Dan a Dara: Koncerty si užíváme
Pro některé skalní fanoušky každého z nich nepředstavitelná kombinace, pro jiné zase sexy spojení. Jako kdysi v Sexy Dancers. Pro Dana Bártu i Daru Rolins kombinace, které funguje i po dlouhé pauze, což potvrzuje jejich aktuální šňůra po českých městech.
„Máme z toho radost a baví nás to, na jevišti panuje dobrá nálada,“ řekla minulou středu po žďárském koncertu Dara Rolins.
Jak jste si druhý společný koncert turné užili?
Dan Bárta: Zahráli jsme si pěkně, při zkouškách jsme měli technické problémy se zvukem. Dneska už to mělo náznaky parametrů, které bych chtěl slyšet. Našli jsme tvary, tempa, dynamiku, už si jen pohrajeme s programem, aby se to víc střídalo.
Dara Rolins: Snad to bylo i vidět, opravdu jsme si to užili, i když to byl teprve druhý koncert a všechno si ještě sedá. Pro mě je podstatné, že na jevišti panuje dobrá nálada.
To bylo vidět. To se mají lidé na desátém koncertu na co těšit.
Rolins: Že jo! Máme z toho radost a baví nás to.
Funguje mezi vámi nějaké kouzlo, že jste úspěšně navázali na někdejší spolupráci Sexy Dancers a padli si zase do noty?
Rolins: Rozhodně. Já náhodou na kouzla věřím. Funguje mezi námi nějaká chemie, něco ve vzduchu zajiskří v okamžiku, když si spolu stoupneme na jeviště. Hraje roli to, že si sedíme lidsky, jsme dva kámoši, ten přístup je snadnější. Neoťukáváme se sto hodin, abychom zjistili, kdo, jak a na co reaguje. Máme stejný humor a ten probíhá i na jevišti. Já se na každý koncert prachobyčejně těším.
Zaujalo mě vaše společné ztvárnění písničky Anjelik moj. Kde jste tenhle song vzali?
Rolins: To je filmového muzikálu, co jsem točila s Jurajem Jakubiskem, jmenovalo se to Téměř růžový příběh. Tady sice není moc známý, ale na Slovensku je to jeden z mých největších hitů, dokonce si dovolím tvrdit, že není rodina, která by tuhle písničku neznala. Hraje se při různých příležitostech, od těch veselých až po ty nejsmutnější, už je to takový evergreen.
Jak dlouho jste před turné zkoušeli?
Bárta: Společných zkoušek bylo asi šest sedm. Pak ještě zkoušela kapela zvlášť. Dohromady těch zkoušek mohlo být asi patnáct. Dělali jsme na tom od půlky února, byly to tři intenzivní týdny.
Není vám líto, že nepřišlo víc lidí?
Bárta: To sice může být líto, na druhou stranu dneska je člověk rád, když přijde vůbec někdo. Koncertů je tolik, většina mohla po práci klidně zůstat doma, udělat si vepřo-knedlo-zelo a koukat na telku. Koneckonců, v sále mohlo být nějakých tři sta lidí, zaplaťpánbůh za ně, to je na Žďár pěkné.
