Eva? Honza, který umí od A do Z veterány

27. ledna 2011 · 11:39

Eva Ticová není typická žena. Je milá, drobná, má hlas křehké Jany Preissové. Ovšem stisk její ruky si dlaň chvíli pamatuje. Pracuje jako vedoucí restaurátorské dílny ve Škoda Auto Muzeu. V prostředí považovaném za mužské řídí pětici techniků.

„Od dětství jsem se zajímala o vše možné, ale tatínek měl rád auta, já měla ráda tatínka, a tak jsem si auta zamilovala,“ vzpomíná čtyřiačtyřicetiletá Ticová. Když vyrůstala v severních Čechách, její starší sestra byla holčička se vším všudy, zato na Evu volali Honzo.
Vystudovala technologii restaurování na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a nastoupila do Archeologického ústavu. Práce ji bavila, kvůli penězům se ale začala poohlížet po jiném zaměstnání.

Porazila chlapy

Ve Škoda Auto Muzeu tehdy hledali šéfa restaurátorské dílny. Hlásila se jako jediná žena, přesto ji mezi muži přijímací komise vybrala. Psal se rok 1997. Od té doby vzkřísila s techniky mnoho veteránů.
Muži jí údajně rádi přenechali například papírování. „Máme výbornou dělbu práce. Kolegové umí pojmenovat problém a já dovedu najít někoho, kdo nám s ním pomůže, pokud ho nezvládneme,“ vypráví Ticová, kterou ovšem potkáte i v dílně v montérkách.
Pokud se setká s předsudky, bývá to mimo obor. Třeba když jede s manželovým autem do servisu. „Řeknu, prosím vás, nějaká závada bude na zadní nápravě. Mechanik se zatváří. Až za chvíli se ozve, jé, vy máte zlomenou zadní nápravu,“ říká Ticová.
Současná auta, nová a rychlá, má ráda. „S opravami jsem ale skončila rokem výroby 1980. A tam už zůstanu,“ dodává s tím, že pod moderní kapotou je dnes stejně jen pěkný dekl.