Chce bojovat o první místo

Pětačtyřicetiletý cyklista klubu Joma Jindřichův Hradec, Tomáš Raba, si letos na závodech Anlen Galaxy o jedno místo polepšil. V devítidílném seriálu skončil v kategorii nad čtyřicet let v celkovém hodnocení druhý. Absolvoval i několik závodů seriálu Kolo pro život a Český pohár v půlmaratonu.

Nenaplánoval jste si toho zbytečně moc?

Později už jsem se soustředil jenom na kratší závody, abych byl úspěšnější než loni. Zjistil jsem, že nejde sedět na dvou židlích. Letos jsem oproti loňsku ubral pět závodů. A je to znát. Když jezdím každý týden, není tolik času na regeneraci.

Výkonnostně jste se posunul o stupínek výše. Jak jste změnil přípravu?

V zimě jsem se víc věnoval běžkám. Na Šumavě jsem trénoval dva týdny denně tři až čtyři hodiny. Koncem března jsem byl v Chrudimi na čtrnáctidenním soustředění. Na kole jsem tam najel prvních dvanáct set kilometrů. Takže příprava byla zaměřená na vytrvalost.

V porovnání s loňskem organizátoři do celkového hodnocení započítávali šest nejlepších výsledků, ale závodů ubylo. Uvítal jste to?

Do šestého závodu jsem na první pohled vedl. Ale pozdější vítěz Miloš Fox do té doby získal dvě vítězství a dvě druhá místa. A to už jsem věděl, že to bude můj největší soupeř.

Co rozhodlo o tom, že jste nakonec nevyhrál?

Asi to, že vítězný Fox je komplexnější jezdec. Vypozoroval jsem, že má lepší starty, je i lepší sprinter.

Stále se zlepšujete. Plánujete příští rok útok na nejvyšší příčku?

Šance být první tu je. Loni jsem si říkal, že letos na bedně asi vůbec nebudu. Konkurence se neustále zlepšuje a každoročně přichází do věkové kategorie nad čtyřicet let mladší. Jedním z nich byl právě i nováček Miloš Fox, který před deseti lety získal titul mistra světa v duatlonu družstev.

Máte na to, abyste Foxe příští rok porazil?

Budu muset mít ještě větší přípravu. Ideální by bylo odjet na čtrnáctidenní soustředění za teplem. Ale to kvůli práci i penězům není možné.

Lepší příprava. Soupeři by z vás měli mít respekt.

Šustr ze Soběslavi, který skončil třetí, mi řekl, že jsem letos překvapil. Tak snad trochu ano.

Který závod byl nejpovedenější a naopak na který nerad vzpomínáte?

Nejhorší byl pro mě ten poslední, ve kterém mě trápily žaludeční potíže. Naštěstí už bylo o konečném pořadí rozhodnuto. Naopak nejvíc se mi dařilo v Dobříši u Prahy, kde jsem v těžkých podmínkách zvítězil.

Takže si v extrémech libujete?

To bych neřekl, ale jede se mi lépe. Vyhovuje mi poměrně členitý terén.

Jezdí cyklisté v pelotonu fair play?

Vzájemná výpomoc je běžná. Mezi závodníky si půjčujeme duše nebo pumpičky. Na druhou stranu vůbec nechápu lidské hyeny, které se během závodu nerozpakují ukrást kolo, když si někdo odskočí na záchod.

Jaké plány máte do další sezony?

Seriál Anlen Galaxy bych nerad opustil, je to moje srdeční záležitost. Navíc bych se chtěl víc zaměřit na Kolo pro život.

Znamená to, že kolo vůbec nezazimujete?

Pokud se někdo věnuje kolu v takové míře jako já, tak musí jezdit pořád. Cyklista si přeje, aby zima byla buď pořádná, nebo žádná. Když je velká, tak lyžujeme, a když není, tak můžeme venku do minus pěti stupňů jezdit. Přidáváme navíc i cyklistický trenažér, posilování, hokej nebo další kolektivní sporty.

Kolik hodin denně strávíte na kole?

Asi dvě až dvě a půl hodiny. Týdně to dělá v plné sezoně tak patnáct hodin.

To z vás asi doma nemají velkou radost?

Moc ne. Manželce musím vyseknout poklonu. Bez jejího pochopení a zázemí bych cyklistiku dělat nemohl.

Zvládnete i další manželské povinnosti? Dá se to. Ale musím být trochu soudný a nesmím kolo přehánět. Domácí práce mi neutečou.

Býváte po závodech zničený a vyčerpaný?

Musím přiznat, že dřív to tak bylo. Pamatuji si, že když jsem dokončil první závod, přijel jsem domů, lehnul si a jenom koukal na televizi. Ale dneska už jsem v pohodě. Tělo si zvyklo.

Nezasvěcený by si řekl, proč to vlastně všechno děláte?

Člověk je asi blázen. Ale to už je můj životní styl a droga. I v práci se mi už smějí, že bůček a ostatní dobroty chodí kolem mě. Když je nějaká oslava, tak mě upozorňují, že tohle nejsou vločky. Ale jediné, co si neodepřu, je sladké. Ani těstoviny nebo rýže mi nedělají problémy.

Co vám letošní sezona mimo úspěchu přinesla?

Najel jsem třináct tisíc kilometrů, to je asi o tři tisíce víc než loni. Zjistil jsem, že mám ještě rezervy a mohu najet víc. Dřív jsem o zimní přípravě pochyboval, ale musím uznat, že se bez ní opravdu neobejdu.

Kam dáváte všechny medaile a různá ocenění?

Doma mám sošku se zvednutou rukou, na kterou ty medaile věším. Ale asi už brzy tu tíhu neusnese.