Budějovičtí vědci zavřeli klíšťata do železné klece

Starci s dlouhými plnovousy v bílých pláštích bádají o nesmrtelnosti brouka. Tak si mnozí lidé představují vědce. Vůbec netuší, že přínos některých objevů z budějovických laboratoří obletěl svět.

1. Řasy zčervenají ve světelném stresu

Kde berou plameňáci nebo akvarijní rybičky svoji barvu? I v řasách, rostlinách prospívajících také lidskému zdraví a kráse. „O řasy je velký zájem. Nacházejí uplatnění v lidské výživě jako doplňky stravy, v krmných směsích pro hospodářská a domácí zvířata i v kosmetických výrobcích,“ říká Petr Kohout z novohradského Ústavu fyzikální biologie, který patří pod Jihočeskou univerzitu v Českých Budějovicích.
Jeho tým dovede díky patentované technologii pěstovat řasy tak, aby rostly řízeným způsobem. Lépe a rychleji než v přírodě. A ještě k tomu je vyprovokovat, aby vytvořily látky zlepšující zdravotní kondici člověka. Přírodní formou tak vzniká například astaxanthin, který posiluje imunitní systém a chrání kůži před spálením od slunce. Jeho vznik ve fotobioreaktoru je i výtvarným zážitkem, protože zelené buňky řas se ve stresu zbarví do červena. Jsou pak žádaným krmením pro akvarijní rybičky nebo třeba lososy v líhních, protože jim zlepšují zdraví i barvu.

2. Těžká půda se může nadechnout

Po polích jezdí vynález, který za traktorem rozrývá a vylehčuje půdu. Ta totiž bývá na českých polích velmi hutná a voda i živiny se do ní hůř vsakují. Mohou za to těžké stroje, které po ní jezdí, i další vlivy. Zná je Jan Váchal, který působí na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity a na Vysoké škole technické a ekonomické. Od patnácti let pomáhal v zemědělství. „Největší studnicí nových poznatků je praxe, nejlépe osobní,“ míní. Váchal spolu s Petrem Ehrlichem a dalšími dali zemi šanci, aby se znovu nadechla. Jejich patent má název hloubkový meliorační kypřič PH 5003. Objevné je, že ve směru pohybu je dutý, a když se nad něj umístí násypka se štěrkem nebo rozdrcenou slámou, padá tento materiál štěrbinami do rozryté půdy. Na povrchu není nic vidět, ale hlouběji v poli vylehčuje drcená sláma půdu a štěrk odvádí přebytečnou vodu.

3. Plazma umí být všudypřítomná

Pochopit metodu úpravy povrchu plazmou je možné přes způsob pečení chleba. Plazma dává výrobkům lepší vlastnosti, díky ní jsou trvanlivější, lehčí, pružnější i odolnější. Má výhodu, že působí už ve velmi tenkých vrstvách. Nejdřív ji výrobci nanášeli na celý výrobek, ale to nebylo moc praktické. Objev týmu kolem Petra Špatenky z Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity to usnadnil. Ukázal, že plazmou lze upravit už surovinu ve formě prášku či granulí a výrobek si pak vyšší kvalitu uchová. Podobně jako kdyby pekař nejprve upravil mouku a z ní pak upekl chleba svých snů.
Vědci navíc vyvinuli zařízení, v němž by mohla plazma snáz, rychleji, a tím i levněji upravovat drobné částečky polyetylenu. To je surovina například pro nárazníky aut. „V praxi se výrobci musí potýkat s tím, že polyetylen není smáčitelný vodou. Je to dobře vidět na příkladu igelitového sáčku – když ho polijeme vodou, steče voda volně po povrchu, anebo na něm vytvoří drobné kapky,“ líčí Špatenka.
Polyetylen se nedá ve vodě normálně rozmíchat tak jako třeba mouka. Jak zajistit, aby plazma pronikla ke všem zrnkům? „Podobně jako při míchání těsta jsme vyvinuli speciální vařečku, která pracuje jen v požadovaných fázích, a úspěch byl doma,“ shrnuje vědec.

4. Klíšťata umírají pod haldou šrotu

Když se loni objevila zpráva, že klíšťata se mohou zlikvidovat vlastní zbraní, vzbudilo to ve světě vlnu nadšení srovnatelnou s tsunami. Nepřišla ale z čistého nebe. První důležité kroky k tomu udělal tým z Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity už koncem minulého století. „V laboratoři nelze říci – toto vymyslím. Experiment pětkrát nevyjde a jednou snad. A to snad je třeba mnohokrát ověřit. Ale i fakt, že něco nevyjde, je důležitý výsledek,“ podotýká Petr Kopáček, který na tématu pracuje s dalšími kolegy. Zejména s Ondřejem Hajduškem, který stál u zrodu objevu, a vysloužil si tím pobyt v prestižní laboratoři ve Štrasburku. Na základě budějovického patentu odborníci vyvíjejí očkovací látku hlavně pro skot, který kvůli klíšťatům v tropických zemích strádá. To ho vyčerpává, a proto na vakcínu netrpělivě čekají chovatelé v Jižní Americe, Africe či Austrálii.
Klíště se živí výhradně krví. To je pro malé „upíry“ nestravitelnou pastí. Hromada železa v krvi je může zahltit, až ztratí schopnost sát. Stane se tak díky zablokování klíštěcí bílkoviny feritin 2, která funguje jako dopravník železa do kovošrotu. Budějovičtí vědci ji dokázali v trávicím traktu klíštěte objevit a zablokovat, což je převratné. Klíště se otráví železem, které pozřelo.

5. Sklo sbírá teplo na noc

Sluneční záření částečně využít k osvětlení a ohřátí interiéru. Zbytek energie nabrat do zásoby a užít v noci. To je podstata patentu Vladimíra Jirky a jeho kolegů z třeboňské společnosti ENKI. „Základ je v ovládnutí energie, kterou do objektu vpustíme, když svítí slunce. Chceme ji rozumně využít a uchovat i pro dobu, kdy už slunce nesvítí,“ vysvětluje.
K tomu, aby lidé získali příjemně osvětlený prostor, který se ve slunných dnech tolik nepřehřívá, a ještě si mohli přebytky energie uložit, slouží Solarglas. Tento sluneční koncentrační kolektorový systém si vědci nechali patentovat. Vypadá buď jako střešní okno, nebo je součástí fasády. Funguje jako inteligentní žaluzie. Nadbytečnou energii přímého slunečního záření dokáže zachytit a využít třeba na topení v noci. Část této energie prošlé do interiéru uschová do vody.
„Chytrými systémy, rozložením akumulačních hmot, barvou a konstrukcí oken lidé ušetří spoustu peněz za topení i klimatizaci,“ dodává Jirka.