Frýdecký rodák má stříbro z Francie
Hokejový obránce David Stříž sice s hokejem začínal ve Frýdku-Místku, ale už jako mladší dorostenec odešel do Vítkovic. Prošel i mládežnickými reprezentačními výběry, ale českou nejvyšší soutěž si však nikdy nezahrál. Proto zkusil štěstí ve Švédsku, kde strávil sedm sezon. Poslední dva roky oblékal dres francouzského Štrasburku, se kterým se letos stal vicemistrem Francie.
Francouzská liga je pro zdejší příznivce neznámá. Pokuste se ji přiblížit. Hraje ji čtrnáct družstev. Většinou jsou to týmy z Alp nebo ze severu Francie. Hokej nepatří mezi nejpopulárnější francouzské sporty, takže na zápasy chodí mnohem méně lidí než na českou extraligu. Návštěvy se pohybují okolo šestnácti set lidí. Štrasburk má docela dost fanoušků, ale u celků z Alp je to horší. Jsou to lyžařská střediska, takže tam se o hokej lidé moc nezajímají.
Ve francouzských klubech hraje hodně cizinců, že? Je tam spousta Kanaďanů nebo Slováků. A nejedná se jen o hráče. Třeba my máme kanadského trenéra. Soutěž hrají i Češi, ale moc jich není. Mnohem více je Švédů nebo Finů. Francouzi nejsou tak dobří hokejisté, proto dávají hodně prostoru hráčům ze zahraničí.
V zahraničí hrajete už devět let. Sedm roků ve Švédsku a teď dva ve Francii. Kde jste si hůře zvykal. Začátky ve Francii pro mě i celou rodinu nebyly jednoduché, ale časem jsme si všichni zvykli. Uměl jsem švédsky a trochu anglicky. Trenér mluví francouzsky, ale i anglicky. Navíc v týmu hrají tři Slováci, takže mi v začátcích dost pomáhali. Hodně se s nimi bavím i mimo hokej. Všichni už mají rodiny s dětmi.
Letos jste se Štrasburkem získal stříbrnou medaili. Hrává tento klub pravidelně na špici, nebo to bylo spíš příjemné překvapení? Rozhodně to bylo překvapení. Možná i největší v sezoně. Vždyť po základní části jsme byli až jedenáctí a účast v play-off jsme si museli zajistit až v předkole. Měli jsme i hodně štěstí a dobrý los, takže jsme nakonec došli až do finále. Druhé místo je pro tým ohromný úspěch. Jinak se totiž pohybuje přibližně ve středu tabulky.
Jaký je francouzský hokej v porovnání se švédským? Ve Švédsku jsem hrával druhou ligu. Každopádně se tam brání mnohem více než ve Francii. Je to tam taky více o taktice. Ve Štrasburku máme více volnosti. Trenér chce, abychom puky nahazovali a hráli hodně jednoduše.
Ve Švédsku jste odehrál sedm sezon. Na kterou vzpomínáte nejraději? Hned na tu první. Šel jsem do neznámého prostředí. Vyzkoušet si něco úplně nového. Seznámil jsem se s novou zemí a novými lidmi. Navíc se mi sezona hodně povedla.
A jsou třeba Švédové jiní než Češi? Jsou. Poznal jsem tam mnoho lidí kolem hokeje, ale i mimo něj. Švédové jsou přátelštější a pohostinnější. A to neporovnávám jen s Čechy, ale třeba i s Francouzi.
Udržujete s některými z nich kontakt? Samozřejmě. V budoucnu se za některými určitě vypravíme, ale momentálně na to není čas.
Vypadá to, že ve Švédsku jste byl spokojený. Proč jste tedy odešel? S přítelkyní jsme čekali rodinu a chtěli jsme to mít blíž domů. Uvažoval jsem i o návratu do Česka, ale nedostal jsem žádnou konkrétní nabídku. Po šesti letech v Sundsvallu jsem odešel na rok do Ljungby, což je tým z jihu Švédska. Pořád to ale bylo daleko, tak jsem po roce odešel do Štrasburku.
Z Francie je to do Česka ale taky velká dálka. To sice ano, ale je to pro nás lepší. Ve Švédsku jsme byli vždycky celý rok. Z Francie se domů dostáváme pětkrát nebo šestkrát do roka.
Ve Štrasburku jste prodloužil smlouvu o další dva roky. Víte už, kdy byste se chtěl vrátit do Česka? Máme dvouletou dceru a chceme, aby do školy začala chodit v Česku, takže až bude třeba, určitě se vrátíme.
Budete se věnovat hokeji i po návratu domů nebo chcete dělat úplně něco jiného? Mám nějaké plány, které bych v budoucnu rád uskutečnil. Určitě se budu věnovat i jiným aktivitám než hokeji. Každopádně s manažerem Frýdku-Místku Martinem Kurajským jsme předběžně domluvení, že bych v týmu případně nějakou dobu hrál a pak ještě tady a pomáhal s výchovou malých hokejistů. Ale to je ještě daleko. Zatím chci zůstat v zahraničí.
Máte sice stříbro z Francie, ale nelitujete, že jste si nikdy nezahrál českou extraligu? Tehdy to zklamání určitě bylo. Prostě jsem nedostal pořádnou šanci, abych mohl ukázat, co umím. Trenéři tenkrát sázeli na jiné hráče. Ale už to přebolelo.
Kteří z hokejistů, které jste v mládežnických kategoriích poznal, to dotáhli nejdále? Když jsem ještě působil v juniorce Vítkovic, hrával jsem s Honzou Výtiskem nebo Zbyňkem Irglem, který nyní působí v Rusku a čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa.
Prošel jste i mládežnickými reprezentacemi. Ale na mistrovství světa jste nikdy nehrál. Byl jsem v širší nominaci. Zahrál jsem si v několika mezinárodních zápasech, ale na šampionáty pak jeli jiní.
Musel jste poznat řadu trenérů. Který z nich vám dal nejvíce? Nejraději vzpomínám na trenéra Bystroně, který mi hodně dal a pomáhal mi s letní přípravou i v době, kdy jsem působil v zahraničí.
