Chlad v každé pídi těla. Gruntovat hraběcí pokoje je jako za trest

Pracovat na zámku, to musí být romantika. Ale jen do chvíle, kdy je potřeba stovky let staré stavení uklidit. Venku už sluneční paprsky bojují s ranním mrazíkem, kolem poledne vystoupají teploty až k deseti stupňům. Ale silné zdi zámku teplo dovnitř jen tak nepustí.

„Rády bychom si otevřely všechna okna, abychom se trochu zahřály,“ poznamenává Magda Bařinová v reprezentativním sále zámku Vizovice. „Takový teplotní šok by ale mohl ublížit nábytku i obrazům,“ dodává žena. Položí skleničku s diavou a měkký hadřík, kterým právě leštila dřevěné dveře, a jde se podívat na teploměr. „Necelé dva stupně,“ hlásí aktuální vnitřní teplotu.

Bařinová uklízí zámecké sály ve Vizovicích čtvrtým rokem, její kolegyně Marie Vitmanová je tady zaměstnaná už osm let a kromě úklidu pracuje také jako průvodkyně. Při úklidu se snaží co nejvíc hýbat. Zahřívají se taky zpíváním lidovek. Každou chvíli se ze sálu ozývají řízné popěvky.

Za měsíc uklidí tyto dvě ženy osmatřicet sálů, kterými vedou prohlídkové trasy, a vydrhnou kamenná schodiště. Na ty je prý nejlepší jen horká voda. Žádná chemie nebo jiné přísady. Parkety v sálech a pokojích musí pečlivě vydrátkovat, napastovat a vyleštit. Třeba jen podlaha v reprezentačním sále má padesát metrů čtverečních. Pastu nahřívají v přízemí na topení, ale sály jsou často tak promrzlé, že stejně hned na zemi zase tuhne.

Fígl, jak se zahřát

Za letošní silné zimy naměřili uvnitř zámku dokonce mínus dva stupně, a teď se historická stavba z osmnáctého století jen pomalu prohřívá. „Úklid v takových podmínkách je jako za trest. Pohybem se zahřeje vlastně jen horní polovina těla. Nohy většinou stojí na místě. Teprve letos jsem přišla na fígl, který funguje. Vzít si o tři čísla větší boty a do nich navrstvit ponožky tak, aby se prsty ještě dalo hýbat,“ říká Jana Pluhařová, která dělá kastelánku na vizovickém zámku patnáct let.

Rukama dvou uklízeček musí do 1. dubna projít tisíce kusů nábytku a dalšího vybavení. Dřevěné části je potřeba vyleštit, porcelán umýt, koberce vysát. A těsně před tím, než přijdou první návštěvníci, znovu na všem utírají prach.

„Velké křišťálové lustry umýváme vždycky už na podzim. Ženské si vezmou bílou bavlněnou rukavici, namáčejí ji ve vodě a mezi prsty promnou každou jednotlivou křišťálovou pecičku,“ dodává Pluhařová.

Kovové nádobí a dekorativní předměty cídí zaměstnanci zámku v zimních měsících ve vytopené místnosti v přízemí. V březnu začíná úklid v prvním patře a jde se místnost po místnosti.

„Minulý týden jsme praly záclony. Příští týden budeme čistit okna. Všechno děláme sami. Žádná úklidová firma,“ povídá Pluhařová.

První březnový týden je ještě zavřená většina okenic a pokoje se neprobudily ze zimního spánku. Koberce jsou smotané na vrcholku schodiště. Menší nábytek je překrytý bílými plachtami. Na postelích leží peřiny bez povlaků a v nich si trůní porcelánové nádobí. Je to prý nejlepší místo pro jeho uložení. Až se tu budou čistit parkety, je porcelán v bezpečí před jakýmikoliv nárazy a vibracemi od stroje na roztírání pasty.

Kromě uklízeček, kastelánky a pár dalších zaměstnanců zámku se v prochladlých interiérech pohybují ještě lidé z Národního památkového ústavu, který zámek spravuje. Dělají totiž inventury všech sbírkových předmětů v zámku. Ve Vizovicích je to téměř dvaadvacet tisíc položek, na hradě Buchlov asi třináct tisíc a v zámku Buchlovice dokonce pětatřicet tisíc. Inventarizace ve Vizovicích a na Buchlově by měla být hotová za půl roku.

Zrádná kaple

Pro Vizovice to znamená, že památkáři přijedou dvakrát týdně. Celý den jsou v promrzlých sálech a kontrolují inventární čísla na všech kusech nábytku a vybavení. Zkřehlými prsty listují v seznamech, dělají si poznámky, dohledávají jednotlivé položky.

Zabalení jsou do několika vrstev oblečení, na řadu přijde i kapuce přes hlavu. Největšímu chladu je podle Jany Pluhařové vystavený ten, kdo má jakoukoliv práci v zámecké kapli.

„V kapli je velice nepříjemné klima. Takový chlad, který za chvilku prostoupí každým centimetrem vašeho těla,“ říká Pluhařová. A její slova potvrzuje návrat zcela promrzlé Veroniky Syslové, která vydržela v zámecké kapli hodinu.

V zámeckých pokojích jsou sice kachlová kamna, ale žádná se už nepoužívají. Kastelánka Pluhařová však hodně sází na obnovu původního klimatizačního systému.

„Zajímali jsme se o staré postupy a systémy, které byly pro budovu nastavené. Například kachlová kamna v teplých měsících, kdy se v nich netopilo, sloužila k nasávání teplého vzduchu dovnitř budovy. Jakmile klesla venkovní teplota na osmnáct stupňů, dvířka kamen byla uzavřena a pak už se brzy začalo topit. Tento systém ale postupně odešel s těmi, co jej znali a uměli používat. V následujících letect průduchy postupně ucpaly hadry a papír, zámek přestal větrat. Nedávno jsme z komínkových rour a průduchů vytáhli starou korespondencí a kusy látek,“ říká Pluhařová.

V období mezi sezonami může kastelánka chystat změny v interiérech zámku. Od letošního dubna například návštěvníkům ve Vizovicích odtajní jednu zajímavost – vnitřní okna, která vedla do pokojíku pomocnice kuchařky a do místnosti, kde se čistily boty a oblečení. Jde o zajímavý architektonický prvek, který byl celé roky ukrytý pod velkými obrazy.

V posledních třech letech doznala velkých změn reprezentativní prohlídková trasa. Ke změnám se správci rozhodli hlavně proto, že chtěli přiblížit podobu zámeckých pokojů jejich stavu a vybavení na konci devatenáctého století. Ve sbírkách vizovického zámku mají velmi kvalitní soubor fotografií, ve kterém jsou snímky vnější i vnitřní podoby zámku okolo roku 1890.

Pluhařová se nechala těmito fotografiemi inspirovat a podle nich změnili vybavení pokojů. „Kvůli jedné instalaci jsme rozpohybovali 180 různých věcí,“ dodává kastelánka. Nově se tedy návštěvníkům představí pracovna a ložnice hraběte. Ve čtyřech pokojích mají zájemci díky vystaveným fotografiím možnost srovnání, jak vypadaly tyto místnosti před 120 lety a dnes.

Po dvou trasách

Prohlídková trasa A vede přes čtyřiadvacet pokojů a zámeckou kapli. Zdejší nábytek ve stylu baroka, rokoka, empíru a klasicismu má velkou hodnotu. Kastelánka se snaží očistit všechny interiéry od svozového nábytku z jiných zámků či hradů, a naopak vystavit původní vizovický nábytek, který je v depozitáři. Kromě nábytku je k vidění porcelán, orientální předměty a nejhodnotnější díla zámecké obrazárny.

O patro výš vede prohlídková trasa B, která je poměrně nová. K vidění je čtrnáct pokojů majitelů zámku, hostů a služebnictva a také tady je přístup do zámecké kaple.

„Lidé mohou vidět, jak původní obyvatelé žili. Snažíme se vnímat prostředí zámku jako oni a interiéry podle toho upravovat. Nechceme zakonzervovat jeden neměnný tvar. Vystavujeme tady velké množství autentických osobních předmětů bývalých majitelů. Mezi nejzajímavější patří kolekce dochovaných stolních společenských her,“ doplňuje Pluhařová.

Podklady pro vznik výběrové prohlídkové trasy B získala kastelánka z archiválií a z pozůstalosti po posledních majitelích zámku, z dobového vyobrazení historických interiérů a především díky osobní korespondenci s tehdy posledním žijícím potomkem rodiny Franzim Boos-Waldeckem.

SLAVNOST OTEVÍRÁNÍ ZÁMKU

• V neděli 1. dubna se koná slavnostní Odemykání zámku Vizovice.
• Velkým klíčem, který vyrobí děti ze Základní školy ve Vizovicích, otočí ministryně kultury Alena Hanáková.
• Své umění předvedou kováři Hujíčkovi z Bohuslavic u Zlína, vizovičtí dráteníci Adamcovi, hrnčířka Míša z Vlčkové.
• Zazpívá Acapella ze Zlínska.
• Součástí programu je i zahájení putovní výstavy fotografií památek UNESCO, která bude do 29. dubna zdarma přístupná ve výstavních prostorách zámku v běžných provozních hodinách.
• Zámek čítá 81 místnost, kapli s panskou oratoří, 36 chodeb a osm topných komor, návštěvníci se pokochají čtyřmi schodišti.
• Délky prohlídkových okruhů i se zahradou činí dva kilometry.