Budeme hrát klidně i v dešti
Poetika francouzského nového cirkusu a české hospody se spojila v inscenaci La Putyka, která se dnes a zítra hraje od devíti hodin večer před Divadlem Drak. Hlavním autorem neobyčejného projektu, jeho režisérem i jedním z herců je Rosťa Novák.
Proč jste se rozhodl dělat nový cirkus?
Důvodů bylo několik, jeden z nich byl, že jsem z rodiny Kopeckých, takže v rodině byly dva cirkusy, teď už jen jeden, ale to byl důvod, kterým jsem se nechal inspirovat jen okrajově. Hlavní příčina byla, že jsem se dostal na DAMU do ročníku Josefa Krofty, který nás hned v prváku vzal do šapita ke spolupráci na projektu Pinokio a tam začala má fascinace novým cirkusem, začal jsem sledovat dění okolo, začal jsem si shánět materiály a věnovat se tomu.
Jak dlouho projekt vznikal?
Dost dlouho jsem si ten nápad nosil v hlavě. Téměř dva roky od prvního nápadu vytvořit vlastní představení ve stylu nového cirkusu a začali jsme zkoušet od druhého října 2008.
Vyhovovalo vám takhle dlouhé zkoušení?
My jsme na to byli se SKUTRy zvyklý, protože třeba Plačky jsme zkoušeli od ledna do září samozřejmě s pauzama. Tady to bylo podobné. Je to čtrnáct lidí z různých oborů od profesionálních tanečníků, přes sportovce, kteří mají jiná zaměstnání, až po herce, kteří mají nevyzpytatelné časové závazky, takže se zkoušelo v naprosto nesmyslné časy - v noci i brzo ráno.
Jaká byla při práci atmosféra?
Ta se podařila. Šli jsme do toho s tím, že ať to dopadne jakkoli, zásadní je dát tyhle lidi dohromady, smazat hranice mezi jednotlivými obory, aby nikdo nikde nevyčníval, ať v dobrém nebo špatném, aby se všichni dostali na stejnou úroveň, aby všichni dohromady vytvořili jednu kompaktní skupinu. To se podařilo a nejen na jevišti, což je úžasný.
Proto jsme se taky těšily do Hradce, protože jsme zatím hráli jen v Praze a tam jsme v horším případě hned po představení museli zbourat, sbalit a rozešli jsme se domů. V lepším případě jsme to mohli nechat stát, protože se hrálo víc představení za sebou, ale nikde jsme nestrávili více dní pohromadě. A v Hradci takovou možnost máme. Je to vlastně i premiéra „Putyky“ v exteriéru a vůbec zkouška, jak to bude působit na lidi a jestli se to vůbec dá venku hrát. Dnes jsem sledoval předpověď počasí, která hlásí déšť. My budeme hrát klidně i v dešti, jen aby se na nás někdo chtěl dívat. Je tu ještě jedna věc a to že nás tam pozvali z Draku, což je pro nás s Jirkou Kohoutem citová záležitost. Hrát budeme na místě, kde náš vedoucí ročníku Josef Krofta namaloval na zem barvou obvod manéže, kde budeme hrát Pinokia, a my se tam teď vracíme po osmi po devíti letech. Ne ale s projektem, který by pro nás připravil on, ale s naším vlastním.
Zkoušeli jste přímo na hudbu?
Ze začátku jsme se vydali na dvě cesty, jedna byla komponovaná, kdy jsem oslovil hudebníka Jana Křížka, který by na základě scénáře skládal hudbu. Bohužel to nefungovalo tak, jak jsem si představoval. Navíc tam měli být hudebníci Vojta Dyk, Jakub Prachař a Jan Maxián, kteří měli interpretovat zkomponovanou hudbu a k tomu hrát některé svoje skladby. Nakonec se nám nejlépe osvědčilo, že kluci dělali hudbu sami. Kromě závěrečné choreografie na reprodukovanou hudbu, která byla přímo na ní zkoušená, bylo zkoušek s kapelou hrozně málo. Díky citlivosti kluků k divadlu to šlo ale hrozně lehce, jsou to herci, cítí situace a atmosféry, dokáží nás podržet, když se něco zkazí, což by třeba s hudebníky možné nebylo.
Nakolik šlo při zkoušení o improvizaci?
Kupodivu jsem měl dost jasnou představu o tom, jak to bude vypadat. Měl jsem vymyšlené hlavní linky, věděl jsem, jak jejich mikrosituace mají navzájem protínat. Základní gagy a jednotlivé pohyby pak vznikaly ze zkoušení a z dialogu s tanečníky, kteří na tom pracovali.. Kdyby ale přišli dva tanečníci, kteří budou stát a čekat, až jim nalajnuju pohyb od pohybu, tak se to neudělá. Celý projekt je založený na vzájemné komunikaci a naladění se na společnou vlnu. Při takovém zkoušení pak bylo těžké se zbavovat nápadů, protože jich přišlo strašně moc. Teď je ale mnohem těžší najít, kde by se to dalo reprízovat. Momentálně nejsme totiž dotováni, žádným grantem.
Šli byste do takového projektu znovu?
JO! Chtěli bychom pokračovat v tvorbě v tomhle složení. Už proto, že se vytvořila vynikající parta lidí, kteří jsou každý pes jiná ves a to byl pro mě cíl. To a vytvořit odrazový můstek pro tvoření v tomhle žánru u nás. Vytvořit podmínky, aby tu šlo získávat prostředky pro profesionální prostředí v rámci vůbec celého pohybového divadla.
