Čisté bazény a skříňky na heslo

Na začátku prázdnin se modř bazénů jen třpytí. Tabule upozorňuje, že teplota vody má dvaadvacet stupňů, hned vedle se nachází ceník s idylickou informací, že poplatek za slunečníky je dobrovolný.
A pár metrů odtud zcela jiný svět, protože plovárna leží v blízkosti řeky, která nese známky povodně. Koryto je naplněné po okraj hnědou vodou a travnatá pláž patřící k plovárně je promočená. Z hřiště na beach volejbal proud odplavil všechen písek a voda v něm stojí. Tyčky od slunečníků jsou obtočené nánosy z řeky a vypadají velmi opuštěně. „Bylo zrovna čerstvě posečeno,“ lituje Petr Dvořák, který městskou plovárnu provozuje. Ale po zkušenostech z roku 2002, kdy voda zaplavila celý areál a opravy stály sedm milionů, je optimistou. Soužití s řekou prý učí pokoře. Za týden trávník vyschne a díry stačí zasypat hlínou.
Plovárna funguje od roku 1997, před sedmi lety ji bylo nutné po povodních kompletně rekonstruovat a od té doby se tu dělá jen běžná údržba. Bazény i zázemí včetně toalet a kabin na převlékání jsou moderní a čisté, čemuž napomáhá zákaz nosit si k bazénům potraviny. Kuřáci si tam nezapálí. Voda je chlorovaná, kontrolní vzorky odebírá Zdravotní ústav každý týden.

Chybí dětské hřiště

Z alkoholu je k mání jen pivo, z jídel pak párky a bagety. „Padesát metrů odtud se nachází restaurace. Počítáme s tím, že se tam hosté půjdou naobědvat, proto celodenní vstupenka platí i po návratu,“ vysvětlil Dvořák. Podmínkou je, že pauza musí být aspoň půlhodinová, aby si lidé nepředávali vstupenky.
Výhodou je úschovna s lístky a hesly, pod nimiž si lidé ukládají zavazadla. Nedostatkem zase málo atrakcí pro děti. Sice se v bazénech vyřádí na toboganu či na skluzavce, ale v areálu není hřiště ani prolézačky.