocit. Věříme, že s naším přispěním budou boží muka lemovat lesní cestu dalších minimálně dvě stě let,“ poznamenávají jeho příbuzní.
Oprava památky se neobešla bez komplikací. Ani čtyři silní a fyzicky zdatní muži totiž se žádným ze tří povalených kamenů nedokázali pohnout. „Odhaduji jejich váhu od sto padesáti do tří set kilo. Museli jsme si proto půjčit jeřáb na zdvihání automobilových motorů,“ vysvětluje Podešť. Teprve s jeho pomocí kameny dostali na původní místo. O rekonstrukci božích muk řekl místnímu lesníkovi. „Přivítal to a pověděl nám, že na stejné cestě jsou další různě poničená boží muka. Podíváme se na ně. Pokud nebude jejich oprava příliš drahá, pustíme se do toho,“ ujišťuje.
Ví i o dalších nadšencích, kteří zchátralá boží muka renovují. „Četl jsem o nich v časopise. Nejsou však místní, ale ze středních Čech,“ upřesňuje.

Utrpení a vykoupení

Boží muka v krajině patří podle Víta Honyse z ústeckého krajského pracoviště Národního památkového ústavu do skupiny drobných sakrálních památek, které obohacují středoevropskou kulturní krajinu. Společně se sochami, křížky, krucifixy a drobnými výklenkovými kapličkami. Jejich smyslem bylo především připomenout utrpení a vykupitelskou oběť Krista za celé lidstvo na kříži a přenést tento fenomén křesťanské víry i do krajiny spojené s lidskými osudy, zemědělskými pracemi a požehnáním úrodě na vrtkavém klimatu. Lidová tradice někdy spojovala prapůvod jejich vzniku už s prvopočátky křesťanství v Čechách. Třeba s působením svatého Cyrila a Metoděje. „Jisté je, že boží muka, převážně ještě dřevěná, se v krajině objevovala už od středověku,“ uvádí Honys.
Nejstarší středověká kamenná boží muka v podobě sloupu s vrcholovou kaplicí se dochovala z Chomutovska. Teď jsou v lapidáriu chomutovského muzea. Z oblasti Mostecka a Chomutovska se zachovalo i několik pozdně gotických božích muk s nevelkou, často křížkem završenou vrcholovou kaplicí, opatřenou na čelní straně mělkým výklenkem.
Do dnešních dnů se na území bývalého chomutovského a mosteckého okresu zachovalo dvanáct božích muk, která stát eviduje jako kulturní památky. Pro srovnání – skoro stejný počet památkově chráněných božích muk od šedesátých let minulého století na stejném území z nejrůznějších důvodů zanikl nebo zmizel.
Ve skutečnosti je ale ve volné krajině božích muk o něco více. Hodně jich totiž mezi státem chráněné kulturní památky dosud nespadá. „Mezi ně je třeba zařadit i boží muka, která se stala součástí sbírkových fondů muzeí,“ vypočítává Honys.

Politické ničení

Značná část těchto památek byla podle historiků zřejmě zničená jak v období husitství, tak i reformace. Nový vzestup jejich budování nastal následkem rekatolizace země v období po třicetileté válce od druhé poloviny sedmnáctého století.
Z této doby jsou k vidění stavby opatřené reliéfy znázorňujícími Ukřižování, Pannu Marii Bolestnou, ale i další světce, ochránce podle místní tradice. Boží muka se stavěla na rozcestích. Často připomínají různé šťastné či tragické události, postupně se k nim vážou různé legendy a příběhy. Plní svou roli zastavení při prosebných procesích do polí za dobrou úrodu na den svatého Marka či křížových dnech.
Kromě kamenného sloupku se v baroku a v devatenáctém století objevují také pilířková boží muka, zpravidla zděná a omítaná. Tento typ se však s ohledem na početné kamenické dílny a zdroje pískovce v oblasti Mostecka a Chomutovska moc nerozšířil. Od konce třicátých let devatenáctého století jednotlivé farnosti tyhle drobné sakrální památky evidovaly. Včetně patronátu konkrétních osob či rodů, které měly o jejich přiměřený stav pečovat. S odsunem původních, německy mluvících obyvatel po druhé světové válce tyto vazby zanikly.
Nastala nová éra ničení památek z politických důvodů. Jejich větší část se podařilo podchytit při vyhotovování státních seznamů kulturních památek. Ale ani památková ochrana nedokázala zabránit zániku dalších božích muk při bourání vesnic kvůli těžbě uhlí.
Po roce 1989 nastala nová hrozba. Zloději začali boží muka rozkrádat a vyvážet za hranice. Mnoho kamenných dílců také skončilo v základech domů nebo jako ozdoba za zahradách.