Finská vodka a živá hudba. Bigbíty na Zlínsku pořád „frčí“

Každý pátek a sobotu se v mnoha vesnicích na Zlínsku rozeznějí ostré kytarové riffy a rockové dunění se nese daleko přes pole. Taneční zábavy, bigbíty, tu mají svoje kořeny. A pořád je dost lidí, kteří se na ně těší.

Vše při starém? Skoro

Taneční zábavy se za posledních dvacet let příliš nezměnily. Pravda, mladí lidé mají více možností, kam vyrazit za pobavením, ale na bigbíty, jak se zábavám na Zlínsku odjakživa říkalo, si jich stále nachází cestu dost.

„Dokonce bych řekl, že po útlumu, kdy se lidé víc hrnuli na diskotéky, se zase vrací zpátky k živé muzice a tanečním zábavám,“ všímá si zpěvák a kytarista skupiny Premier Jaroslav Bobowski.
Premier je mezi kapelami na Zlínsku jednou ze stálic a o návštěvníky nemá nouzi. „Už to sice není, co to bývalo v devadesátých letech, ale průměrně dvě stě lidí na naše koncerty pořád chodí. Někdy jich přijde víc, jindy o něco méně,“ tvrdí Bobowski.

Jeho slova potvrzuje Martin Šeliga, který pořádá bigbíty ve Valašské Polance. „Ročně uspořádám asi deset zábav, návštěvnost se pohybuje mezi třemi až čtyřmi sty lidí. Zvu si vždycky známější kapely, které návštěvníky přitáhnou, například Alkehol nebo Desmod,“ prozrazuje Šeliga.

Magická atmosféra

Těžko se najde někdo, kdo by měl rád rockovou muziku a aspoň jednou v životě taneční zábavu nenavštívil. „Na zábavě jsem byl poprvé v patnácti letech. Rodiče mě pustili s kamarády do Tečovic. Do půl dvanácté jsem musel být doma, ale ta atmosféra mi tenkrát učarovala. Od té doby chodím s klukama po bigbítech pravidelně. Když mám peníze, samozřejmě,“ říká s úsměvem osmnáctiletý Marek Smolný ze Zlína.

Právě v okolí Zlína je nabídka koncertů poměrně široká. Každý víkend se v sousedních vesnicích někde hraje. „Před lety jsem jezdívala s kamarádkami na zábavy pravidelně. Dneska už vyrazím tak jednou za měsíc, ale pořád mě to baví. Vesnický bigbít má neopakovatelnou atmosféru. Občas zajdu i na nějaký koncert do klubu ve Zlíně, ale je to oproti zábavě jaksi studené a nemá to šmrnc. Když se potřebuji vyblbnout, je tancovačka na vesnici ta nejlepší volba,“ tvrdí dvacetiletá Tamara Novotná.

K zábavě na bigbítech vždycky přispíval nemalou měrou alkohol. „Bylo to tak vždycky. Když jsme táhli s partou na bigbít, nejdříve jsme si sedli v místní hospodě a několika pivky jsme si vybrousili náladu. Teprve potom se šlo na plac,“ vzpomíná Daniel Palič na praktiky z osmdesátých let.

Bez alkoholu to nejde ani dnes. Jestliže se však před lety prodávala na bigbítech pančovaná kořalka a ředěné víno, dnes je to jinak. „Zábavy pořádám asi pět let. Vím, co se dělalo dřív, ale nikdy bych si nedovolil prodávat šizené patoky. Už se taky změnila doba, lidé pijí jinak. Zapomeňte na víno, dnes se nejvíc pijí destiláty. Před pěti roky to byl rum. Během jedné noci se ho vypilo skoro třicet litrů. Dnes frčí kvalitní finská vodka,“ vysvětlil Šeliga.

Hlavně se však na zábavy vyráží za muzikou. Dříve se hrály téměř výlučně přebrané skladby. Prakticky každá kapela měla v repertoáru hity skupiny Bon Jovi, Def Leppard, Briana Adamse, Turbo nebo Kern.

„Hrávám na bigbítech už sedmnáct let, takže můžu porovnávat. Lidi pořád chodí hlavně tančit, takže chtějí slyšet melodickou a rytmickou muziku. Dnes vystupujeme před generací, která by mohla být našimi dětmi, a hrajeme jim převážně vlastní písničky, i když pár přebraných hitů samozřejmě také v repertoáru máme,“ říká Bobowski.

„Všímám si, že kapely se snaží hrát víc svoji vlastní tvorbu, a mám pocit, že lidé na to slyší,“ potvrzuje Šeliga, který vypozoroval další zajímavost. „Podle toho, jaká hraje skupina, se liší poměr holek a kluků na koncertech. Když jsem tu měl Alkehol, bylo tu asi osmdesát procent chlapů, na Desmody bylo na place zase víc holek,“ dodává Šeliga.

Návštěvníci zábav i skupiny, které jim hrávají, mají jedno společné – mají svá oblíbená a neoblíbená místa. „Je to asi nostalgie. Protože na prvním bigbítu jsem byla ve Hvozdné na Kosovcích a ráda se tam vždycky vracím,“ prozrazuje Jana Šikulová ze Zlína. „Mou oblíbenou štací jsou Tečovice,“ říká Bobowski. „Nevím proč, ale vždycky se mi tam dobře hrálo a bývá tam výborná atmosféra,“ doplňuje zpěvák a kytarista kapely Premier.

Zatímco pořadatelé koncertů, skupiny i návštěvníci si většinou libují, hůře snášejí bigbítové běsnění někteří lidé na vesnicích. „Měli jsme tady nějaké stížnosti, proto se zastupitelstvo usneslo, že měsíčně nebudou víc než dvě zábavy. Dnes už si nikdo nestěžuje,“ tvrdí Šeliga.

Podle pořadatele bigbítů z Valašské Polanky problémy s vandalstvím a rvačkami pominuly. „Máme najatou bezpečnostní službu. Když se někde vyskytne potyčka, okamžitě to řeší. Lidé se chodí bavit a nejsou tak agresivní jako dřív,“ uzavírá Šeliga.