Dominátor: V Berouně je krásně, možná tu zůstaneme

Nejprve jsem s „Dominátorem“ vynosil z dodávky regály do garáže jeho letního bytu a pak na terase golfového klubu na Veselé naslouchal jeho vzpomínání i plánování do budoucna.

Pardubice, Chicago, Buffalo, Ottawa, Detroit, Praha, Beroun…. Jaké město z těch, ve kterých jste pobýval, je vám nejbližší?

Teď bydlíme v Praze, držíme si barák v Pardubicích a nedávno jsme pořídili apartment tady v Berouně na golfu. Ale zpátky k otázce: Detroit a Buffalo… Ani jedno nechci upřednostňovat, ale to budou asi navždycky města, ve kterých jsem byl moc rád. Pardubice jsou samozřejmě městem, kde jsem se narodil a vyrůstal a to v srdci zůstává. Teď ale jezdím stále častěji z Prahy do Berouna, kde je golf a křivoklátské lesy v jednom.

Je tady nádherná příroda, a když potřebuju do Prahy, jsem tam za dvacet minut, což je ideální. Člověk se vyvíjí, mění kamarády, koníčky… Apartment na golfu jsme pořídili, abychom tu trávili v létě minimálně týdny a možná i měsíce. Já miluju sport a přírodu. Jen tak sedět u vínka a koukat se do přírody, to mi také často stačí ke spokojenosti, pokud mám na blízku rodinu a kamarády. Líbí se mi tady moc a nevylučuju, že se v tomhle krásném kraji jednou usadíme třeba i natrvalo.

Než jste v šesti letech začal hrát aktivně, měl jste za sebou výcvik od dědečka. Jak na něj vzpomínáte?

Byl to velký sportovec, hrával fotbal, údajně měl jít hrát do Slavie. Pak mu však zlomili nos a sešlo z toho. V prvé řadě to byl skvělý člověk. Nastřílel a nakopal na mě spousty balonů. Například jeden strom byla jedna tyčka a druhou tyčku jsme udělali třeba z teplákové bundy. Minimálně stovky, ale možná i tisíce hodin strávil tím, že na mne něco pálil a já se to snažil chytat.

Dědeček vás přivedl k hokeji?

Při fotbale si ze mě děda dělal legraci a říkal mi brankář Závora. Tedy že na střely po zemi padám jako šraňky. K hokeji, tedy na první hokejový trénink, mne však přivedl táta. Koupil mi lapačku, betony, helmu a hokejku, z filcu mi vyrobil vyrážečku. Brusle šlajfky na klíček jsem už tehdy měl a mohli jsme vyrazit na první trénink.

Jak vzpomínáte na svou vojnu?

Já jsem byl na opravdové vojně jeden měsíc v Písku. Normálně plná polní, cvičení, zakopávání se, střelba ze samopalu a tak podobně… Proč?

To bylo když jste vystudoval pedagogickou fakultu a po katedře nastoupil k útvaru. Hrál jste ale také v Dukle Jihlava a měl jste nastoupit v play-off proti „vašim“ Pardubicím. A nedopadlo to nejlépe…

Ano pamatuji se na to. Tenhle zápas mohl rozhodnout o tom, že Pardubice, můj domovský klub, do kterého jsem se po vojně musel vrátit, sestoupí z nejvyšší soutěže. Požádal jsem proto trenéra Augustu, že nechci hrát, abych nemohl ten výsledek ovlivnit. Nejdřív mi to slíbil, ale pak dostal asi nějak nařízení shora a nastoupit jsem musel. Krátce po začátku zápasu jsem odjel na střídačku s tím, že jsem zraněný. O přestávce po třetině došlo v kabině k hádce a já při ní hodil vojenský dres do koše. Měl jsem pak na několik zápasů zakázanou činnost. V zásadě jsem však přesvědčený, že jsem se zachoval správně.

Jako velká osobnost jste vystupoval častěji. V Buffalu jste měl konflikt s jedním novinářem. Jak tohle hodnotíte s odstupem času?

Mrzí mne, že k tomu došlo a že jsem nedokázal zachovat chladnou hlavu. Bylo to v době play-off, kdy jsou všichni pod mimořádným tlakem. Ten novinář mne sice osočil z něčeho, co nebyla vůbec pravda, avšak člověk se za každé situace musí umět kontrolovat. Já se s ním tenkrát následovně potkal v chodbě na stadionu a odnesly to asi tři knoflíčky od jeho košile.

Svého času jste hrával in-line hokej. Nelákalo vás zahrát si v Berouně mistrovství světa?

To mne po pravdě vůbec nenapadlo. Dokonce se mi nepodařilo se letos podívat ani na jeden zápas. To asi kvůli tomu hroznému vedru. Příští rok bude tuším MS v Pardubicích, a tak se to pokusím napravit.

Zanedlouho cestujete do Moskvy. Co od této štace čekáte?

Chci hrát především co nejlépe. Dnes ještě nedokážu přesně říci, co mohu od mužstva očekávat a jaké jsou jeho ambice. V Moskvě jsem se při oficiálním představení zdržel necelých čtyřiadvacet hodin, a to je příliš málo, abych již začal hodnotit. Až se za pár měsíců sejdeme, jistě vám toho na toto téma řeknu více.

Jak se cítíte fyzicky?

Cítím se dobře a to je velmi důležité. Stejně jako v minulých letech jsem se připravoval s trenérem Josefem Brukem. Vzhledem k tomu, že jsme s Pardubicemi šli až do finále, a sezona byla tedy dost dlouhá, tak jsme letní přípravu o týden zkrátili.

Jste vystudovaný pedagog a jako diplomovou práci jste dělal rozbor psychologie hokejových brankářů. O co tenkrát šlo?

Tu práci mám ještě někde doma, byla zaměřená na psychologii, tedy psychologii hokejového brankáře. Rozdal jsem dotazníky asi deseti světovým brankářům. Mimochodem mezi nimi byli tuším i naši Holeček, Dzurila, Králík a Šindel. A z jejich odpovědí mi vyšel nějaký výsledek. Nechtějte ale po mne dnes nějaké detaily.

Mohl byste jako pedagog vyučovat. Láká vás třeba trénování mládeže?

Vyučoval jsem dva měsíce na základní škole a pak na gymnáziu v Pardubicích. To bylo v rámci posledního ročníku vysoké školy. Od té doby jsem se k tomu již nedostal, tedy pokud byste nepočítali, že jsem svým dětem pomáhal s dějepisem. Nemyslím, že se k tomu ještě někdy vrátím. Co se týče trénování, tak v tuto chvíli necítím nijakou potřebu, že bych se takto realizoval.

V jakém stadiu je firma Dominator?

Firmu, tedy přesněji její obchodní činnost, jsem uzavřel asi před dvěma roky a bylo to správné rozhodnutí. Jak se říká, neviděl jsem žádné světlo na konci tunelu. Značku si však udržuji i nadále. A je možné, že ji ještě využiju.

Co budete dělat po skončení kariéry?

Nemám v tom dnes stoprocentně jasno. Teď chci hrát hokej a dobře. Příští rok se rozhodnu, zdali v tom budu pokračovat ještě další rok nebo jestli skončím. Já mám hrozně rád sport a přírodu. Když si vezmu kolo a někam jedu, tak to mám skoro nejraději. Kromě rodiny a manželky samozřejmě.

Tak ať se vám v Moskvě daří.

Díky, budu se snažit.