Byl jsem svědkem na kriminálce
Mladý muž na obrázku by klidně mohl být desetinásobný vrah. Ale není. Je to můj kolega z redakce Sedmičky Evžen Zavadil. Zahrál jsem si na svědka trestného činu a z paměti lovil, jak vypadá můj spolupracovník. Pracovníci technického oddělení plzeňské kriminálky sestavili jeho identikit – přibližnou podobu člověka, který je z něčeho podezřelý. Nejprve vybírám z tvarů hlavy. Speciální program nabízí desítky různých obličejů. Volím nejpodobnější tvář, podle mě má ale moc širokou bradu.
„Není problém, vše se dá vyladit,“ říká jeden ze skupiny kriminalistů, kteří identikity v Plzni vytvářejí. Ani jeden ale nechce zveřejnit svoje jméno. Dál radím, kde obličej zúžit či zvýraznit. Potom přidáváme k obličeji další rysy. Nejprve oči.
„Ty má určitě dost velké,“ říkám. Potom nos. „Ten je normální,“ uvádím. Policisté se smějí. To, že je určitý rys člověka úplně normální, tady slyší pořád. Potom obočí. Program vždy nabídne z několika desítek možností.
Snažím se vybírat ty, které jsou mi nejvíce povědomé. S tím ale mají podle kriminalistů někteří problém. Za tento rok tu sestavili jednadvacet podobenek. Mohlo jich být i víc, ale někteří svědci si prostě potom nemohli vzpomenout. Vybavit si všechny detaily, které dohromady vytvoří odpovídající výsledek, pak najednou není možné.
„Hodně lidí ví, jak vypadal nos, ale potom už neví, jaké měl vlasy, nevzpomene si na oči, a portrét prostě nejde udělat,“ popisují policisté. Nevšímavější jsou podle kriminalistů lidé, kteří mají povolání, kde mají odpozorování vzhledu člověka takzvaně v popisu práce. Vynikající zkušenosti mají na kriminálce zejména s kadeřnicemi a barmany. Barman má skvěle vytrénovaný postřeh. „Musí si pamatovat obličeje. Podezřele vyhlížející lidi hlídá, aby neutekli bez placení,“ vysvětluje komisař. Sestavování podobenky ale pokračuje.
„Vlasy má ale určitě světlejší a nejdou tak do čela,“ říkám policistům, když po deseti minutách vyberu ten správný účes. „Jasně, zesvětlíme, umažeme,“ říká kriminalista. Brýle s výraznými obroučkami jsou docela hračka. Nedůležité jsou barvy, proto se obrázek dělá v černobílé podobě. „Pachatel si může vlasy lehce obarvit nebo si nechat opálit tvář,“ zní vysvětlení. Víc než hodina je pryč a mně se zdá, že to pořád není ono. Výraz tváře úplně nesedí. I když jsme doplnili strniště, pořád se mi kolegova podobenka zdá mladší. Policista ještě doplňuje vrásky na čele a pod očima. Jsem celkem spokojený, i když mouchy obrázek má. Překvapilo mě, že výroba identiketu trvala téměř hodinu a půl. Na zkoušku posílám obrázek deseti lidem, kteří kolegu redaktora znají. Výsledek? Šest z nich ho nepoznalo. Čtyři nezaváhali.
