Dva roky jsem fotil uprchlíky

Když se Tomáš Halda rozhodnul, že se vydá z Pardubic do Damašku, neměl žádné velké cíle. Fotograf a novinář na volné noze se chtěl jen naučit arabsky a poznat Sýrii. Setkání s uprchlíky z Iráku všechno změnilo. Vzal do ruky fotoaparát a sledoval jejich osudy.

Život mezi uprchlíky

„Nejdřív jsem měl v Damašku nejrůznější brigády. Fotil jsem pro místní reklamní agenturu, dělal jsem statistu v seriálech. Pak jsem se seznámil s problematikou uprchlíků a začal sledovat jejich příběhy,“ říká Tomáš Halda. Přicházel pravidelně do slumů, kde žili. Mluvil s nimi a později je začal i fotografovat.

„Nejsilněji na mě zapůsobil osud Iráčanky Hiyam. Potkal jsem se s ní asi týden potom, co jejího manžela Džamala krutě zbila milice z Iráku. Vtrhli do jeho bytu a snažili se ho přesvědčit, aby se už nikdy se svojí rodinou nevracel do Bagdádu,“ vypráví Halda. Iráčtí uprchlíci nejsou v Sýrii v bezpečí. Přede dveřmi svých bytů nacházejí výhrůžné dopisy, telefonáty je varují před návratem do jejich vlasti. S Hiyam a Džamalem i jejich dětmi seznámil Tomáš Halda rakouského dokumentaristu Fritze Ofnera, aby o jejich příběhu natočil film.
„Jmenuje se z Bagdádu do Dallasu, protože tahle rodina získala azyl v Americe. I tam jsme byli s kamerou,“ říká Halda. A dodává, že on sám dva roky sledoval a fotografoval ale i jiné uprchlíky. Vzniknul tak cyklus snímků, který nazval Není cesty zpět a teď ho vystavuje v rodných Pardubicích. „Výstava je až do konce roku v Divadle Exil. Na vernisáž přijel i režisér Fritz Ofner a poprvé na veřejnosti se promítal náš film o Hiyam a její rodině. Po projekci jsme se všichni společně vyfotili a snímek poslali za nimi do Dallasu,“ dodává Tomáš Halda.

Opět na cestách

Pardubický fotograf doma dlouho nezůstane. V únoru odjede s rakouským dokumentaristou Fritzem Ofnerem do Izraele a pak do Bejrútu. „Máme připravené dva filmové projekty, moc se těším,“ říká Halda.