Fotograf vylezl na šest věží. A vzal si do hledáčku Olomouc

Pro amatérského fotografa Libora Teplíčka je Olomouc, ve které žije
od narození, krásné město. Obdivuje její památku i architekturu. Chtěl
ji ale vidět a i z jiného pohledu než z ulice. Vystoupal proto na vrcholy
šesti věží a výškových budov, aby zachytil historické dominanty
z nadhledu.

Mohla to být zábava na pár dní, Teplíček ale nakonec fotografování
Olomouce z výšky věnoval rok. Sérii šestadvaceti barevných snímků
nyní vystavuje v kavárně Opera.
Netradiční nafocení města vzal jako výzvu. „V Olomouci se můžeme
pyšnit památkami a architekturou jako málokdo. Uvědomil jsem si ale,
že nemáme k dispozici moc fotek pořízených z výšky. Rozhodl jsem se
to napravit,“ vysvětluje Teplíček.

Oživení kavárny

Fotografův nápad uvítal provozní kavárny Opera Otakar
Nesvadba. „Nemáme ve zvyku dělat z naší kavárny výstavní prostor,
ale Teplíčkovy fotografie se mi líbily a řekl jsem si, že by to tu mohly
oživit,“ objasňuje Nesvadba.
Zpočátku pracoval fotograf nahodile, pak ale dal focení města
řád. „Řekl jsem si, že když stejnou dominantu nafotím v jinou hodinu
nebo v jiném ročním období, získá to na ještě větší působivosti,“
popisuje Teplíček.

Několikrát tak vystoupil do věží chrámu svatého Mořice nebo kostela
svatého Michala. „Některé tyto památky jsou přístupné celoročně,
ale třeba na věž svatého Mořice se člověk dostane jen v létě. Mně
se tam náhodou podařilo vystoupat i v zimě, kdy v chrámu zrovna
rekonstruovali schodiště a měli tam kontrolní den. A třeba na věž
Klášterního Hradiska jsem lezl s tím, že to musím zvládnout na první
pokus, protože přístup tam je hodně omezený,“ vzpomíná Teplíček.
Právě výhled z chrámu svatého Mořice jej uchvátil ze všech
nejvíc. „Věž nabízí pohled na všechny světové strany. Navíc výstup
po schodech není úplně jednoduchý, takže jsem si takhle současně
zlepšoval fyzičku,“ přibližuje Teplíček.
S fotoaparátem ho nepustili pouze do katedrály svatého
Václava. „Aspoň mi zůstal nějaký cíl do budoucna. Nebo ten nápad
zopakuju a přesunu se do dalších historických měst,“ shrnuje Teplíček.

Od malování k focení

Fotografování se olomoucký rodák věnuje od dětství, kdy od rodičů
dostal fotoaparát na černobílý kinofilm. „Také mě to hodně táhlo
k malování. Jenže na to je potřeba mít hodně času, a to mi studium
neumožňovalo. Zůstal jsem u fotografování a jako samouk se v něm
snažil postupně zdokonalovat. Focení mě baví už tím, že přinutí člověka zastavit se a rozhlédnout se po místech, které by třeba jinak
ve spěchu přehlédl. Díky fotografování mám pořád otevřené oči a jsem
ve střehu,“ uzavírá vystudovaný chemik Teplíček.