Dříve jsem ječela, teď už jsem klidnější
Přes den se olomoucká právnička Saša Langošová probírá paragrafy, večer pak na pódiu zpívá o svých pocitech. Zpěvačka hranicko-pražské skupiny November 2nd vystoupí 12. července s kapelou jako host na koncertě americké písničkářky Suzanne Vega na Horním náměstí. A zazní i písničky z nové desky Night Walk With Me. „Skládání písniček je pro mě jako terapie,“ říká Langošová.
Vaši novou desku míchal jeden z nejlepších zvukařů na světě Tchad Blake, který má na svém kontě i počin Paula McCartneyho. Jak k tomu došlo?
Dostali jsme se k němu díky Suzanne Vega, se kterou se přátelíme. Před rokem jsme se bavily na společné večeři v Olomouci o tom, že máme desku téměř dotočenou a hledáme někoho, kdo by to smíchal. Zmínila jsem, že zbožňujeme Tchada Blakea. A protože s ním Suzanne spolupracovala na svých nejlepších deskách a Blake je dokonce kmotrem její dcery, zprostředkovala první kontakt a on po poslechu našich písniček souhlasil.
Jak desku ovlivnil? Jeho podíl je zásadní. Dělá takový temný zvuk, který je pro něj charakteristický. Je to slyšet třeba na deskách Sheryl Crow, Petera Gabriela nebo i Pearl Jam. Mix je část nahrávání, která vám může desku úplně zabít. Tchad Blake naopak dokázal třeba z mého zpěvu vytáhnout úplně to nejniternější, nahrávce dodal hloubku a atmosféru a naši muziku posunul o úroveň výš.
Kde jste album natáčeli?
Na několika místech v České republice, například ve studiu Davida Kollera nebo v divadle Stará střelnice v Hranicích. Pak jsme ale točili i na různých místech ve světě, třeba v Nashvillu, New Yorku nebo Los Angeles. Je to i tím, že s námi natáčeli různí zajímaví hosté.
Vaše písně nebyly nikdy moc optimistické a ani nová deska není zrovna přehlídkou usměvavých kousků. To tedy není.
Proč to tak je?
Je to tím, že deska vznikala během složitějšího období mého života. A já se vždycky vypořádávám s tím, co se děje kolem mě, psaním písniček. Takže se to odrazilo i na desce. Ale zase tak temné to album není. Najdou se tam i dvě veselejší skladby.
Co myslíte složitějším obdobím?
Maminka byla dlouhou dobu nemocná. Léčila se a nedopadlo to dobře. Pak jsem zase já měla zdravotní problémy. Pro mě funguje muzika občas jako terapie. Říkám si, že pokud se z negativního dá vykřesat něco tvůrčího, tak je to dobře.
Je na desce kromě „pocitovek“ i nějak konkrétněji uchopený text?
Je tam jeden vyloženě hororový příběh, taková mordýřská balada. Je to můj oblíbený žánr z dětství, protože tatínek mi zpívával slovenské balady, které zase jemu zpívala jeho babička. Zpracovala jsem námět zabité uškrcené dívky, která leží zahrabaná v lese a straší svého vraha. Zpívá mu do té doby, než ho svědomí donutí, aby ji vyhrabal. Když pak pohlédne do její tváře, tak se z toho zblázní. Pointa písničky je, že zlo plodí zlo.
Teď mi přeběhl mráz po zádech.
Když slyšel producent Steve Walsh písničku poprvé, řekl, že jsem blázen. Ale já si myslím, že tenhle žánr se v hudbě vždycky objevoval. Vypůjčila jsem si motiv z povídky od mého oblíbeného spisovatele Miloše Urbana. Jsou to vyklované oči té dívky. A písnička se jmenuje Pohled z kukaččího hnízda, protože ty oči jsou právě tam, a dívka tak má dobrý výhled na onoho vraha.
Texty jsou v angličtině. Nepamatuji jediný text, který by kapela November 2nd nezpívala anglicky. Proč? Já jsem začala psát písničky, protože jsem se zamilovala do písně In Liverpool od Suzanne Vega, to byl můj idol. Takže jsem odjakživa počítala s tím, že budu psát anglicky. Navíc počátkem devadesátých let všichni chtěli zpívat anglicky, takže mi to přišlo přirozené. Později se to obrátilo. Ale i tak si myslím, že pro muziku, kterou děláme, je angličtina příhodná. Šanson je francouzský, opera italská a moderní muzika je nejlepší v angličtině. Tím samozřejmě neříkám, že čeština není krásný jazyk. Samozřejmě je. Ale napsat dobrý český text, který by se dobře frázoval, je strašně těžké a zatím jsem si na to netroufla. Ale třeba to jednou přijde.
Kam teď kapela bude dál směřovat? Dá se v prostoru, v němž se pohybujete, objevovat něco nového? Myslím, že se vyvíjíme pořád a pořád je co zlepšovat. Co se týče zpěvu, je nová deska o dost jiná než ta předchozí. Dříve jsem si užívala hlavně agresivního zpěvu, spíš jsem ječela, než zpívala. To začínám pomalu opouštět, takže se dostávám do klidnějších poloh. K velké radosti mých spoluhráčů.
