Dostanou korunku miss? Liberec má dvě krásná želízka v ohni

Linda Kobosilová

Libereckou rodačku už od malička fascinoval svět modelek. Vždy si přála jako řada dalších holek, chodit po přehlídkovém molu a předvádět poslední módní trendy. Lindě Kobosilové se nyní její sen může velmi brzy splnit.

• Narodila se v roce 1990 v Liberci.
• Je studentkou třetího ročníku Biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
• Po ukončení ročníku by ráda ve studiích pokračovala v magisterském studiu obor Imunologie.

Andrea Stieblingová

Již několik let koketuje s modelingem a pomýšlí na profesionální dráhu. Má slibně nastartováno, a tak hrozí, že počítačový svět ji bude muset v nejbližších letech oželet. Do prestižní soutěže krásy ji přihlásila její škola.

• Narodila se v roce 1992 v Mladé Boleslavi.
• Od svých spolužaček na základní škole se vždy lišila mimořádným zájmem o matematiku.
• Vloni odmaturovala na technickém lyceu a nyní prvním rokem studuje v Liberci na Vyšší odborné škole, obor Počítačové systémy.

Budete bojovat o titul nejkrásnější dívky Čech, co se vám samotné na vás líbí?

Linda: Myslím si o sobě, že nejsem tak úplně typickou kráskou. Často ale slýchám poklony na svůj zajímavý obličej a souměrnou postavu. Mně osobně se na sobě nejvíce líbí moje pusa.
Andrea: Když jsem byla malá, rodiče mi říkávali, že mám místo očí baterky. Měli tím na mysli jejich velikost. Jsou velké a dokážou ostatní lidi zaujmout. Mám je po tatínkovi a považuji je za svou největší přednost.

S jakými ambicemi jste se do soutěže přihlásila?

Linda: Na samém začátku jsem vůbec nedoufala, že se dostanu do finále. Jen jsem si moc přála, abych ho mohla zažít na vlastní kůži. Mé přání se mi splnilo a čím víc se nejdůležitější večer blíží, tím si více uvědomuji, že bych byla ráda, kdyby se mi na něm podařilo získat i nějaký titul.
Andrea: Tohle velké dobrodružství rozpoutala škola, která mne přihlásila do soutěže. Už v prvním kole jsem si myslela, že nemohu postoupit dál a mé ambice tak opravdu nebyly příliš velké. V severočeském finále, které se konalo v Ústí nad Labem, jsem s dalším postupem vůbec nepočítala. Už jen proto, že se málokdy prosadí dívka, která má kratší vlasy. Mé soupeřky byly krásné. Se mnou tam byla rodina, která mi je největší oporou. Tehdejší galavečer jsem si vyloženě užívala. Beru soutěž jako šanci, za kterou jsem moc ráda a zároveň jsem na ni pyšná. Je to jedna z největších událostí v mém dosavadním životě.

Co bude ve finále soutěže asi nejtěžší?

Linda: Podle mého názoru, galavečer bude už jen třešničkou na velkém dortu. Nejtěžší bude asi týdenní soustředění před ním. Všechny finalistky čekají zkoušky šatů, nácviky choreografií a podobné věci související s finálovým večerem. Bude to náročné zejména po psychické stránce.
Andrea: Počítám s tím, že budu hodně nervózní. Bojovat s vlastní trémou není lehké, ale snad se s ní nějak poperu. Do finále nepřicházím s myšlenkou, že jsem favoritkou. Do vyhlášení výsledků máme všechny stejné šance, a tak se budu snažit, abych si celý ten velký večer nejen prožila, ale i užila. Ať to dopadne, jak to dopadne. Tím samozřejmě nechci říct, že by mi případná korunka neudělala radost.

Na co jste ve svém dosavadním životě nejvíce hrdá? Co se vám povedlo?

Linda: Za největší dosavadní úspěchy považuji úspěšné zakončení střední školy ve Spojených státech a gymnázia v Liberci. Dále potom své současné studium. Navštěvuji poslední ročník oboru Biologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Doufám, že se ještě letos stanu bakalářem a budu moci být přijata do magisterského studia oboru Imunologie.
Andrea: Pro mě je velmi důležité studium, a tak řeknu, že maturita. To je moje dosavadní nejvyšší vzdělání a jsem na něj opravdu hrdá. Doufám ale, že brzy nejvyšší nebude. Další obrovská zkušenost do života bude finále České Miss. Jsem moc ráda, že se mi povedlo dostat až sem.

Která z knížek je vaší nejoblíbenější?

Linda: Přiznávám, že knížky nejsou mým koníčkem a v současnosti čtu pouze literaturu, kterou potřebuji ke studiu. Kdybych si ale musela vybrat, tak nejraději jsem měla ve svém dětství knížky o Harrym Potterovi.
Andrea: Přiznám se, že nejsem v žádném případě vášnivým čtenářem. Místo knížky se raději podívám na její filmové zpracování. Nedávno mi ale změnila názor kniha od Josefa Urbana, Habermannův mlýn. I když jsem již viděla film, přečetla jsem si ji. Doslova mne dostala a bylo pro mne velmi překvapivé, jak se dvě podání stejného tématu od sebe liší. Musím dodat, že obojí, film i kniha se mi moc líbily.

Vaše nejoblíbenější jídlo?

Linda: Mám ráda italskou kuchyni, hlavně čerstvé saláty a různé druhy těstovin.
Andrea: Nejraději ze všeho mám svíčkovou s knedlíkem. Vždy, když zavoněla v naší kuchyni, už jsem se nemohla dočkat oběda. Jinak si ráda dám na jakýkoliv způsob těstoviny a jako moučník jablečný závin.

Jak by podle vás mohl vypadat váš život za deset let?

Linda: Doufám, že za deset let budu mít rodinu, která bude zdravá a šťastná. Dalším důležitým bodem v životě je práce a přála bych si, aby byla i mým koníčkem. Jsem přesvědčená, že když má někdo štěstí a jeho profese ho baví, je to ideální stav.
Andrea: Doufám, že bude s vysokoškolským titulem, dobrou prací, která mě bude naplňovat a hlavně bavit. Předpokládám, že už v té době budu mít založenou svou vlastní rodinu.

Máte nějaký sen, čeho byste chtěla v životě dosáhnout?

Linda: Chtěla bych asi to, co si přeje každý. Být úspěšnou, a aby byl můj život i život lidí okolo mne spokojený a šťastný. V podstatě mám na to stejnou odpověď, jako na otázku, jak by to se mnou mohlo vypadat za deset let.
Andrea: Pro mě je důležitá moje rodina, a tak je i mým největším snem, abychom byli všichni zdraví.