Chtějí peníze. Jinak končí s interligou
Jindřichohradecký tým působí v mezinárodní lize sdružující nejlepší česká a slovenská družstva házené žen čtvrtou sezonu. Letos ale klub prožívá nejtěžší chvíle od vstupu do soutěže. Po základní části je beznadějně poslední, do play-out vstupuje bez jediného bodu. Přesto má velkou naději se v soutěži udržet. Podle trenéra Reného Kumpána ale musí sehnat peníze. Jinak do nového ročníku nenastoupí.
Jsou hlavní příčinou neúspěchu skutečně jenom peníze?
Opravdu v tom vidím hlavní důvod. S čistým svědomím můžu říct, že jsme kvalitní práci odvedli, ale peněz jsme měli každý rok méně. První rok nakládalo vedení klubu s určitou částkou. Druhý rok nám částku ponížili, třetí rok ještě víc a na letošek jsme dostali 460 tisíc, které jsme dělili mezi všechny týmy klubu. Pro interligu je to zoufale málo. S každým rokem se podle toho zhoršovaly výsledky. K tomu je nutné dodat, že jsme jediný tým v republice, jehož vedení a hráčky fungují zadarmo.
Jakou máte představu o rozdělování peněz z městské kasy?
V první řadě se mi opět potvrdilo, že pokud se ve sportu škrtá, tak je to na poli ženských. Představu mám taky o lepším řešení priorit. Podle mého názoru se rozdělí alibisticky všechno všem, a není to nikde vidět. Je třeba rozhodnout, kterou oblast ve městě upřednostnit. Kromě toho podpora, kterou dostáváme, se přelévá zpět za pronájmy městských sportovišť. Na cokoli dalšího už moc nezbývá.
Jak jste na tom se sponzory?
Hodně jsem toho procestoval a můžu srovnávat. Na Jindřichohradecku je jednání se sponzory velmi složité. Navíc jsem zůstal po předloňském odchodu dlouholetého lídra Jana Dvořáka na práci manažera sám a jsem v cizím prostředí. K práci trenéra už je toho moc.
Kolik peněz by vám stačilo ke spokojenosti?
Aby byly splněné touhy jindřichohradeckých sportovců, stačilo by pro ně navýšit sumu o 2,5 milionu. Takový byl v součtu požadavek nás všech. Městečko je bezdlužné, umí hospodařit, podle mého názoru to není tak nereálná částka.
Můžete tedy upřesnit, na co podporu žádáte?
Hlavně na práci s mládeží. Čtyři roky jsme budovali základnu, a povedlo se to. Každý dobrý trenér ví, jak je to důležité. Přišel jsem k týmu, ze kterého odešlo během dvou let deset děvčat. Nebylo kde brát hráčky a peněz na nákup nebylo nikdy dost. Peníze bych použil třeba na účast mládeže v zahraničních turnajích.
Jaké konkrétní výsledky po vás v Hradci zůstanou?
Naše práce bude vidět až tak za dva roky. Dostali jsme se na úroveň družstev se sportovními centry mládeže. Domluvili jsme spolupráci s 5. základní školou, gymnáziem a obchodní akademií, ale i s místní vysokou školou. Pomáhají rozvrhově. Tréninky jsou podobné jako v interligových týmech, které mají mládežnická centra. Postavili jsme dvouročníková družstva v každé kategorii. Znamená to, že se po odchodu celého ročníku z kategorie družstvo nerozpadne, ale zůstane zde potřebný počet dívek pro soutěž.
Jak podle vás dopadne ženský tým?
Play-out jdeme hrát o čest. Na prvních třech místech nižší soutěže se umístily juniorské týmy Prahy, Olomouce a Zlína, které už své zástupce ženských týmů v interlize mají. Nemohou tam tedy postoupit. Nejpravděpodobnější je varianta, že dostaneme nabídku v interlize zůstat. Pokud budou peníze, vedení nabídku přijme. Na osmadevadesát procent ale soutěž bez peněz nepřihlásíme. Aniž by si děvčata sáhla na balon, je nutné zaplatit za vstup do interligy šedesát tisíc korun. Nemůžu nakoupit hráčky, zorganizovat kvalitní soustředění. Už se nechceme bavit o tom, o kolik zápas prohrajeme. Chceme být důstojným soupeřem, jinak je to degradace soutěže.
Co podle vás přináší interliga městu?
Reprezentujeme Jindřichův Hradec, používáme název a znak. Hrát jen pod názvem klubu by byla škoda. Hradec je moc hezké město. Pokud zveme návštěvy, i zahraniční, moc se jim tady líbí. Vracejí se sem na dovolenou. Bez rozmyslu tvrdím, že je tady špičková hala, nejlepší v interlize, nejlepší zázemí pro rozhodčí, šatny, regenerace, nejlepší fanoušci. Bude velká škoda to všechno hodit za hlavu.
